Článek
Povinné označování dopravních prostředků se datuje do 18. století, registrační značky v dnešním slova smyslu však na autech musí motoristé v Evropě vozit „až“ od 19. století. Začalo to ve větších městech, v roce 1901 byly zavedeny celostátní značky ve Francii.
Na území dnešní ČR úřady začínaly zavádět poznávací značky koncem 19. století, ale jednotný systém v předlitavské části Rakouska-Uherska začal platit v roce 1906.
Bílá tabulka s černými znaky obsahovala písmeno označující zemi (nebo velké město), pak následovalo římské číslo a arabské číslice od jedné do 999. Tento způsob označování vozidel převzalo i Československo, římská čísla ale postupně narostla až do absurdních délek - třeba LXXXVII.
Proto byl v roce 1932 přijat nový zákon, který upravoval poznávací značky. Začal platit 30. června 1932, tedy před 90. lety.
Bílá značka P XIX 891 patří k rakouskouherskému formátu, černé ležící značky s písmeny M, P a Č jsou v prvním ryze československém formátu, zavedeném před 90 lety.
Značky obsahovaly jedno písmeno (Praha měla P, Čechy byly označeny písmenem Č, Morava a Slezsko M, Slovensko S a Podkarpatská Rus R), za ním pomlčku a následovaly číslice od jedné do 99.999. Tabulky byly podle nového zákona černé, znaky bílé.
Další změna přišla za protektorátu. Od roku 1940 se vydávaly značky založené na německém systému s černými znaky na bílém podkladu. Toto barevné řešení zůstalo i po válce, kdy se na značkách kromě písmen pro země (Čechy, Moravu nebo Slovensko) prvně objevily kódy okresů.
KRAKONOS nebo 019 COVID: zájem o značky na přání klesá
Od roku 1953 ale okresy zase zmizely. Tehdy se totiž začaly vydávat značky, ze kterých byla na první pohled patrná jen kategorie vozila - třeba u osobních aut značka začínala písmeny O, P a R, po nichž následovalo druhé písmeno a dvě dvojice číslic. Navíc se tabulky poprvé vyráběly centrálně a zavedeno bylo písmo, které se s drobnými změnami používá i dnes.
Tento systém vydržel až do poloviny 60. let, kdy se začaly vydávat poznávací značky podle okresů. Kvůli rostoucímu počtu vozidel se k původně dvoupísmennému kódu okresu (Praha měla jen A a po něm postupně další písmena) začalo přidávat další písmeno.
V roce 1986 přišly mírně zmenšené značky s tenčím a menším provedením znaků, po rozpadu federace se ale ČR vrátila k původním větším a tlustším písmenům a číslicím. Všechny značky vydané od poloviny 60. let přitom jsou stále platné. To zejména u historických vozidel pomáhá zachovat dobovou věrnost.
Fabia vpravo má poslední formát SPZ (státní poznávací značku) s členěním dle okresů; písmeno A označuje Prahu. Fiesta vlevo nese RZ (registrační značku) nového formátu dle krajů; zde si Praha zachovala písmeno A. Na rozdíl od okresního formátu má krajská značka vlevo prostor pro modrý proužek příslušnosti k Evropské unii, který se začal objevovat po vstupu ČR do EU v roce 2004.
Na přelomu tisíciletí se začaly značky vydávat podle krajů s tím, že první písmeno zleva určuje příslušnost k určitému kraji. Zmizela také pomlčka mezi dvojicemi číslic.
Od roku 2016 mohou motoristé žádat o registrační značku na přání, tedy s vlastním textem. Ta má osm znaků pro automobily a sedm pro motocykly, musí obsahovat alespoň jednu číslici a vydání jedné tabulky stojí 5 tisíc korun. Od roku 2019 také stát vydává značky začínající písmenem EL pro vozidla, jejichž emise CO2 na kilometr jsou menší než 50 gramů.
