Článek
Objet automobilem zeměkouli, to je úctyhodný výkon i pro dnešního motoristu. Před 90 lety to byl ale heroický výkon, který vyžadoval vedle odvahy a technického umu také spolehlivé auto.
Spolumajiteli smíchovských garáží Břetislavu Janu Procházkovi a jeho spolujezdci Jindřichu Kubiasovi nic z toho nescházelo. Na cestu vyrazili v téměř sériové Škodě Rapid v sobotu 25. dubna 1936 ve čtvrt na pět odpoledne a domů se vrátili po 97 dnech. O tři dny tak pokořili svůj plán.
Společnost jim dělala Škoda Rapid s páteřovým rámem, nezávislým zavěšením všech kol a hydraulickými brzdami. Vůz měl pod kapotou čtyřválcový motor o objemu 1,4 litru s výkonem 23 kW (31 k), přesto s touto technikou zvládli i terénní pasáže. Ostatně tehdejší cesty byly převážně šotolinové.
Na jejich cestu kolem světa si dnes vzpomene už jen málokdo, ve své době ale dobrodružství Procházky s Kubiasem přitahovalo pozornost tisku i široké veřejnosti. Noviny a časopisy přinášely články o postupu malého československého vozu, proti běžné verzi měl jen zvětšenou stolitrovou benzinovou nádrž, Ruskem, Persií, Čínou či Spojenými státy.
Za mnoha články stál sám Břetislav Jan Procházka, který svými telegramy a dopisy neúnavně informoval žurnalisty o postupu cesty. Čtenáři se tak mohli jen s mírným zpožděním dočíst o bahnitých cestách v Rusku, rekordním průjezdu Persií, „skvostné jízdě do Singapore“ nebo zájmu, který rapid se dvěma Čechoslováky po cestě budil.
Procházka, který „mluví německy, francouzsky a anglicky, jest dobrým filmařem amatérem, ženat, otcem dvou hošíků a dcerušky a jest mužem činu“, sledoval i různé drobné zajímavosti. Příkladem za vše může být krátká noticka o „Baťových tropických sandálcích na nožkách Číňanek“, kterou poslal v půli června z čínského přístavu Permang.
Škoda Rapid před svojí cestou kolem světa. Vlevo je B. J. Procházka
Když se krátce před polednem 1. srpna 1936 vrátili cestovatelé do Prahy, vítal je před sídlem autoklubu v dnešní Opletalově ulici nadšený dav. A jak dodal všímavý redaktor časopisu Auto, jindy výřečný Procházka nemohl najít slov.
Měl však být na co pyšný. S takřka sériovým vozem, který měl navíc před cestou najeto 60 000 kilometrů, urazil za 97 dní 27 700 kilometrů. Trasa vedla z Československa přes Německo, Polsko, Litvu a Sovětský svaz. Následovala lodní přeprava přes Kaspické moře a cesta přes Írán, kde posádku zastavila pouštní bouře.