Článek
Kopřivnická automobilka, jeden z nejstarších výrobců motorových vozidel na světě, se po listopadu 1989 ocitla v obtížné situaci. Po rozpadu východních trhů bojovala o přežití i výroba náklaďáků, natož pak osobních vozů.
Ve výrobě měla Tatra pouze letitý model 613, představený už v polovině 70. let, který měl pověst funkcionářské limuzíny z dob minulého režimu. Tyto limuzíny navíc vznikaly jen v omezených počtech a po roce 1990 se jejich produkce téměř zastavila, poslední ze zhruba 12 000 vyrobených kusů opustily továrnu v roce 1996.
Na vývoj zcela nového osobního automobilu nemohli v Kopřivnici ani pomýšlet, jedinou možností byla modernizace stávajícího modelu s tím, že vývoj musí být rychlý a co nejlacinější. První pokus, automobil vyšší střední třídy s názvem Tatra Prezident, navrhl designér Václav Král. Vývoj vozu, který v maximální míře využíval komponenty svého předchůdce, byl však těsně před dokončením v roce 1994 zastaven a dnes je jeden jeho exemplář možné spatřit v muzeu Tatry v Kopřivnici.
Garáž.cz
Automobilka se nakonec rozhodla jít přece jen cestou výraznějších inovací a podobu nového modelu svěřila do rukou britského designéra Geoffa Wardla, který funkční prototyp vytvořil za rekordních deset měsíců. Automobil sice rovněž vycházel ze „šestsettřináctky“ a respektoval designérskou tradici značky, dočkal se ale výrazněji zaoblených vnějších tvarů. Největší změnu zaznamenala přední část vozu s maskou, jejíž dominantou se stala čtveřice kruhových světlometů.
Přes pět metrů dlouhá limuzína měla tradiční, vzduchem chlazený osmiválec o objemu 3,5 litru s výkonem 200 koní, který poháněl jak jinak než zadní nápravu a dokázal skoro dvě tuny těžké auto rozjet na 230 kilometrů v hodině.
Interiér se nabízel v kombinaci kůže a dřeva, v základní výbavě nechyběla dvouzónová klimatizace. Přístrojová deska se svým vzhledem inspirovala u vozů švédské automobilky Saab, ale například přístrojový štít pocházel ze Škody Felicia.
Jen desítky kusů
Veřejnosti se vůz, který dostal označení Tatra 700, představil ve velkém stylu v pražském hotelu Hilton. Jeho základní cena byla 1,4 milionu korun, tedy zhruba sedminásobek ceny nejlevnějšího provedení Škody Felicia. Konkurenční a mnohem modernější vozy značek Mercedes a BMW se pohybovaly v podobné relaci, třeba „bavorák“ nejvyšší sedmičkové řady byl jen asi o 300 000 korun dražší, o něco menší pětkové BMW pak stálo podobně jako Tatra 700.
Produkce modelu 700 se rozběhla v závodě Tatry v Příboře a původní plán představoval výrobu asi 100 až 150 vozů ročně. Hlavní odbytištěm se měly stát především velké firmy a státní instituce. Dva vozy si objednalo například ministerstvo zdravotnictví, po jednom Nejvyšší kontrolní úřad, ministerstvo hospodářství a Komerční banka. Nejznámějším uživatelem Tatry 700 byl Miloš Zeman, který tímto vozem jezdil nejprve jako předseda Sněmovny a později i jako předseda vlády.
Přes Zemanovu jednoznačnou podporu ale kopřivnický automobil nemohl konkurovat prémiovým limuzínám jako Mercedes-Benz třídy S, BMW řady 7 či „osmičkové“ Audi, kterými v té době jezdili prezident Václav Havel nebo členové vlády a vedení Sněmovny. Kromě relativně vysoké ceny - danou i malosériovou výrobou s velkým podílem ruční práce - tatrovku znevýhodňoval také hlučný motor či absence v té době již rozšířených prvků bezpečnostní výbavy, jako jsou ABS nebo airbagy. Nevýhodou byla také výhradně manuální převodovka.
Továrna se sice snažila vůz zatraktivnit, mimo jiné nabídla silnější motor o objemu 4,4 litru a výkonu 230 koní a vytvořila i dva sportovní vozy s karoserií kupé, na trhu ale Tatra 700 neuspěla. Výroba tohoto modelu, kterou měl na starosti pobočný závod v Příboře, byla po prvním roce ztrátová. Mezi roky 1996 a 1999 nakonec vzniklo 75 exemplářů modelu Tatra 700, poslední z nich v Kopřivnici. Jeho konec znamenal také definitivní ukončení výroby osobních vozů Tatra, na jejichž počátku stál v roce 1897 model Präsident.
