Článek
Když se řekne Testarossa, fanoušek aut si vybaví jediné – dvanáctiválcové ferrari z 80. let minulého století. Jenže posledních několik let tomu po právní stránce bylo jinak – maranellská značka neměla na toto jméno ochrannou známku.
Tu si po letech právních sporů konečně vydobyla zpět. Čerstvý verdikt Evropského soudu pro všeobecné záležitosti (EUGC) představuje zásadní obrat v ochraně duševního vlastnictví a otevírá nové možnosti pro všechny tradiční značky, nejen v automobilovém průmyslu.
Spor začal již v roce 2017, kdy se německá hračkářská společnost Autec úspěšně domáhala zrušení ochranné známky s odůvodněním, že Ferrari název Testarossa nepoužívalo déle než pět let. To je v rozporu s právem EU, které vyžaduje prokazatelné a pravidelné používání ochranných známek. Hračkářská společnost argumentovala, že jelikož model Testarossa již dávno není ve výrobě, název je volný k použití.
Uspěli s odvoláním
Ferrari se samozřejmě odvolalo a soudní bitva se táhla až do roku 2023, kdy Úřad EU pro duševní vlastnictví skutečně potvrdil, že název je volný. Nicméně nedávné rozhodnutí EUGC tento verdikt zvrátilo a potvrdilo, že jméno Testarossa je skutečně duševním vlastnictvím Ferrari a automobilka si na něj může nadále nárokovat práva.
Co se tedy změnilo? Soud uznal argumenty Ferrari, že i po ukončení výroby firma pokračovala v aktivním využívání duševního vlastnictví prostřednictvím několika metod. Automobilka nadále nabízí certifikáty pravosti pro vozy Testarossa, prodává velké množství náhradních dílů, repliky či sběratelské předměty. Dokonce i samotné vozy prodává prostřednictvím svých prodejen. Soud dospěl k závěru, že všechny tyto činnosti představují skutečné a relevantní používání ochranné známky.
Toto rozhodnutí nemá dopad pouze na Ferrari. Těžit z něj může prakticky každá zavedená značka – a to nejen v automobilovém průmyslu. Soud v podstatě ukázal, jak mohou značky udržet své duševní vlastnictví i poté, co přestanou produkt vyrábět.
„Pro investory tento případ podtrhuje zásadní fakt: hodnota luxusních značek se neomezuje na současné výrobní linky, ale rozšiřuje se na jejich schopnost monetizovat dědictví prostřednictvím sekundárních trhů, náhradních dílů a licencování,“ uvedl Philip Carter ze společnosti Ainvest. To v podstatě znamená, že značky mohou svá práva udržovat prostřednictvím sekundárních trhů, včetně replik, prodeje komponentů, sběratelských předmětů a certifikací.
