Článek
Počátky Volkswagenu (lidového vozu) byly bezpochyby temné. Jeho otcem byl sice geniální konstruktér Ferdinand Porsche, porodníkem ale nacistický vůdce Adolf Hitler. Právě jeho touha být velkým vizionářem, který přetaví Německo v moderní průmyslovou velmoc, stála za vznikem pozdějšího Brouka.
Porsche, který Hitlerově vládě představil svůj projekt vozu pro široké masy v lednu 1934, si nemohl vybrat vhodnější okamžik. Hitler potřeboval automobily, které by se mohly prohánět po jeho prestižních a velkolepých, ale docela prázdných dálnicích. Po obdobě populární "Plechové Lízinky", Fordu Modelu T, který na kola postavil Ameriku, navíc již dlouhá léta toužily milióny Němců.
Německo Brouk nemotorizoval
Jejich přání měl splnit Porschův "KdF-Wagen", nazvaný podle nacistické organizace Kraft durch Freude ("síla díky radosti"), obstarávající Němcům "vhodnou" zábavu ve volném čase. Při jeho vývoji se nešetřilo penězi ani lidskými silami. Pro auto, které mělo na trhu stát méně než 1000 říšských marek (dodnes se vedou spory, zda jej bylo reálné za tuto cenu vůbec vyrobit), vznikala od roku 1938 u Fallerslebenu v Dolním Sasku nejmodernější továrna svého druhu v Evropě. A nejen ona - také nové město, dnešní Wolfsburg. Obojí bylo vybudováno a léta provozováno za pomoci válečných zajatců, nuceně nasazených a vězňů z koncentračních táborů.
Sny o motorizaci Německa a produkci půl miliónu lidových vozů ročně se však brzy rozplynuly. Během války jich bylo vyrobeno jen pár set, převážně pro nacistické pohlaváry a propagační účely. Místo nich vyjelo z bran továrny na Porschem navrženém podvozku přes 60 000 lehkých vojenských vozů, takzvaných Kübelwagenů a Schwimmwagenů.
Po německé kapitulaci ležela většina slavné Porscheho továrny v troskách. Ze sutin ji pozvedl britský důstojník Ivan Hirst, který ve vybombardovaných halách vzkřísil výrobu i téměř pohřbený projekt nenáročného vozidla pro široké masy. V březnu 1946 dosáhla výroba poprvé 1000 kusů za měsíc, hranice 2000 volkswagenů měsíčně padla v průběhu roku 1948. Mezitím se již první vozy exportovaly do Nizozemska a brzy měly proniknout i na americký trh, kde kdysi vznikla i slavná přezdívka "brouk". Vůbec poprvé ji prý pro vůz s typicky zakulacenou karosérií a širokými blatníky použil v roce 1938 deník New York Times.
Celkem vyrobeno přes 21 miliónů Brouků
V roce 1955 již slavili ve Wolfsburgu vyrobení miliontého vozu, který se mezitím stal jedním z nejúspěšnějších německých exportních artiklů a hlavních symbolů poválečného hospodářského zázraku. Kultovním vozítkem se Brouk stal přesto (nebo právě proto), že v době své největší slávy již platil za poněkud zastaralý model. Jeho hrdí majitelé shovívavě tolerovali hlučnost jeho motoru, malý vnitřní prostor a v třeskutých zimách i špatné topení. Brouk se stal předmětem zájmu umělců i excentriků, stal se "oficiálním" vozem amerických hippies.
V mateřské továrně ve Wolfsburgu se do roku 1974 vyrobilo téměř 12 miliónů Brouků. Koncem 70. let se jejich produkce přesunula z Německa definitivně do Mexika. Jako úplně poslední původní Brouk sjel z linky 30. července 2003, 64 let po začátku výroby, exemplář s pořadovým číslem 21 529 464.