Test Peugeotu 2008 GT: Stylovka především

Když jsem se poprvé svezl s Peugeotem 208 a opely Corsa a Corsa-e, do platformy CMP, na níž stojí, jsem se téměř zamiloval. Její schopnosti při klidné jízdě městem i ostřejším svezení po okreskách jsou na svou kategorii výborné. Klíčky od crossoveru 2008 tedy přebírám pln očekávání, tím spíš, že je přede mnou týden s nejvýkonnější, 155k verzí zážehového tříválce PureTech a ten mám rád už od „dvěstěosmy“ minulé generace.

Peugeot 2008 se mi navíc zvenčí opravdu líbí. Linkami kapoty je přísný, „zuby“ světel odvážný, ale zároveň roztomile baculatý. A v zadním nárazníku mu svítí dvě mlhová světla, což dnes bohužel není tak běžné. Co víc si přát?

Přes neobvykle široký a vysoký práh, což může být zejména pro seniory trochu problém, usedám za volant. Seřizuji sedačku a hned jedno přání mám – chtěl bych vidět na přístrojový štít. Peugeot ho totiž už před několika lety vystrčil nahoru, pod čelní sklo. Jedná se o individuální věc, některým řidičům to vyhovuje. Já však, chci-li mít volant nastavený pohodlně, přes věnec na displej nevidím.

Je to docela škoda, neboť displej má dvě úrovně a jeho grafika je opravdu hezká, ať máte zobrazeno cokoliv. Nutno ovšem podotknout, že reakce na tlačítka, kterými se displej ovládá, jsou pomalé. A pro centrální displej vozu to platí podobně.

Kvituji svázání jasu obou displejů pod jeden posuvník a možnost jas dostatečně snížit, ale ten posuvník je ukryt docela hluboko v nastavení vozu. Navíc displeje nemají vlastní čidlo okolního světla, tlumení jasu je svázané s rozsvícením hlavních světlometů, takže když někam jedu a postupně se stmívá, musím jas palubní desky postupně upravovat.

Konečně, dotyková „tlačítka“ k přecházení mezi sekcemi centrálního displeje jsou sice hezká, ale abych trefil to správné, musím se poměrně dlouho dívat na panel, očima ostřit a ten „knoflík“ hledat.

Abych ale interiér jen nehanil – sedačky jsou pohodlné, mají dobré boční vedení a nedělá mi problém v nich strávit několik hodin. Nikde nic moc netlačí, na předních sedačkách mám místa tak akorát, kufr je taky docela velký, a hlavně, kvalita zpracování všude po interiéru je velmi dobrá. Až na střešní okno, které na nerovnostech vrže.

„Foukaný“ tříválec pod kapotou autem při startu oklepe, ale pak nejsou vibrace nijak zásadním problémem. V nízkých otáčkách o něm moc nevíte, v těch vyšších se projevuje vrčením, kterému dodává na horlivosti výborná dynamika. A spotřeba 8,2 l/100 km po necelých třech stovkách kilometrů není špatná.

Problémem pohonného ústrojí je automatická převodovka – klasický planetový osmikvalt Aisin s hydrodynamickým měničem momentu. Na papíře by se mohl zdát skvělou volbou, ale dokáže nepříjemně škubat zejména při jemné jízdě nízkými rychlostmi v městském provozu. Po uvolnění brzdového pedálu nechá auto klidně couvnout, než zabere, a když při rozjezdu přidám plyn, dlouho trvá, než se vůz opravdu rozjede.

Bohužel, výtky k jízdnímu projevu nekončí – a musím pokračovat tam, kde jsem čekal, že budu chválit. Podvozku „dvěstěosmy“ přizvednutí neprospělo v žádném ohledu, a to až tak moc, že si dovolím chování zadní nápravy označit za největší problém.

Zadní kola, zavěšená do karoserie klasickou torzní příčkou, na nerovnostech působí, jako by odpružení nedokázalo jejich pohyby pořádně ohlídat. Přední kola projedou nedokonalost asfaltu důstojně, zadní ale jančí a tancují, jako by příď a záď nepatřily ke stejnému autu.

Ovšem vrozená mrštnost v zatáčkách zůstala a projeví se, když seberu všechnu odvahu a nějaký oblouk vezmu ostře. To se i nepříjemně neposedné chování zadní nápravy zlepší, ale nikdy k podvozku nemám důvěru, jakou bych si představoval – a jakou jsem měl v případě corsy či 208.

Vůz má ve výbavě adaptivní tempomat, jehož chování je podobně nepředvídatelné. Někdy jede hezky, jindy střídavě přidává a brzdí v provozu bez zjevného důvodu. A když auto přede mnou odbočí či změní jízdní pruh, radar ho „vidí“ ještě tak sekundu poté, co už je cesta volná. Když v takovou chvíli pustím plyn, peugeot začne poměrně prudce brzdit, což je nebezpečné, když je za vámi někdo nalepený.

Dělat to ale, odhaduji, řidiči zrovna nebudou, protože brzdová světla 2008 jsou nepříjemná. Jsou tvořena třemi malými světýlky na každé straně a aby bylo dosaženo předepsané svítivosti, jsou vážně ostrá, zejména v noci.

Přední světla naopak svítí moc hezky a automatika rychle zapíná dálková světla poté, co auto v protisměru projede. Dokonce ani autonivelační systém potkávacích světel nesklápí kužely metr před ”čumák”, kdykoliv je v dohledu jiný vůz, takže vidím na cestu dobře.

Chápu lidi, kteří před Opelem Corsa dají přednost Peugeotu 208. Na můj vkus trochu příliš výstřední interiér se jim může vážně líbit. A ten Peugeot do crossoveru 2008 přenesl téměř beze zbytku a přidal vážně povedený zevnějšek.

Jenže pokud o „dvatisíceosmě“ přemýšlíte, tohle vám bude muset stačit. Je autem, které udělá nejvíc parády, dokud stojí zaparkované a můžete se na něj dívat. Veskrze povedený motor není v této nejvyšší výkonové specifikaci sladěn s automatickou převodovkou ideálně a i podvozek má své rezervy.