Test Opelu Frontera: Nadchne prostorem a cenou, zklame detaily

Jméno Frontera se v nabídce automobilky Opel začalo objevovat již v devadesátých letech, kdy se jednalo o klasický rámový offroad, vycházející z modelu značky Isuzu. V roce 2024 však automobilka ohlásila návrat slavného jména, tentokrát však v roli dostupného rodinného SUV.

Nová generace modelu Frontera stojí na platformě Smart Car, sdílené v rámci koncernu Stellantis, na které stojí i modely Fiat Grande Panda nebo Citroën C3. Svými tvary i rozměry (délkou 4 385 mm a rozvorem 2 670 mm) má ale nejblíž k modelu Citroën C3 Aircross, se kterým sjíždí z výrobní linky slovenského závodu v Trnavě.

Opel však vtiskl svému dostupnému SUV několik charakteristických designových prvků, jako je maska Opel Vizor. Odlišné jsou i nárazníky a řada dalších detailů, přesto zde Opel rezignoval na charakteristické detaily, jako je ostrá linka ve středu kapoty či možnost připlatit si Matrix-LED světlomety, které nabízí i menší Corsa.

Design však působí dostatečně robustně, a to i díky decentnímu oplastování. Vůz má slušnou světlou výšku (164 mm i při plném zatížení) a hezkým detailem jsou plechová 16palcová kola, za příplatek bílá. Značka se navíc ráda chlubí i statickou nosností střechy 240 kilogramů, díky čemuž může být Frontera solidní základnou pro kempování se střešním stanem.

Kabina standardně nabízí již v testované základní výbavě Edition 10palcový digitální přístrojový štít, stejně velký displej infotainmentu je však dostupný až za příplatek. Ten však zahrnuje i couvací kameru, bezdrátovou nabíječku a více reproduktorů.

Nám však z příplatkových prvků dělala společnost i sada Komfort, obsahující například ergonomické sedačky, jiné čalounění, vyhřívaný volant i sedačky či automatickou klimatizaci. Obě sady přitom komfort na palubě značně zvyšují, přesto je patrné, že se při vývoji hledělo na každou korunu.

Grafika systémů se nesnaží nijak okouzlit, je však přehledná a jejich chod plynulý. Po stránce ergonomie pak oceňujeme samostatný panel ventilace, tlačítka pro rychlé vypnutí některých asistentů i tlačítka na volantu, jakkoliv nemůžeme opomenout, že ve starších vozech značky byly příjemnější.

Příplatková ergonomická sedadla mají na první pohled výraznější tvarování, postrádají však certifikaci AGR, dříve běžnou u vozů Opel, a jejich největším trikem je hlubší linka ve středu sedáku, která má snižovat tlak na kostrč, a tím snižovat únavu řidiče.

Středový tunel nabízí dostatek prostoru i zajímavost v elastickém popruhu, který ho lemuje. Podle automobilky může sloužit k uchycení různých drobností, v praxi však neudrží ani obsah v držácích nápojů. O možnosti pohodit zde drobnosti nemluvě.

Vedle praktických předností si však nelze nevšimnout, že materiály jsou především tvrdé plasty. Nikde sice nevržou a takřka všude lícují, u některých dekorů jsou však patrné drobné nedostatky, jako ostřejší hrany. Kabina vás tak nejspíš neuhrane, funkční však rozhodně je.

Důraz na praktičnost je obzvlášť patrný v zadní části, kdy druhá řada sedadel nabídne až ohromující prostor, pohodlné nastupování a příjemné sedačky. Zavazadelník má objem 460 litrů, respektive 1 600 litrů po sklopení opěradel, dělených v poměru 60:40. Nechybí dvojité dno a u verze GS si lze připlatit za další dvě sedadla, což dělá z Oplu Frontera jedno z nejmenších sedmimístných SUV na trhu.

Nový Opel Frontera je dostupný ve dvou provedeních, kdy testovaný mild-hybrid doplňuje ještě čistě elektrická verze. Základem mild-hybridu je podobně jako u sourozenců ze skupiny Stellantis 1,2litrový tříválec v kombinaci s elektromotorem integrovaným do šestistupňové automatické převodovky.

Zákazníci mohou volit ze dvou výkonnostních variant, přičemž nám dělala společnost silnější verze o kombinovaném výkonu 107 kW (145 k). S ohledem na pohotovostní hmotnost kolem 1350 kilogramů a absenci sportovních ambic bychom se ale při výběru nebáli ani slabší verze o výkonu 81 kW (110 k).

Papírově je sice rozdíl víc než dvě sekundy ve zrychlení z nuly na 100 km/h (9,1 s vs. 11,4 s), rozdíl v maximální rychlosti (176 vs. 189 km/h) ale nejspíš nebude nikoho trápit. Díky elektrické asistenci je mild-hybrid při rozjezdu hbitý, navíc při pomalé jízdě zvládne dočasně pohánět vůz jen na elektřinu.

Při běžném cestování funguje pohonné ústrojí vcelku příjemně a plynule, kdy i převodovka mění rychlosti ladně. Jakmile však začnete vyžadovat svižnou jízdu, začne jadrný zvuk tříválce až zbytečně pronikat do kabiny. Patrné je také zpoždění při prudší akceleraci, pod volantem chybí pádla ručního řazení a roste také hluk od podvozku a aerodynamický hluk.

Řízení má příjemně vyvážený chod a vůz působí vcelku obratně. Slušně odladěný je rovněž podvozek, který zvládá běžné nerovnosti bez větších obtíží, na výraznějších se však umí ozvat a odskočit. Karoserie působí vcelku stabilně, Frontera ale nebudí žádné řidičské vášně, které by motivovaly ke svižnému průjezdu zatáček.

Hodí se spíš na poklidné přesuny v plynulém tempu, kdy se řidiči odvděčí i celkem solidní spotřebou. Automobilka uvádí kombinovaný průměr kolem 5,3 l/100 km, přičemž v zimních měsících se pohyboval zhruba o litr výš. Nad hranicí 7 litrů jsme se ale dostali jen výjimečně.

V letních měsících tak můžeme očekávat ještě lepší hodnoty, což v kombinaci s nádrží o objemu 44 litrů zajistí i celkem slušný dojezd na jednu nádrž.

Zatímco některá auta se snaží získat zájemce hrou na city, Opel Frontera je upřímné auto, cílící na pragmatické zákazníky. Nedělá nic vyloženě špatně, současně však ničím extra neuhrane. Nabízí totiž především spoustu prostoru, módní styl SUV a slušnou spotřebu za pěknou cenu, startující pod hranicí půl milionu korun.

Slabší model v základní výbavě zákazníci pořídí díky akční nabídce od 499 990 korun, silnější testovaná verze ale startuje na ceně 539 990 korun. Za příplatkové pakety a líbivou zelenou Khaki by pak zákazníci zaplatili dalších 77 000 korun.

Celkem jsme tak u testovaného vozu na částce 616 990 korun. Podobně jako u řady dalších levných aut se tak dvojnásob vyplatí pečlivě vybírat, kterou výbavu opravdu potřebujete.