Test Fiatu Grande Panda Hybrid: emoce proti rozumu

Fiat Panda patří k ikonám italského automobilového průmyslu. Ostatně první generace, představená v roce 1980, se vyráběla do roku 2003 a vzniklo přes 4,4 milionu kusů. V roce 2024 automobilka představila již čtvrtou generaci, která přinesla několik zásadních změn. Jednou z nich byla i změna názvu na Grande Panda.

Novinka je totiž postavena na platformě Smart Car, sdílené v rámci koncernu Stellantis, na němž stojí i modely Citroën C3 nebo Opel Frontera. V nabídce italské automobilky zůstane i model Panda třetí generace, který byl v loňském roce lehce omlazen a dostal i speciální edici Pandina, v překladu „Pandička“.

Ani Grande Panda se přitom na délku nedostal přes 4 metry, přesto je oproti starší generaci citelně delší. Na délku měří 3999 mm (zatímco Panda 3686 mm) a rozvor má délku 2540 mm (vs. 2300 mm). Grande Panda je také širší a vyšší, což je příslibem většího vnitřního prostoru.

Design oproti kulaté Pandině sází na retro a vrací se k hranatým tvarům první generace. Mezi ikonické prvky přitom patří zejména přední maska se stylovou LED pixelovou grafikou světel, nápis Panda vylisovaný do dveří nebo hranatý styl zadních světel. Karoserii navíc lemuje až enormní počet nápisů a symbolů, které neustále připomínají jméno a původ vozu.

Kabina působí na první pohled podobně hravě, a to zejména v testované vrcholné výbavě La Prima, kdy palubní desku zdobí dekory bambusových vláken, volant je potažen techno kůží a sedadla zdobí látka La Prima se čtvercovými reliéfy v dvoubarevném provedení. To vše navíc rozsvěcí žluté dekory.

Například ve středovém tunelu má žlutá linka připomínat testovací okruh na střeše továrny v Turíně, zatímco na žlutém půlkruhu vedle přístrojových štítů vidíme siluetu starší pandy. Jenže po prvotním nadšení jsme si začali všímat i řady méně radostných detailů, jako jsou plasty v kabině.

Samotný tvrdý plast ani recyklovaný původ nejsou problém, v hravě působící Grande Pandě ale vyznívá až lacině, což zamrzí především u masivních plastů v obložení dveří. U palubní desky pak zklamalo nepřesné slícování s ostrými hranami v rozích nebo absence protiskluzové úpravy v poličce před spolujezdcem.

Dojem lacinosti umocňují i pomalejší odezvy displejů, včetně přeskakování některých údajů na tachometru, a velmi osekané menu infotainmentu. Příliš vzorně se pak nechovaly ani asistenční systémy, které například u auta stojícího v koloně neustále zapínaly a vypínaly parkovací asistenty.

Naopak pochvalu si Grande Panda zaslouží za zdařilou ergonomii ovládacích prvků, včetně klasických tlačítek na volantu nebo samostatného panelu klimatizace. Potěší také dostatek místa v kabině, což je výrazné především vzadu, kam se vejde i dospělý člověk. Nástupní otvor sice není největší, oceňujeme ale kliku v karoserii, dosažitelnou i pro děti.

Při délce necelých čtyř metrů tak Fiat opět připomíná, jak dobře umí pracovat s prostorem, což je patrné i na kufru o objemu 412, respektive 1366 litrů při sklopení zadních opěradel. Potěší i jednoduché tvary boků, po sklopení sedadel ale vzniká schod.

Fiat Grande Panda je stejně jako jeho koncernoví sourozenci dostupný s hybridním i plně elektrickým pohonným ústrojím. Nám dělal společnost hybrid, který pod kapotou ukrývá již dobře známý 1,2litrový přeplňovaný tříválec o výkonu 74 kW, doplněný o 48V hybridní systém s elektromotorem o výkonu 21 kW.

Vůz nabízí systémový výkon 81 kW (110 k), o jehož přenos na přední kola se stará výhradně šestistupňová dvouspojková převodovka. Při pohotovostní hmotnosti přes 1,2 tuny to stačí ke zrychlení z nuly na 100 km/h za 11,2 sekundy a maximální rychlosti 160 km/h. U vozu koncipovaného velikostí spíše do příměstských oblastí ale nejde o žádnou tragédii.

Ani v tomto případě však hybridní pohon nepůsobí ve městě tak jistě jako za městem. Zatímco v městských kolonách občas zběsile přepínal mezi elektrickými přískoky a jízdou na spalovací motor, kdy jeho zvuk v nízkých otáčkách neoplývá kultivovaností, za městem umí předvést hezký zátah.

Podobně jako v jiných vozech s tímto pohonným ústrojím je však i v Grande Pandě potřeba počítat s lehce nevyzpytatelným systémem rekuperace, který zpomalování upravuje v závislosti na potřebě dobíjet NMC akumulátor s využitelnou kapacitou 0,41 kWh.

To stačí v čistě elektrickém režimu k překonání spíše desítek až pár stovek metrů ustálenou rychlostí, hybridní systém ale pomáhá s rozjezdy a evidentně krotí i apetit spalovacího motoru. Na konci týdenního testu ukazoval vůz průměrnou spotřebu 6 litrů na 100 kilometrů, přičemž v běžném provozu počítejte zhruba s litrovým rozpětím mezi poklidnou a svižnější jízdou.

Velmi milým překvapením bylo i naladění podvozku, který na 17palcových litých kolech vrcholné výbavy (standardem jsou 16palcová) zvládal velmi sebejistě tlumit nerovnosti i na horších silnicích. Při pokusu o svižnější jízdu pak karoserie působila poměrně jistě a Grande Pandě tak nedělaly problém ani přesuny v tempu.

Fiat Grande Panda působí na první pohled jako stylový malý crossover, který kombinuje eleganci s praktičností. Jeho styl dokáže zaujmout a vzbudit emoce. Jenže při pohledu na ceny se nabízí otázka, zda dokáže velká panda překonat hlas rozumu.

Základní verze, která stojí na plechových kolech a místo displeje infotainmentu má držák na telefon, sice stojí od 459 900 Kč, použitelnější střed výbavy Icon ale vyjde na 504 900 Kč a testovaná La Prima i s příplatky by vyšla na 576 900 Kč. A to už je poměrně dost.

Grande Panda má své kvality a podobně malých praktických vozů už dnes na trhu nenajdete mnoho. Nemůžeme se však zbavit dojmu, že prostředky vynaložené na všelijaké designové kudrlinky a historické odkazy mohly být investovány do příjemnějšího zpracování kabiny či lepšího odladění techniky. Fiat by však měl časem uvést na trhy ještě levnější verzi s čistě spalovacím motorem a manuální převodovkou, která by mohla být teprve zajímavá.