Test Fordu S-Max 2.0 TDCi PowerShift: stařík s jiskrou v oku

Popravdě řečeno, jízdně může tomuto modelu konkurovat málokteré rodinné auto. Podvozek i na sedmnáctipalcových kolech velmi dobře filtruje nerovnosti, ani při svižné jízdě nezaznamenáte náklon či jiné než neutrální chování. Tlumiče perfektně kontrolují pohyby karoserie, vyspělý podvozek výtečně filtruje nežádoucí příčné a podélné síly. Vypadá to sice jako novinářské klišé, ale opravdu je tomu tak.

Navíc elektromechanické řízení je velmi citlivě naladěno, v zatáčce cítíte, jak pracují přední kola, a pohyb volantu zpět působí velmi přirozeně (tuhnutí volantu při zatížení se ale nedočkáte, to už dnes nesvede ani Porsche). Patrně i díky této reputaci má Ford prakticky od uvedení S-Maxe a většího a více praktického (avšak ne tak hezkého) Galaxy nastavené velmi sebevědomé pořizovací ceny.

Velmi dobrá je i prostornost, jakkoliv podlahy i sedačky jsou trochu výše, což ztěžuje kupříkladu převoz vyšších věcí nebo třeba jízdních kol. Ale kromě tohoto neduhu a si v otázce prostornosti není na co stěžovat, zavazadelník má pravidelný tvar a 1051 litrů při pětimístném uspořádání bude snad vyhovovat každému. Pokud sklopíte druhou řadu sedaček, dostanete prostor o velikosti rovných dvou kubíků a možnost naložit až dva metry dlouhý předmět.

Prostor pro posádku je v druhé řadě sedadel zejména v příčném směru mimořádně dobrý, pohodlně se zde rozvalí i nadprůměrně vysocí jedinci. Sedadla jdou navíc nejenom posouvat, ale i polohovat, což už dnes kvůli zpřísněným bezpečnostním předpisům nabídne málokterá automobilka.

Dvouspojková převodovka PowerShift, kterou dodává Getrag (vyrábí se mimochodem na Slovensku), řadí komfortně, tiše a bez cukání. Při popojíždění je o trochu lepší než konkurenční DSG koncernu Volkswagen, jinak jsou ale obě převodovky hodně podobné. Při klidné a plynulé jízdě se musíte soustředit, abyste poznali moment přeřazení.

Při pokusu o divočejší řazení je to horší, je znát prodleva v momentě, kdy má převodovka připravený jiný stupeň, než očekává její software. Drobnou chybou je i absence tlačítek pro manuální řazení, sekvenčně lze ale řadit pohyby dopředu a dozadu vpravo vedle páky.

Při jízdě konstantní rychlostí 180 km/h (a zatížení automobilem pouze řidičem) ukazoval palubní počítač spotřebu 10,4 l, naopak klidná jízda srazila apetit na příznivých 7,2 l. Motor při tachometrových 90 km/h točí necelé dva tisíce otáček, při 130 km/h přibližně 2500 otáček, což je daň za „pouhých“ šest rychlostních stupňů, koncern VW u svého automatu nabízí i sedmistupňové provedení.

Ve zrychlení je lepší verze s manuální šestistupňovou převodovkou, na stovce jste o 0,7 s rychleji, nejvyšší rychlost je o zanedbatelné 3 km/h vyšší. Horší je s totožným motorem i spotřeba paliva - s manuálem Ford uvádí 6,5, 4,7 a 5,3 versus 6,8, 5,0 a 5,7 litrů na sto ujetých kilometrů v případě PowerShiftu (město, mimo město, kombinace).

Je také třeba počítat s tím, že každých 60 000 kilometrů musíte do servisu na výměnu oleje, tento úkon přijde zhruba na 5000 korun. Navíc převodovka PowerShift je proti manuálu dražší o 50 tisíc korun. Pokud ale neradi řadíte, je i přes výše zmíněné nedostatky popisovaný automat dobrou volbou.