Ze zříceniny Andělské Hory k novodobým ruinám lázní Kyselka

V roce 1978 se tu natáčel film Balada pro banditu. Příběh Nikoly Šuhaje loupežníka bývá přirovnáván ke slavným Vlasům Miloše Formana.

Na hrad stoupá stezka od kostela, po zdolání pár strmých schodů se ocitnete v předhradí. Bránou vstoupíte na nádvoří a poté vzhůru na vrchol, kde se z plošiny v bývalém paláci nebo jiných vyhlídkových míst dá přehlédnout nádherné okolí. Jsme na okraji vojenského prostoru Hradiště v Doupovských horách, na obzoru se vine dlouhý hřeben Krušných hor.

Doupovsko zůstalo po vysídlení Němců opuštěné, armáda tu nacvičovala dobývání vsí. Prostor využívá armáda stále. Tím, že se jedná o uzavřený region, jen částečně zpřístupněný, se zde zachovala celkem nezdevastovaná příroda.

Hradní kopec je prý nabitý pozitivní energií, citliví jedinci to tu velmi vnímají, některým lidem je tu naopak „divně“. Prý mají pocity úzkosti a závratě.

Hrad zbudovali těsně před husitskými válkami. Tehdy se jmenoval německy Engelsburg (zřejmě je ale mnohem starší, z dob pánů z Oseka, kteří vlastnili nedaleký Bečov, písemně to ale doloženo není). První zmínka je z roku 1402, kdy ho vlastnil Boreš z Oseka. Po dobytí hradu 1428 Jakoubkem z Vřesovic se na čas stal kališnickou baštou.

Poté se tu vystřídala řada majitelů, Šlikové, páni z Plavna… V roce 1468 hrad dobylo královské vojsko. Znovu se majitelé střídali, držel ho i Mikuláš Hasištejnský z Lobkovic, nakonec skončil jako konfiskační pobělohorský majetek a prodali ho Černínovi z Chudenic.

Přežil i řádění Švédů za třicetileté války, ale roku 1718 zachvátil městečko požár, který se přenesl hořícím šindelem i na hrad. Od té doby pustl. Místní andělé tím přišli o obydlí.

Z Andělské Hory vede naučná stezka do nedávno zaniklých Lázní Kyselka. Cesta se klikatí nádherným udržovaným lesem, první zastavení je u bývalého Stichlova mlýna. Usedlost vyhořela v roce 1932, už ji neobnovili. Po válce zanikly i další chalupy, které tu stály. Nyní tu najdete nádherně opravenou kapličku, velký přístřešek, infopanely.

Pokračuje se lesem plným ptačích budek, takovou koncentraci jsem nikde neviděl. Ptáci jsou slyšet ze všech stran, les žije zpěvem.

Dalším bodem je Šemnická skála, asi stometrové skalisko sloužící jako výhledové. Cesta se dále stáčí ke Skalám skřítků, pozoruhodnému skalnímu útvarů nad obcí Dubina, a pokračuje přes před několika lety obnovenou rozhlednou Bučina.

Poslední zastavení je v bývalých Lázních Kyselka. Známy byly jako Kysibl, německy Bad Gießhübl. Lázně nedaleko Karlových Varů vděčily za svůj rozmach proslulé Mattoniho minerálce. Nyní vstávají z trosek.

O rozvoj lázní se zasloužil Heinrich Mattoni, který v roce 1867 začal podnikat coby nový nájemce pramene.

Původní malé lázně odkoupil od Černínů z Chudenic. Výborný a tvrdý obchodník věděl, co dokáže na trhu dobrá minerální voda. O jeho životě se dozvíte v muzeu nesoucím jeho jméno. Součástí expozice je i krátký film o slavné minerálce a její cestě do světa.

Na dobových snímcích vidíte noblesu, kočáry, cylindry, paraplíčka, klid na korzu. Mattoni postavil novou kolonádu, restaurace, vodoléčebné pavilony, zastřešil “Ottův pramen“, postavil reprezentační „zámeček“, lanovou dráhu, rozhlednu na Bučině, budovy stáčírny…

Do Kysiblu přivedl železnici, aby povozy nerušily lázeňské hosty. Po jeho smrti lázně už tolik neprosperovaly, ale stále měly dobrou úroveň.

Jeho potomci drželi majetek až do konce druhé světové války.

Po válce tu vznikla ozdravovna pro řecké děti repatriované před občanskou válkou. Poté tu stát zřídil dětskou ozdravovnu a s Kysiblem to šlo z kopce. Po roce 1990 přišla privatizace. Majetek se používal jako zástava neexistujících firem, lázně střídaly majitele a brzy začaly chátrat.

Měl tu stát obrovský zábavní park, safari, západočeské Las Vegas. Nestálo nic, naopak jen se řítilo a padalo. Naštěstí se v roce 2013 ustavila Obecně prospěšná společnost Lázně Kyselka, jejímž základním posláním je záchrana, obnova a následná ochrana památkově chráněného areálu bývalých lázní.

Zasanovaly se rozpadající se budovy, opraven je bytový dům Stallburg. V únoru 2015 byl kompletně zrekonstruován Löschnerův pavilon. V červenci 2016 v něm otevřelo brány Mattoni Muzeum.

Kyselka se zvolna nadechuje k životu, lázeňský už ale nebude…