Od vycpaných losů v šumavském Stožci až k nejkratší mezinárodní železnici v Novém Údolí

Zatímco v údolí kolem Lipna praskají letoviska ve švech, tady je docela klid. Zvýšený ruch jsem zaznamenal na známém vodáckém tábořišti u Soumarského mostu. Vzhledem k příznivému stavu vody Vltavy je to pochopitelné.

Vlak od Volar stoupající ke Stožci nejprve staví v Dobré na Šumavě, vsi roztahané asi na čtyřech kilometrech s lidovou architekturou. Stavení, většinou s moderním vybavením i úpravami, jsou pověstným geniem loci kraje.

Stožec (něm. Tusset) je známý především poutní kaplí Panny Marie, známou jako Stožecká kaple. Původní dřevěný svatostánek vznikl v roce 1791 jako dík za uzdravení zraku kováře Jakuba Klausera. Poté byla přebudována, chodilo se sem na poutě, ale poválečné uspořádaní jí jako mnoha stavbám v pohraničí nepřálo. Byla záměrně ničena, v roce 1985 postavili její kopii v nedalekém Phillipsreutu, nynější stavba je z let 1986 až 1988, zasloužil se o ni Jan Kocourek z Prachatic. Je stále cílem mnoha návštěvníků tohoto krásného, téměř nedotčeného šumavského koutu.

Ve stožeckém infocentru se dozvíte mnoho zajímavostí z regionu. Nepřehlédnutelnými exponáty jsou dva vycpaní losi, ty srazila osobní auta u Přední Výtoně. Mladého samce v roce 2003, losici Bohunku v roce 2017. Populace těchto kopytníků čítá na Šumavě asi 20 kusů. Je tu i vycpané tříměsíční mládě vlka z výběhu ze Srní.

Ze Stožce do Nové Pece k lipenské nádrži vede jedna z nejhezčích in-line stezek, má délku 15 kilometrů.

Zpět na dráhu. Vlak se pozvolna vyprázdnil, na krátkou trasu do Nového Údolí jede jen pár lidí. Husté lesy prosvětlené horskými loukami pod Stožcem svlažuje z bavorského Haidmühle přitékající Studená Vltava, za hranicí se říčka jmenuje Altwasser.

Osada Nové Údolí po roce 1945 téměř zanikla, vypadalo to, že dopadne jako většina pohraničních vsí. V roce 1810 ji jako dřevařskou založil na frekventovaném hraničním přechodu kníže Schwarzenberg. Oblast prosperovala do té míry, že tudy vedla v roce 1910 železnice z Prahy do Pasova. Sídlili tu financové i četníci, měla dva ubytovací hostince, hasičárnu, obchod a lesovnu. Z 271 obyvatel se k německé národnosti hlásilo 259, čeští byli jen uniformovaní.

Po válce byla trať vytrháním kolejí uzavřena, na krátko sem přišli noví osadníci, ty ale v roce 1948 také vyhnali a vše bylo zadrátováno. Železná opona byla převážně drátěná, ale pořádně. Na bavorské straně zlikvidovali koleje v 18kilometrové délce až v roce 1974. Naše osobní železnice končila ve Stožci, pod přísnou kontrolou PS jezdily vlaky se dřívím do Nového Údolí. V 80. letech se z Údolí stěhovali pohraničníci obývající původní a následně zbouranou četnickou stanici do Stožce.

Ze starého Nového Údolí zůstala jen stodola. Vlaky sem jezdí od června 1990, spolek Pošumavská jižní dráha, založený v roce 1994, tu provozuje raritu –nejkratší mezinárodní železnici. Sto pět metrů dlouhá piditrať spojuje Čechy s Bavorskem. V roce 1999 tu postavili hotel Nové Údolí.

U stanice v Novém Údolí stojí několik starých odstavených vagonů, v prvním je malé muzeum seznamující s historií místa i se střežením státní, neproniknutelné hranice. Další jsou využity jako občerstvení, naproti u cesty k hotelu vyvěrá pramen velmi chutné vody. U hotelu stojí improvizovaná hraniční stěna z ostnatého drátu, bývalá strážní věž, tzv. špačkárna, a betonové zátarasy využívané na hranici.

Od stanice je východiště cesty na Třístoličník (Dreisselberg, 1302 m n. m.).  Po červené nejprve dojdete k Rosenauerovu pomníku u Schwarzenberského plavebního kanálu, jehož tvůrcem byl inženýr Josef Rosenauer (1735 až 1806), poté dále na vrchol. Třístoličníku se říká také hora čarodějnic. Prý se tu scházeli i panovníci z Čech, Rakous a Bavor. Každý seděl na kameni na svém území, tři kamenné věže tu připomínají tři trůny.

Další cesta od nádražíčka vede do Haidmühle.