Nový Jičín: město klobouků i místo, kde monarchie přišla o nejlepšího válečníka

Nový Jičín má jedno z nejhezčích náměstí u nás. Historické, vzorně opravené domy, mají podloubí, takže za deště, který jsem tu zažil, se tu můžete v suchu přemisťovat.

Dům, ve kterém Laudon zemřel, stojí v pravém horním rohu náměstí. V přízemí se nachází infocentrum, prodejna klobouků, ne lecjakých, ale se značkou Tonak. Ta je s městem spjata.

Její výrobky si můžete prohlédnout a vyzkoušet v expozici firmy v prvním patře. U poklady dostanete igelitové cosi na hlavy, něco jako koupací čepici a poté hurá na klobouky, čepice, buřinky…

O patro výše je rozsáhlá interaktivní výstava o životě proslulého generála a událostech v monarchii za jeho časů. Promítají tu dva filmy, děti se mohou obléknout do dobových kostýmů.

Můžete si zkusmo vystřelit z kanónu na tureckou pevnost Kalamegdan v Bělehradě, kterou dobyl v roce 1789. K tomu uvidíte řadu vojenských předmětů, uniforem, zbraní - a nakonec i figurální znázornění katafalku s mrtvým Laudonem.

Dům, ve kterém se nacházel druhý největší taneční sál na Moravě (po Brnu), se stal počátkem 19. století hostincem. Nyní je na průčelí zasazena deska s Laudonovou bustou a textem o jeho smrti. Laudona jeho vojáci milovali, věřili v jeho strategii a rozvahu. Část života prožil na zámku v Bečvárech, nyní v soukromých rukou.

Jeden film doprovází zlidovělá píseň o Laudonovi, zná ji asi každý. Složili ji prý v Rynolticích u Liberce při Laudonově pobytu:

Generál Laudon jede skrz vesnici,

Generál Laudon jede skrz vesnici, Generál Laudon jede skrz ves.

Generál Laudon jede skrz vesnici, Generál Laudon jede skrz ves. Jede skrz vesnici, má bílou čepici,

Generál Laudon jede skrz ves...

Nový Jičín má řadu historických objektů, jsou to hlavně domy lemující náměstí. Ale hlavní je Žerotínský zámek, sídlo Muzea Novojičínska.

Hlavní expozice se jmenuje Nechte na hlavě, najdete tu přes 600 exponátů. Město pokrývkami hlavy bylo světově proslulé, 1630 tu vznikl kloboučnický cech, továrnu na klobouky, dnešní Tonak, založil rod Huckelů v roce 1799. Odtud název hučka.

Původní hrad pánů z Kravař ze 14. století rozšířili Cimburkové, po nich přestavěli Žerotínové na rozsáhlý, ale opevněný renesanční zámek. Obrana byla nutná kvůli stále trvajícímu nebezpečí vpádu Turků.

Po odchodu Žerotínů v roce 1582 objekt využívali jako administrativní. Po Bílé hoře získali zámek jako konfiskát na nějakou dobu jezuité. V roce 1678 vyhořel, byl částečně opraven, zmizelo opevnění.

Majitelé se střídali, vznikly tu byty, shozeny byly i věže, zůstaly dvě. Majetek se dostal do rukou státu v roce 1918, chátral dál, měl být ve 30. letech zbourán. Nakonec ho zachránili a po roce 1945 se sem přestěhovalo muzeum.

Historických zajímavostí je tu víc – hlavně budovy na náměstí. V několika domech tu přebývaly významné osobnosti. Například ruský car Alexandr I., spolubojovník Laudona generál Suvorov, nebo v domě u Zeleného stromu císař Josef II., ten tu nocoval v roce 1787 při cestě za ruskou carevnou Kateřinou II., aby sjednal společný postup proti Turkům.

Nepsaným symbolem města je sousoší Tančící sedláci Franze Barwiga z roku 1929. Sochy mají německý kravařský kroj, jejich oblečení bývalo předmětem řady šarvátek mezi obyvateli, z nichž značná část byli Němci.