Málo známým Chebskem mezi dvěma Bismarcky

Chebsko má řadu nádherných kulturních památek - Špalíček, chebský hrad a dům, kde pár měsíců před vlastním skonem zapíchli těžce nemocného generalissima císařských vojsk Albrechta z Valdštejna.

Krom samotného Chebu, který se v posledních letech z šedého neudržovaného města vyloupl do příjemné aglomerace, v krajině leží proslulé Františkovy Lázně, nebo v každém ročním období přitažlivá přírodní rezervace Soos.

Příroda je tu nádherná, rozsáhlé lesy, čisté potoky… Oblast není tolik turisticky frekventovaná, přitahují hlavně Františkovy Lázně, zmíněný Soos a Cheb.

Nádherné jsou hrázděné domy, podtrhují půvab krajiny, ve které najdete i množství smírčích křížů. Území bylo převážně německé, český živel tu byl okrajový. Hodně se toho zničilo po válce, jednak z nenávisti k Němcům, jednak s výstavbou socialismu, pokud to polovojenské pásmo, v němž se část výběžku nacházela, dovolovalo. Aš se změnila k nepoznání, z historie se zachovalo pramálo.

Příhraniční krajina je posetá hrady: zrekonstruovaný polohrázděný Ostroh zvaný Seeberg, původně románský Vildštejn ve Skalné, rozvaliny Starého Rybníku o pár kilometrů dál, skvěle opravenou Libou, tu jsem viděl jako téměř rozvalinu, je pozoruhodné, jak vypadá nyní.

Obec Hazlov opravuje stejnojmenný hrad, bude sloužit jako správní středisko i kultuře. Určitě stojí za shlédnutí Starý Hrozňatov, zrovna jako poutní místo nad Chebem Loreto.

V ašském výběžku nesmím zapomenout na značně rozsáhlé ruiny Neubergu, skvostný je tamní kostel.

Trochu se ale zapomíná na rozhledny. První stojí na Zelené hoře, zpočátku byla dřevěná, pak Chebští uspořádali veřejnou sbírku a v létě 1909 zpřístupnili kamennou věž. Z jejího otevření se stala manifestace k velkoněmectví, místní nacionalistický spolek tajně umístil nad vchodem Bismarckovu bustu.

K rozhledně vede celkem příjemná cesta, auto budete muset nechat u ruin kostelíka, na němž se vyřádili lidově demokratičtí dělostřelci v poválečných letech. Protože stála po dlouhá léta v přísně střeženém hraničním pásmu, mělo se za to, že už je zbouraná. Mladší generace o její existenci neměla ponětí. Na stěnách stavby najdete později nacisty tak oblíbené runové písmo.

Výhled je částečný, překrývají ho okolní stromy. V roce 2005 ji nechalo město Cheb za zhruba dva miliony zrekonstruovat. Znovuotevřena byla 12. června 2005.

Za druhou, daleko mohutnější a už od prvopočátku nazvanou po Bismarckovi, musíme vyrazit nad Aš. Je nejzápadněji položená u nás, má čtyři vyhlídková patra a stavěli ji v letech 1902-1904. Stojí v Háji, vysoká je 34 metry, u paty má příjemnou restauraci, zvláště pro přespolní, těm tu za pár eur chutná přenáramně.

Když pozvolna vystoupáte 122 schodů, tak se vám dostane opravdu hezkého pohledu. Tady platí Rozhlédni se, člověče. Zatím jsou kolem nádherné lesy, vrchy Krušných hor, březové háje. Bismarckovi po celém světě dedikovali 283 stavby, značná část jako rozhledny, další jako oslavné sloupy. Dodnes se jich zachovalo 171.

Otto Eduard Leopold von Bismarck-Schönhausen (1815-1898), jeden z nejvýznačnějších politiků 19. století, nazývaný železný kancléř. Vybudoval svou nekompromisní a autoritářskou politikou pod vedením Pruska sjednocené Německo složené z množství států a knížectví. V letech 1862-1890 zastával jako první funkci pruského premiéra a byl i první v řadě německých kancléřů.