Chvojenský kostel oplývá nejen pozitivní energií, ale i zcela ojedinělými freskami

Arcivévoda jezdil do chvojenského kostela pravidelně mezi prostý lid na bohoslužby. Hřbitov u kostela, na němž jsou pohřbeni zastřelení povstalci ze selské rebelie (1775), chtěl zrušit a pozemek vyhradit pro svou rodinu. Po atentátu v Sarajevu byl pohřben spolu se svou chotí hraběnkou Žofií Chotkovou ve hrobce rakouského zámku Artstetten.

Až ke kostelu vede silnice, zapakovat se dá u kostelní zdi. Na louce se tu pořádají svatby, kostel žije i světským životem, koncerty, přednášky o historii. Jsou tu vysázeny stromy, nad nimiž můžete převzít patronaci, obnovuje se křížová cesta.

Chvojenský kostel je spíše pevností než klasickým domem božím. Zdáli viditelná stavba má velmi zajímavou historii, které mohla v nedávné minulosti neblaze skončit. Kostel měl namále a nebýt Spolku přátel kostela Chvojen v čele s Václavem VII. Josefem Potůčkem, asi by postupně zanikl.

Přitom se jedná o zcela mimořádnou stavbu. Kostel vyrostl na místě, kde stávalo keltské oppidum. Název Chvojno, původně Velké Chvojno, odkazoval na neprostupný les. Hradiště mělo elipsovitý tvar, Keltové okolí vyčistili, aby měli přehled o pohybu v okolí. Keltská hradiště byla stavěna na energeticky pozitivních místech, nejinak je tomu na Chvojenu. Údajně je tu jedna z nejpozitivnějších energetických zón středních Čech.

V raném středověku Kelty vystřídali Slované. Kostel postavili na místě dřevěné svatyně, jeho zdi mají šířku od 2,2 do 4,1 metru, jedná se o ojedinělou německou povladislavskou architekturu. Okna jsou přizpůsobena pro střelbu. Sem se utíkali schovat při nájezdech osadníci ze vsi přiléhající ke kostelu.

Za církevní částí se nacházela obytná, ta byla v pozdější době oddělena od kostela, protože církevní řád zakazoval přímý přístup z kostela do obydlí.

Kostel je pozdně románský, doplněný pozdně gotickými úpravami známého stavitele Josefa Mockera ve druhé polovině 19. století.

Zcela mimořádný je interiér kostela, do kterého se vejde podle pana Potůčka na 300 lidí.

Byl to arcivévoda, kdo nechal kostel restaurovat. Práce trvaly deset let a při nich byly odhaleny vzácné fresky, které ohromily odborníky i laiky. Pocházejí ze 13. a počátku 14. století.

Vedle vchodu na pravé straně objevili při opravách omítky pod několika vrstvami mapu sluneční soustavy, jak ji známe v podání Ptolemaia. Představuje Zemi, kolem níž krouží planety a hvězdy sluneční soustavy. V kostele se jedná o naprostou raritu.

Další je představa Pekla znázorněná jako obří tlama příšery Leviatana, v níž jsou lidské postavy. Kdo a proč ji zde namaloval, je záhadou.

Je tu i malba madony, kterou korunují andělé, a v pravém rohu jsou zobrazeni patroni kostela Filip a Jakub. Obraz má rozměr 4 krát 5 metrů.

Ve stěnách pod kůrem jsou zasazeny epitafy, kamenné náhrobky najdeme i na vnější straně kostela. Dá se vystoupat na věž a rozhlédnout se po okolí.

V nedávné době kostel navštěvovali satanisté, kteří se snažili dostat k rakvím v podzemí. Řádili tu zloději, ukradli cennosti, z nichž většinu kostelu daroval arcivévoda.

Chvojenský kostel je opředen řadou legend. Patří k nim i to, že v jeho blízkosti ukryli nacisté část Jantarové komnaty. Konopiště za války sloužilo jako hlavní štáb jednotek SS. Oblast kolem Neveklova až k Davli využívali Němci jako výcvikový prostor, z něhož byli téměř všichni obyvatelé vystěhováni.

Z kostela se měla na Konopiště a Kožlí táhnout podzemní chodba umožňující průjezd jezdci…

Věřte, nevěřte legendám, ale jedno je pravda pravdoucí. Na Chvojenu je nádherně v každé roční době. Zvláště nyní, kdy se můžete natáhnout do trávy, pozorovat mraky, poslouchat třeba skřivana nebo bažanty, kterých je tu všude plno. To jsou největší poklady.