Článek
V chráněné oblasti není možný rozvoj turistiky, a tak, ač s výbornou polohou, čeká, a bude lépe. Vrcholové partie lesa jsou mrtvé, kůrovec řádil i tady. Z Kvildy sem jezdí cyklobus, z německé strany elektrobus z Finsterau. Jinak se můžete dostat úzkou asfaltkou až k hraničnímu přechodu pro cyklisty a pěší.
Sedím u kávy a nedaleko pramení Teplá Vltava, stačí sejít jen pár set metrů níže. Před 50 lety tu stála prosperující obec Bučina (Buchwald). Němci měli navrch, 350 jich bylo proti 4 Čechům, ale nějak to nevadilo. Dva hotely, záložna, dokonce spořitelna, samozřejmě škola, postavená až v roce 1937, a objekt finanční stráže, spolu s domy po roce 1947 vše zaniklo. To zde už žilo jen 58 lidí, i ti museli pryč. Na stráni zbyl jen zrekonstruovaný hotel, dříve Pešlova chata, a další budova.
Přes Bučinu se po válce utíkalo do Bavor, převáděl tudy i „král Šumavy“ Kilián. Volná zóna nezůstala dlouho. Jak se ji podařilo zadrátovat, připomínají její zbytky u vchodu do hotelu. Ostnaté dráty, překážky, signální stěna a nad tím vším bdí strážní věž, pozorovatelna zvaná špačkárna. Velká tabule s dobovými fotografiemi zadržených i usmrcených při útěku s popisky ozřejmuje, jak to na čáře chodilo.
Túra na Bučinu rozhodně stojí za to, není nikterak náročná a na podzim jsou dost často vidět i vrcholky Alp.
