Právě v té době byla Kutná Hora po Praze nejvýznamnějším městem Českého království. V současnosti uchovává 319 kulturních památek a dvě národní. My jsme začali objektem největším, dá se říci multifunkčním, spojujícím minulost se žhavou současností - galerií GASK v Jezuitské koleji.

Nejprve jezuité, pak vojáci, teď obrazy

Jezuitská kolej ze 17. století a sousední chrám sv. Barbory městu dominují. Jezuité nešetřili stavebním místem, pořídili si i rozlehlé zahrady. Jenže po zrušení řádu roku 1773 se objekt dostal do rukou vojáků a zůstal jim přes dvě stě let. Obrat nastal až v roce 1997 obnovou areálu a zřízením galerie.

Nádherný strop v galerii GASK je památkou po jezuitech.

Nádherný strop v galerii GASK je památkou po jezuitech.

FOTO: Jovan Dezort, Právo

Novodobá historie se píše od roku 2009 přejmenováním na Galerii Středočeského kraje (GASK). Rozsáhlá stálá expozice nainstalovaná v roce 2014 pod názvem Stavy mysli/Za obrazem je zaměřená na umění 20. a 21. století.

„Velmi nás potěšilo, že expozice získala první místo v národní soutěži muzeí Gloria musaealis 2014 v kategorii Muzejní výstava roku v konkurenci 62 muzeí a galerií z celé České republiky,“ řekla nám ředitelka GASK Jana Šorfová a představila další aktivity této instituce.

GASK, pohled do sálu

GASK, pohled do sálu

FOTO: Jovan Dezort, Právo

„Pořádáme přednášky, promítání filmů, výtvarné dílny a kurzy pro dospělé i pro děti, třeba výuku malby portrétů. K dispozici jsou vizuální herny, což je interaktivní prostor, který umožňuje doslova vstoupit do děl světových malířů. Pak je tu Dětský koutek pro děti od dvou let, kde mohou prožít čas hrou, kreslením, četbou nebo jen odpočinkem.“

Také se zmínila o akci, která je pro galerii poněkud netypická: „V létě jsme využili velké nádvoří a uvedli Verdiho operu Nabucco s hostujícími umělci. K sezení bylo šest set míst. Akce měla úspěch, takže budeme v uvádění oper pokračovat.“

Na pana Smíška se nezapomnělo

V GASK se dá prožít celý den a ještě je to málo. Šli jsme odtud podél krásných barokních sousoší k Hrádku, sídlu Českého muzea stříbra. Je poblíž galerie. Tady kdysi měli jezuité školu. Dějiny Hrádku sahají až do 13. století, kdy to původně byla tvrz, pak přestavěná na gotický palác. Zasloužil se o to v 15. století Jan Smíšek z Vrchoviště, majitel dolů, též obchodník s rudou a mědí.

Barborská ulice se starobylými domy a hotelem U Hrnčíře

Barborská ulice se starobylými domy a hotelem U Hrnčíře

FOTO: Jovan Dezort, Právo

Dům nechal vyzdobit hornickými motivy a malovanými stropy. O způsobu jeho zbohatnutí kolovaly různé fámy, ale přispěl nemalými penězi na stavbu chrámu sv. Barbory a úpravu kostela sv. Trojice.

České muzeum stříbra. Domácí pohoda, jak ji lidé prožívali v 15. století.

České muzeum stříbra. Domácí pohoda, jak ji lidé prožívali v 15. století.

FOTO: Jovan Dezort, Právo

V Hrádku jsou nyní expozice znázorňující, jak to vypadalo v dolech na stříbro, v huti i mincovně. Jsou tu ukázky i ze života lidí ve středověku. Nezapomnělo se ani na pana Smíška. Utkvěla mi jeho postava v malé místnosti, což prý byla jeho trucovna. Proč asi tak bohatý pán chodil trucovat?

Uličkami po památkách

Z Hrádku jsme vyšli Smíškovou ulicí. Kousek odtud nás upoutala Kamenná kašna. Za večerního osvětlení byla ještě efektnější než ve dne. Vznikla kolem roku 1495 a byla tehdy součástí kutnohorského vodovodu. Poblíž je kostel sv. Jana Nepomuckého z 18. století s úžasnou stropní malbou znázorňující legendu o patronu Janu Nepomuckém.

Pár kroků odtud je Kamenný dům, považovaný za jeden z nejcennějších měšťanských domů 15. století. I tady je muzeum, na téma měšťanské kultury a umění kameníků ve středověku.

Celí uchození jsme se vrátili do hotýlku U Hrnčíře v Barborské ulici, takže kousek od sv. Barbory. Dům postavený před 480 lety má opravdu hrnčířský krámek. Mohutné klenby v jeho restauraci navodí dávné věky, zrovna tak historické schodiště, ale v pokojích už vás čeká moderní sociální zázemí.

Tyl by se divil

V centru Kutné Hory je Palackého náměstí a z něho vede Tylova ulice. Uprostřed je Tylův památník neboli rodný dům dramatika, spisovatele a novináře Josefa Kajetána Tyla. Když se tady v roce 1808 narodil, dům se jmenoval U Zlatého hřebene a ulice byla Čáslavská. Jeho památce je věnovaná jedna místnost hlavně s divadelními rekvizitami a vydanými díly.

Na dotaz, jestli jsou tu předměty patřící přímo jemu, se kustodka zamyslela a pravila: „Nejsou. On byl tak chudý, že snad ani nic neměl.“ Smutný osud buditele národa, autora české hymny.

Z galerie je krásně vidět i chrám sv. Barbory.

Z galerie je krásně vidět i chrám sv. Barbory.

FOTO: Jovan Dezort, Právo

V Kutné Hoře je i Tylovo divadlo. Za svého života se nedočkal ani stavby této budovy, ačkoliv o ní mluvil a byl členem ochotnického spolku Tyl. Divadlo nemá stálý soubor, ale hostují tu umělci a hudební soubory z celé republiky, konají se tu představení pro děti a mládež, probíhá tu společenský život města v nejrůznějších oblastech. Tyl by měl jistě radost.

Když už vás nebaví památky

Pravda je, že památky se v Kutné Hoře nedají přehlédnout, jsou na každém kroku. Pokud už nejde přímo o historický objekt, tak snad na každém druhém domě je tabule s nápisem, jaký významný člověk se tady narodil nebo žil.

Pojďme na sport. Víte, že v Kutné Hoře je nejdelší bobová dráha v ČR a druhá nejdelší v Evropě? Má 1565 metrů. V listopadu se tu jezdí o sobotách a nedělích od 13 do 16 hodin. Také tu mají několik naučných turistických stezek, rovněž naučné cyklotrasy nebo Vinařskou cyklotrasu.

Perlička na závěr

Kutná Hora sice oslavuje celý rok 20 let od zapsání mezi památky UNESCO, ale ten správný výroční den nastane 9. prosince. K té příležitosti bude otevřen po rozsáhlé obnově Dačického dům na Komenského náměstí.

Rodný dům renesančního šlechtice, kronikáře, spisovatele a bouřliváka Mikuláše Dačického z Heslova (narodil se 23. prosince 1555) se stane vzdělávacím a prezentačním centrem kulturního dědictví UNESCO. Otevřen bude celoročně.