„Návštěvníci mají možnost seznámit se s řemeslem, které v České republice téměř zaniklo po zrušení soukromého podnikání, tedy po roce 1948. Jsme velmi rádi, že se před lety podařilo získat množství unikátních nástrojů, které koláři používali. Včetně výrobků a jejich rozpracovaných částí,“ řekla vedoucí Souboru lidových staveb Vysočina Ilona Vojancová.

Drobnější stavba původně sloužila jako zásobárna obilí. Před 100 lety ji tehdejší majitel začal využívat jako dílnu zemědělského nářadí. Skanzen proto roubenku vybavil předměty, které kdysi potřeboval kolář. Jeho vybavení z větší části pochází z Horního Bradla.

Návštěvníci se tak ve skanzenu dozvědí, jak bylo složité vyrobit kolo k žebřiňáku, jaké dřevo a nástroje kolář k jeho výrobě používal. Kolář zhotovoval kola k dalším povozům, různé zemědělské nářadí, kolečka a trakaře a úzce spolupracoval s kovářem.

Jak to všechno vzniklo

Ještě letos chce skanzen přestěhovat do svého areálu další lidový objekt, truhlářskou dílnu pocházející také z Možděnic. Skanzen, který ukazuje život drobných řemeslníků, bude v této podobě kompletní. Dílna je částečně zděný a roubený objekt o rozměrech přibližně pět krát čtyři metry. Ve zděné části je topeniště.

Veselý Kopec začal postupně vznikat od roku 1972 a jako první zpřístupnil tkalcovskou světničku a sušičku lnu. V Možděnicích měl být původně samostatný skanzen, nakonec etnografové získali Betlém v Hlinsku, z něhož je dnes památková rezervace lidové architektury. Poslední expoziční celek v regionu jsou Svobodné Hamry.