Jak připomíná zdejší rodák a historik Jiří Němeček, Skuteč je místem s bohatou historií a kouzelnou přírodní scenérií. „První písemná zmínka o městě pochází už z roku 1289. Správně patřilo pod rychmburské panství. Tento hrad leží asi tři kilometry od města a dnes je v něm umístěn ústav sociální péče. Ale částečně je přístupný veřejnosti. Určitě také stojí za návštěvu,“ upozorňuje historik s tím, že vstup je možný na nádvoří hradu, v zahradách je instalována výstava dřevěných soch lidového umělce od hradu Lichnice. Po telefonické dohodě je přístupná i věž, z níž je krásný rozhled po okolí.

Muzeum kovářského a kamenického řemesla

Muzeum kovářského a kamenického řemesla

FOTO: Ludmila Žlábková, Právo

Ale zpět ke Skutči. V polovině 19. století měla více než 3,6 tisíce obyvatel. Pro srovnání, dnešní krajské město Pardubice v té době mělo jen o čtyři sta obyvatel více. Jak již bylo připomenuto, bylo to město obuvníků (fungovalo tu osm továren na boty) a kameníků. V provozu byly tři lomy.

Minilomy na dvoře muzea

Každý, kdo se zajímá o historii městečka, by měl navštívit zdejší Městské muzeum. Právě před sto lety ho založil ředitel místní měšťanské školy Václav Jetmar. „Sbírky byly veřejnosti zpřístupněny až po třech letech v roce 1913. Uloženy byly v budově školy, kde dnes sídlí městský úřad. Až roku 1954 se muzeum přestěhovalo do stávající budovy v Rybičkově ulici, kde žil a roku 1949 i zemřel hudební skladatel Vítězslav Novák,“ vysvětluje Jiří Němeček a připomíná, že Novák ale není jediným zdejším významným rodákem z oblasti kultury.

Roku 1774 se ve Skutči narodil hudební skladatel Václav Jan Tomášek, pochází odsud i historik a spisovatel Antonín František Rybička a působil zde a roku 1853 zemřel básník František Jaromír Rubeš. Zdejší školu také navštěvoval básník Adolf Heyduk.

Místní rodák a historik Jiří Němeček doporučuje návštěvu místního muzea. V exteriérové instalaci o historii lomařství má svůj prostor i představení kovářského řemesla.

Místní rodák a historik Jiří Němeček doporučuje návštěvu místního muzea. V exteriérové instalaci o historii lomařství má svůj prostor i představení kovářského řemesla.

FOTO: Ludmila Žlábková, Právo

Samotné muzeum bylo už v 50. letech rozšířeno o budovu takzvaného Špitálku, v níž byla umístěna expozice historie obuvnictví, kamenictví a dělnického hnutí. Hlavní budova ukrývala až do roku 2008 historicko-vlastivědnou expozici a v prvním patře expozici V. Nováka. Po náročné rekonstrukci ji v říjnu 2009 nahradila současná stálá expozice s názvem Muzeum obuvi a kamene, která navíc využívá i prostory sklepů a zahrady.

Součástí prohlídkové trasy tak je i exteriér, zaměřený na historii lomařství a zpracování kamene. Návštěvník se tu názorně dozví o různých druzích těženého kamene, způsobech jeho dobývání, ale i o řemeslech, která byla s těžbou spojena. I přes ničivé požáry, které městečko postihly v letech 1862 a 1867 a při nichž vyhořelo celé náměstí, se dochovalo několik významných památek.

„Například kostel Nanebevzetí Panny Marie se zachovalým gotickým presbytářem z poloviny 14. století. Mimo jiné zde je cínová křtitelnice z roku 1518 nebo varhany z první půle 18. století. Půvabný je také gotický kostel Božího těla s budovou špitálu z konce 14. století,“ upozorňuje Jiří Němeček a výčet doplní i připomínkou Mariánského sloupu na náměstí, který zdobí barokní sochy světců, krásná secesní budova bývalého okresního úřadu na náměstí nebo rodný dům V. J. Tomáška s výstavní expozicí.

Procházka ke svaté Anně

Nedaleko od města, za obcí Štěpánov, je údolí sv. Anny, které láká k vycházkám i v podzimním období. Cílem je kaple svaté Anny, postavená ve 30. letech 19. století u léčivého pramene zvaného Zlatá studánka.

Podle pověsti se tu v době velké neúrody a hladu modlila chalupnice Marta z nedalekého Štěpánova. Najednou měla vidění – zjevila se jí Panna Marie a řekla, jí, aby šla domů, že tam bude dostatek jídla. „A budeš-li vzývat mou matku, svatou Annu, postarám se i nadále, aby ti nic nechybělo,“ řekla jí prý Bohorodička.

Zpráva o zjevení se brzy rozšířila po okolí, lidé sem začali podnikat poutě a brzy se přidal další zázrak. Jakýsi chromý Benjamin si umyl nohy v železité vodě zdejší studánky a domů už mohl jít bez berlí. Zbožní Skutečané tu brzy postavili kapli.