Motýlí dům funguje jako skutečná farma, v dolním patře budovy si mohou návštěvníci prohlédnout i výstavu exotických motýlů. Motýli se sem dovážejí ze zemí třetího světa, například z Kostariky nebo Filipín. Naši motýli přezimují a na jaře je stačí dát do tepla, tropické je nutno k nám dovážet ve stádiu kukly.

V proskleném patře domu v Žírovicích za dveřmi a závěsem vstoupí návštěvník do horkého vlhkého vzduchu tropů a obklopí jej desítky druhů motýlů, od malých třepotajících se motýlků až po gigantické noční motýly větší než dlaň dospělého člověka.

Aby měli motýli dobré podmínky, je expozice zaplněna kvetoucími rostlinami, z jejichž květů motýli pijí nektar. Navíc mají k dispozici malá pítka s cukrovým roztokem a ti větší pak vyzrálé banány.

Nemilosrdný cyklus motýlího života

Ačkoli si může návštěvník myslet, že motýli se ve skleníku po celou sezónu nemění, opak je pravdou. "Motýl ve své poslední životní fázi žije jen dva až čtyři týdny. Každý měsíc tak musíme asi stovku motýlů obměnit a ty, kteří uhynou, odstranit," popsal neúprosný koloběh života motýlů Stanislav Macek.

Pozorný divák ale mezi listy keřů v expozici zahlédne i opačnou část života motýlů. Po listech se plazí chlupaté housenky a o kus dál na větvích visí kukly motýlů. V přízemí Motýlího domu jsou pak vitríny se stovkami barevných motýlů a další zajímavosti s motýlí tématikou.

Stanislav Macek se motýlům věnuje už 30 let. Svůj Motýlí dům ale otevřel veřejnosti teprve před sedmi lety. Od té doby sem přijíždějí návštěvníci z širokého okolí i zahraničí, aby se v tichu, kterým zní jen šustění křídel a cvakání fotoaparátů, nechali okouzlit křehkou krásou motýlů.

Když na někoho z návštěvníků motýl usedne, není to tím, že by jeho parfém připomínal tropické květy. Spíše naopak. "Lidé se potí a pot je slaný. To motýly přitahuje," vysvětluje Macek.