Když zakotvil 28. října léta Páně 1492 Kryštof Kolumbus v zátoce Bahía Bariay, myslel si, že s loděmi Santa María, Pinta a Niña doplul do země vycházejícího slunce. Vyslal do vnitrozemí delegaci, aby přivítala japonského císaře a předala mu pozdravy od španělské královny Isabely I. Kastilské. Jaký to byl asi šok, když se jeho muži vrátili se zprávami, že zemi obývají jen divocí domorodci. Chodí nazí a z hlav se jim kouří. Že by poslové ďábla?

Památník v zátoce Bahía Bariay připomíná den, kdy Kryštof Kolumbus připlul k břehům Kuby.

FOTO: shutterstock.com

…Od té doby se leccos změnilo, ale umně umotané smotky listů rostliny nicotiana (odrůdy Criollo a Corojo) vypěstované na Kubě stále patří na seznam věcí, které jsou symbolem luxusu i jisté, pomalu mizící elegance.

Kubánské nej

Proč jsou vlastně kubánská cigára lepší než ta z Nikaraguy, Dominikány, Jamajky či Brazílie? Kromě nesporné kvality tkví tajemství právě v mnohaleté tradici. Doutníky z tohoto ostrova kouřili nejvýznamnější muži posledních století a také dnes sáhne po pravém „habano“ jen „pan někdo“. Téměř všechny kubánské doutníky – existuje jich na dvaačtyřicet značek – jsou zpracovávány ručně, což se ve světě plném automatizace a robotizace opravdu cení.

Výroba kubánských doutníků musí být precizní. Ruční zpracování proto stále dostává přednost před robotizací.

FOTO: shutterstock.com

Dokonalé ruličky sofistikovaně nakombinovaných listů přitom nežmoulají na širokých stehnech černé Kubánky, jak se někdy traduje. Rolují je mistři torcedoři. Je to druh umění, kterému se učí dlouhé roky. Až pak pracují se zručností karetních hráčů, listy mnou mezi prsty, rovnají dle velikosti, dokážou je stočit v dlani a jedním rázným pohybem z nich vytrhnout tvrdou stopku i dužnaté žilky. Jejich mozolnaté ruce doslova tančí ve staccatu pravidelných pohybů, než se za čtyři až pět minut (podle velikosti a tvaru) objeví na stole před nimi dokonale urolované „puro“.

Dva druhy představení

Tohle typicky kubánské divadlo můžete sledovat například v továrně Partagas. Stojí přímo v historickém centru Havany hned za budovou Kapitolu. Vstupné se pohybuje kolem 10 CUC, rádoby konvertibilní kubánské měny, která je uměle nastavená 1 : 1 k euru. Díky tomu má budova s nápisem Partagas 1845 – Real Fabrica de Tabacos nový svítivý kabát a uvnitř se leskne jako v televizní reklamě. Její počátky se přitom datují už do roku 1827, tedy do doby, kdy v Havaně a blízkém okolí existovaly stovky tabákových továrniček. Měly ta největší honosná sídla a butikové prodejny v sousedství divadel, promenád a nejdražších hotelů. Dnes je jich v provozu už jen šest a přístupná turistům byla ještě před pár měsíci pouze tato.

Továrna Partagas pochází z roku 1827 a je jednou z mála dochovaných továren na výrobu doutníků na Kubě.

FOTO: shutterstock.com

Zcela odlišným zážitkem je pak pozorovat pěstování tabáku na kubánském venkově. Ideální k tomu je Viñales v západní části provincie Pinar del Rio, které má i dnes příchuť země nedotčené ať už kubánskou revolucí, či turistikou. Z tamní oblasti zvané Vuelta Abajo pochází neuvěřitelných 59 % procent produkce tabáku celé Kuby. Přitom ho farmáři zvaní „vequeros“ pěstují na políčkách ne větších nežli jsou naše záhonky s mrkví.

V oblasti Viňales je pěstování tabáku historickou tradicí.

FOTO: shutterstock.com

Když cesta je cíl

Ke konečnému, opojně vonícímu dýmu vede dlouhá a nelehká cesta. Počíná vysazením tabákového keříku, protrháním listů, jejich sušením i následným vlhčením, kdy dojde k fermentaci, a pokračuje odstonkováním, tříděním a konečně balením do krabic z voňavého cedrového dřeva. Každá z výše jmenovaných činností vyžaduje letitou zkušenost, trpělivost a lásku. Člověk by to měl vidět na vlastní oči, nebo ještě lépe – sám si to vyzkoušet. Kubánské doutníky jsou navíc typické jistou hořkou zemitostí, která jako by symbolizovala drsnou krásu země, odkud pocházejí. Můžete v nich hledat tóny kůže, kávy, sušeného ovoce i třeba vanilky. Je to podobné jako u rumu. Pro obojí navíc platí, že méně (ale kvalitního) bývá více.

Každý list tabáku musí urazit dlouhou cestu, než ho lidská ruka přetaví na voňavý kubánský doutník.

FOTO: shutterstock.com

Doutníkoví diplomaté

Nemá cenu si ve spěchu zapalovat doutník, nebudete-li mít čas si jej pořádně vychutnat. Typ corona kuřákovi zabere půlhodinu, velký silný churchill i dvojnásob času. A jaký že druh doutníků nejraději kouřil kubánský vůdce Fidel Castro? Léta ho bylo vidět, jak popotahuje z Corony Grande Montecristo či Cohiby Espléndidos. Tato značka byla původně určena jen diplomatům a veřejnosti je přístupná až od roku 1982.

Dnes už nejsou kubánské doutníky pouze výsadou gentlemanů.

FOTO: shutterstock.com

Dnes se nabízí v jedenácti provedeních od středně silných doutníků až po opravdu silné – španělsky „fuerte“. Tomu, kdo na podobné pokouřeníčko není zvyklý, se po takovém zážitku roztočí hlava jako na kolotoči a dostane ne zrovna levný lístek na projížďku centrifugou. Vždyť jediná krátká Cohiba Robusto vychází téměř na 600 korun. Ale nekupte to!

Inzertní sdělení:

KUBA 55+

Neobyčejná země, kterou proslavily doutníky a krásné ženy... Objevte jedinečnou Kubu s cestovní kanceláří Delfín travel a zažijte na vlastní kůži atmosféru této jedinečné země plné usměvavých lidí. Poznáte starou koloniální metropoli Havanu, která vám učaruje svou architekturou a pohostinností.

Užijte si poznávání i odpočinek. Kuba, to nejsou jen krásná koloniální městečka, ale i malebná příroda a bělostné pláže oceánu, které svádějí ke slunění. A každý den můžete zakončit stylově v některém z ikonických barů nad sklenicí skvělého kubánského koktejlu daiquiri!