Hérakleitova moudrost – nikdy nevstoupíš do téže řeky – platí i pro třtinové destiláty. Můžete si nechat šimrat chuťové buňky bezpočtem značek a každá z nich bude chutnat jinak. Byly to však kubánské rumy v čele s proslulou značkou Bacardi, které určily standard toho, jak má „kultivovaný“ mok z cukrové třtiny vypadat.

Jedny z největších plantáží cukrové třtiny můžete najít právě na Kubě.

FOTO: shutterstock.com

I dnes, kdy existuje na 1500 výrobců produkujících téměř 6000 značek, se s rumem z „ostrova svobody“ mohou měřit jen málokteré. Kuba za to vděčí svému klimatu, půdě, v níž se skvěle daří třtině, i léty ověřeným postupům fermentace a destilace. Rum k této zemi patří jako Budvar k Budějovicím či Pilsner Urquell k Plzni. Po pár doušcích tam pochopíte skutečný význam slov Cuba Libre, aniž byste museli to poznání „ředit“ kolou.

Cukrovou třtinu tradičně sklízeli muži s mačetami. Dnes už ale lidskou sílu nahrazují specializované stroje.

FOTO: shutterstock.com

Drsný a ještě drsnější

Ale nebylo tomu tak vždy. Rum, španělsky ron, měl po staletí pramálo společného s buketem a ušlechtilostí dnešních destilátů. Jediný doušek sevřel hrdlo a vehnal slzy do očí. Zato krev v žilách začala proudit o poznání rychleji a chuť k boji se znásobila. Proto sloužil pirátům, psancům a dobrodruhům. Konzumoval se ochucený citrónovou šťávou, čajem, cukrem i skořicí. Zásluhou jeho „nepitelnosti“ dokonce vznikl oblíbený punč.

Pak to na východě Kuby navždy změnil Don Facundo Bacardí Masso. Přistěhovalec ze španělské Catalunyi chtěl karibskou „ohnivou vodu“ zcivilizovat a bezpočet experimentů ho dovedl ke dvěma poznáním. Pokud se nechá pálenka překapat přes dřevěné uhlí, odstraní to její nečistoty a částečně i nepříjemnou pachuť. Současně ztratí barvu. A když se následně uloží podobně jako víno do dubových sudů, vznikne průzračný alkohol, překvapivě lehký a v ústech příjemný.

Kubánskému rumu svědčí dlouhý odpočinek v dubových sudech.

FOTO: shutterstock.com

Rum, tak jak ho známe dnes. V roce 1877 získal nápoj ze Santiaga s logem netopýra nejvyšší ocenění na světové výstavě v Madridu, 1883 v Chicagu, 1889 v Paříži. O rok dříve ho předepsal dvorní doktor králi Alfonsu XIII., a ten se „zázračně“ uzdravil. Ačkoli dynastie Bacardi bojovala proti španělské koruně, neodpustila si reklamní slogan „Kupte si rum, který zachránil samotného krále“.

Rum značky Bacardi se stal oblíbeným takřka po celém světě.

FOTO: shutterstock.com

O díky, papá Hemingwayi

Ostatně i dnes, hned jak vystoupíte na letišti Josého Martího v Havaně či Juana Gualberta Gómeze ve Varaderu, zapomenete na pivo i víno. Tak nějak přirozeně začnete popíjet rum. Autoři průvodců po největším karibském ostrově moudře radí, že chcete-li na své dovolené ušetřit, měli byste méně jíst a více dodržovat pitný režim.

Hotel Ambos Mundos v Havaně proslavil spisovatel Ernest Hemingway.

FOTO: shutterstock.com

Tak to činí i Kubánci, kteří občas mávají i na turisty: „Dejte si s námi loka!“ Vždyť rum chutná nejlépe, když se popíjí ve společnosti z lahve, která putuje od úst k ústům. Ale skvělý je i v legendárním koktejlu mojito s cukrem, šťávou z limety a osvěžujícími mátovými lístky. Ten přivedl k dokonalosti spisovatel Ernest Hemingway v baru havanského hotelu Ambos Mundos.

Proslulý bar La Floridita je neodmyslitelně spjat s koktejlem daiquiri.

FOTO: shutterstock.com

S hospůdkou La Floridita je pro změnu spojený další slavný koktejl daiquiri. I toto místo autor novely Stařec a moře pravidelně navštěvoval. Aby ne, vždyť ho americký časopis Esquire zařadil v roce 1959 mezi sedm nejlepších barů světa. Dnes si tam lze sáhnout na Hemingwayovu bronzovou sochu a obdivovat jeho zažloutlé fotografie na stěnách. Je na nich zachycen ve společnosti filmových hvězd Spencera Tracyho a Errola Flynna či prezidenta Fidela Castra.

Bar La Floridita si oblíbil i Ernest Hemingway, jehož bronzová socha bedlivě dohlíží na dnešní návštěvníky.

FOTO: shutterstock.com

Když netopýr uletěl

Právě poslední jmenovaný muž se zasloužil o to, že ostrovní, skvěle „rozjetá“ rumová ekonomika dostala řádnou herdu přímo do žaludku. To když jeho revoluční vláda vyvlastnila rodině Bacardi palírnu i se všemi sklady, stejně jako luxusní administrativní budovu v Havaně a soukromý majetek v hodnotě více než 76 miliónů dolarů.

Původní sídlo společnosti Bacardi v Havaně bylo postaveno v roce 1930.

FOTO: shutterstock.com

Podobně na tom byla rodina Arechabalů, která vyráběla od března 1934 rum Havana Club, a bratři Alvarezovi, majitelé vyhlášené značky Matusalem. Některým z nich bylo dovoleno vycestovat, jiným revoluční milice sebraly i pasy, a tak odpluli tajně rybářskými loděmi na Floridu. Byli přesvědčeni, že se nová vláda dlouho neudrží a oni se zase na ostrov vrátí. K tomu však už nikdy nedošlo.

Ve městě Santiago de Cuba se nachází muzeum Emilia Bacardiho.

FOTO: shutterstock.com

Jediní členové rodiny Bacardi si prozřetelně už v roce 1957 pojistili ochrannou známku a logo netopýra, když je zaregistrovali na Bahamách. A protože vlastnili palírny i mimo Kubu, pokračovali v podnikání z exilu. Dodnes jsou největším výrobcem rumu, který putuje do více než 175 zemí světa a má větší obrat než všechny kubánské značky rumů dohromady.

Členové rodiny Bacardi z Kuby odešli. Jedno ze sídel firmy se dnes nachází v Portoriku.

FOTO: shutterstock.com

Inzertní sdělení:

KUBA 55+

Přesvědčte se s cestovní kanceláří Delfín travel na vlastní oči o tom, jak jedinečná je Kuba. Svérázná koloniální městečka, tradice a kultura se snoubí s překrásnou přírodou a úsměvy místních obyvatel. Poznáte i barevné ulice hlavního města Havany, které neustále žijí svým latinskoamerickým tempem.

FOTO: shutterstock.com

Na závěr své dovolené si užijete odpočinek na nádherných plážích v letovisku Varadero. Čeká vás ubytování v komfortním 4* hotelu s all inclusive, perfektní koupání a zasloužený relax.