Článek
Zatímco československou suverenitu pokořily v roce 1968 sovětské tanky, ve stejném roce zazářil ostrov Mauricius na mapě světa jako nezávislý stát. Po staletích nadvlády Nizozemců, Francouzů a Britů nad ním zavlála vlajka barevná jako duha.
Čtyři horizontální pruhy symbolizují historii místa, které znali už arabští mořeplavci, ale prvně ho osídlili Portugalci. Rudý pruh představuje boj za nezávislost, modrý nekonečnou hladinu Indického oceánu, žlutý je světlem vycházející naděje a zelený evokuje barvu ostrova při pohledu z výšky. „Bůh musel stvořit nejprve Mauricius, až pak přišlo na řadu nebe,“ tak nějak popsal tento fascinující kout světa už spisovatel Mark Twain.
Bohužel pralesy plné mohutných mahagonových stromů porostlé endemickými orchidejemi zmizely z ostrova do posledního kmene již před staletími. Nejenže se toto tvrdé červenohnědé dřevo používalo na výrobu luxusního nábytku, ale díky své voděodolnosti sloužilo i ke stavbě lodí. S lesy vyhynul i místní nelétavý pták dodo, onen slavný blboun nejapný, jehož socha vás dnes uvítá jen před turistickou kanceláří v hlavním městě Port Louis. Po celé 18. století tak vypadal Mauricius, jako by se byl snad zrodil „holohlavý“, než ho pokryla strniště uměle vysázené cukrové třtiny.
Po stopách bílého zlata
Až pět metrů vysoké stvoly této ostré řezavé trávy jsou pro ostrov typické jako větrné mlýny pro Nizozemsko.
A nejen to. V době, kdy neexistovala výroba umělých sladidel a výsadba cukrové řepy byla v Evropě v plenkách, fungoval Mauricius jako obrovská „cukřenka“. V budově staré palírny v Pamplemousses na severu ostrova je nainstalovaná stálá expozice nazvaná L’Aventure du Sucre (dobrodružství cukru).
Jde o jednu ze zajímavostí, kterou byste si neměli nechat ujít. Až na tomto místě zjistíte, kolik druhů cukru vlastně existuje a proč ho přidávali středověcí malíři i do barev – získaly větší hloubku a více lesku. Možná si navíc s překvapením prvně uvědomíte, že bez cukru by nevykvasilo víno, pekaři by bez něj nezadělali kvásek na chléb. Nejenže obsahuje minerály, které lidské tělo potřebuje – vápník, hořčík, draslík, zinek, selen či fosfor – ale i sám náš mozek spotřebovává na 120 g glukózy denně. Cukr byl prostě po staletí motorem ostrovní ekonomiky a navzdory rostoucímu turistickému ruchu jím zůstává dodnes.
Koupání a golf 365 dní v roce
Cukr ale už není největším lákadlem ostrova. Návštěvníky na Mauricius vábí celoročně příznivé klima, teplý oceán a liduprázdné pláže s pískem bílým jako rafinovaný (krupicový) cukr.
Hodiny se budete brouzdat zpěněnými konci vln a sbírat roztodivné korály a mušle, které vám k nohám skládá oceán. Zde je však na místě praktické varování. Domorodci jsou si výjimečného bohatství ostrova dobře vědomi a chrání si ho, nic s sebou neodnášejte. Pokud by vám totiž celníci našli podobný úlovek v zavazadle, hrozí vám nejen vysoká pokuta, ale i vězení!
Nejkrásnější hotelové resorty nepatří žádnému zahraničnímu řetězci, ale přímo státu Mauricius. Nejlepší pláže a nejklidnější moře je na severu ostrova, korálové útesy plné barevných rybek však najdete kdekoli. Vyznavači kitingu, windsurfingu, mořského kajaku i paddle boardu budou nadšeni.
Podobně jako milovníci golfu. Dokonale upravené trávníky, měkké jako jazyk štěněte, lemují elegantní vily a vstupní haly hotelů. Jsou příjemnou památkou na Angličany, kteří ostrov obsadili za napoleonských válek a právě hraním golfu a popíjením čaje „o páté“ si krátili dlouhé chvíle.
Rozmazlování chuťových buněk
Na Mauriciu můžete v rámci fakultativního výletu stejně jako na Srí Lance navštívit čajové plantáže a poučit se, jak se lístky rostliny Camellia sinensis sbírají a zpracovávají. V továrničce koupený čaj je unikátním suvenýrem už proto, že je dochucený kokosem, kardamonem či vanilkou. Domorodci si ho dnes nevychutnávají jen odpoledne, ale klidně ho popíjejí i k obědu.
Na rozdíl od domácí kuchyně servírují v luxusních resortech pokrmy na tradičním, průhledně bílém čínského porcelánu a jsou to takové dobroty jako například zauzený mečoun či sušené hovězí na kari s frikasé z dýně a pastou z bambusových klíčků. Vliv francouzské kuchyně namixované s orientálně africkými vlivy se nezapře. Jídla hrají barvami a voní po muškátovém oříšku, hřebíčku či zrovna upražených zrncích papáji.
Jako aperitiv i digestiv k takovému koncertu chutí patří agricole rum z palírny des Mascareignes. Základní surovina melasa vzniká jako vedlejší produkt při výrobě cukru a proměnit ji v lahodný mok je ta nejlepší věc, co s ní lze udělat. Určitě jsem nebyl jediný, komu se po pár skleničkách zdejšího rumu už nechtělo vracet do Evropy.
Inzertní sdělení:
Opomíjený kraj Středomoří
Nechte se svést krásou panenského pobřeží se zlatavými plážemi, které omývá čisté moře a nad kterými se pyšně tyčí horská krajina. Zdejší téměř nedotčená příroda vás ohromí a pravá italská nátura a pohostinnost pohladí na duši.
Vydejte se s cestovní kanceláří Delfín travel objevit tento neprávem opomíjený region Itálie, který si doposud zachoval původní italskou atmosféru. Díky ideální poloze našeho hotelu pak můžete poznávat krásy hned tří regionů jižní Itálie – Basilicata, Kalábrie a Kampánie.
Pro nadšené cestovatele jsme připravili také poznávací zájezd Krásy Kalábrie 55+, kde budete moci obdivovat to nejlepší hned ze čtyř regionů jižní Itálie.