Putování za divokými zvířaty nemusí vést jen do exotických končin

Do krajiny asi hodinku cesty autem severně od Berlína, v biosférické rezervaci Schorfheide-Chorin,  je pečlivě zasazen takzvaný Wildpark Schorfheide. Proč sem turisté jezdí? V první řadě za vlky. Kromě vlčí smečky v prostorných oborách parku pobíhá i stádo koní Przewalského, zubři a losi. Areálem se vine sedm kilometrů stezek, návštěvníci mohou využít také místa k odpočinku a pikniku. Vítáni jsou také cyklisté. Ochuzeni nezůstanou ani handicapovaní, jelikož většina areálu je bezbariérová. Nejčastějšími hosty jsou zde ale rodiny s dětmi.

Největší atrakcí jsou tzv. úplňkové noci vlků, které park pořádá vždy v sobotu večer těsně před úplňkem, či krátce po něm. Akce trvá zhruba tři až čtyři hodiny. Začíná se pohoštěním, poté se pokračuje procházkou přímo k výběhu vlků, kde se účastnící dozví něco o jejich životě a mohou je i sami nakrmit. Jelikož už je tma, dostane každý na cestu zpět planoucí pochodeň, což ještě více podtrhuje již tak neskutečnou atmosféru. Na závěr se sluší zakončit večer sklenkou něčeho dobrého.

Další oblíbenou zastávkou na putování po Braniborsku za zvířaty je zoologická zahrada Eberswalde. S patnácti hektary sice není největší, nicméně mezi malými zoologickými zahradami v celém Německu zaujímá dlouhodobě přední pozici. Domov zde má na 1500 zvířat z pěti kontinentů, od lvů přes medvědy a vlky až po tygry. Jako jediná v této spolkové zemi se podílí na programu záchrany ohrožených druhů. Každoročně ji navštíví zhruba 250 tisíc návštěvníků, mezi nimi především rodiny s dětmi, pro které je tu připravena i spousta hřišť a dalších atrakcí.

Za zvířaty se návštěvníci putující po Braniborsku mohou vydat i přímo do přírody, a to do chráněné rezervace s názvem Döberitzer Heide, rozkládající se na ploše něco kolem tří a půl tisíce hektarů. Rezervace je důmyslně rozdělena na dvě zóny: vnitřní, určenou výhradně divoce žijícím zvířatům, a vnější, určenou k aktivnímu poznávání přírody a zážitkům. V samém srdci rezervace žijí pospolu jeleni, zubři a koně Przewalského. Stáda zde žijí zcela bez jakékoliv péče člověka, stejně tak jako vegetace, jež je kultivována jen spásáním divokými kopytníky.

Účel zřízení této rezervace byl prostý – zachovat přirozeným způsobem přírodní bohatství krajiny. První koně se sem díky nadaci Heinze Seilmanna, která za celým projektem návratu divokých zvířat do krajiny a zároveň návratu krajiny zvířatům stojí, nastěhovali teprve v roce 2008. Dnes jich je už více než tucet a spolu s ostatními spásači to vydá na stovku zvířat. A to už je celkem úctyhodné číslo.