Ibiza: španělský ostrov, kde tráví léto nejen flamendři

V šedesátých letech se tu jako první cizinci mihli hippies, hledali „bohem zapomenuté ráje“. Jinak ve vnitrozemí žilo pár desítek tisíc zemědělců (na pobřeží rybářů), ticho narušovalo jen nedělní vyzvánění zvonů z malých vesnických kostelíků. Dnes má Ibiza přes 100 000 obyvatel, což se zdá dost, ale když si uvědomíme, že má přibližně stejnou rozlohu jako Praha, zase tolik to není. Až na vzácné výjimky se v různých profesích věnují zahraničním návštěvníkům, nejvíc sem jezdí „všudypřítomní“ Němci a Britové, zvlášť ti mladí. Ovšem ne kvůli průzračnému moři či krásné přírodě, ale „zapařit“ do místních barů…

Diskoklub Privilege v městečku San Rafael je prý největší na světě, což asi lze těžko ověřit. Fakt je, že alkohol v něm, i když panák stojí od sedmi eur výše, teče stejným proudem jako láva ze sopky. Nejeden unavený host k ránu netrefí do hotelu a „ustele“ si na pláži, což nemusí být dobrý nápad, především na začátku pobytu. Než se vzbudí, může mít slušně spálený obličej od slunce. Navíc o Britech i Němcích je známo, že nepatří mezi národy, které snadno chytají bronz. Zcela jinou klientelu potkáme v městečku Santa Eulalia na severovýchodě, v jeho blízkosti je oblíbené – a jediné na ostrově – golfové hřiště El campo de Roca Llisa.

Ne že by se tu chodilo spát se slepicemi, ale společenská smetánka má úroveň, takže při noční procházce lze slyšet spíš decentní šum hovorů než opilecký řev. Příznivci památek ocení návštěvu starého akvaduktu, na seznamu UNESCO je zapsáno i opevněné historické centrum města Ibiza, naleziště fénického osídlení Sa Caleta a kartáginská nekropole Puig des Molins. Za zhlédnutí stojí i dominantní středověká pevnost Dalt Villa. Severní část Ibizy je pak klidná a pohodovější, je tu dost zejména menších pláží, kde se dá dobře a v klidu vykoupat, například v zátokách Cala Portinatx a Sol d’en, jižně od letoviska Cala Llonga.

Ve vnitrozemí najdeme hlavně opojně vonící borovicové stromy či piniové háje, zalesněných ploch je zde z celých Baleár ostatně nejvíc. Takže ti, kteří nevydrží dlouhé válení na pláži (za nejkrásnější se považuje cca 3 km dlouhá Playa d’en Bossa) a obují toulavé boty, jistě nebudou zklamáni. Terén je členitý, někde je ale nezbytné dát pozor na cestu, třeba u vysokých pobřežních útesů. Nejvyšší vrchol Talaiassa má 475 metrů, o málo nižší jsou Puig Gros (415 m) a Puig Fornás (410 m). Z těchto údajů je patrné, že nejde o žádné velehory. Funguje tu i síť cyklostezek pro normální či horská kola, projektovaná tak, aby byl při jízdě také dostatek času na kochání.

Na Ibize je malé letiště s jedním plně vytíženým terminálem, bez problémů se sem dá dostat i lodí z Mallorky, vzdálené asi 80 km. Spojení z pevninského Španělska obnáší 150 km. Pokud jde o sportovní vyžití, tak vše, co turista obvykle žádá, najde – vodní park Aquamar, k zapůjčení surfy, šlapadla, vodní skútry, na plážích hřiště pro míčové hry, různé adrenalinové atrakce. Ochuzeni nebudou ani romantici. Ukojí se pohledem na hezké bílé přízemní domečky v malých vesničkách, spokojeni budou i gurmáni. V místní gastronomii je patrný vliv arabské, řecké, a dokonce původní fénické kultury (ta zde roku 700 př. n. l. založila přístav Ibes).

Je zajímavé, že specialitou není ryba ani mořská potvora, i když se také hodně jedí, ale lechón, sele na rožni. Vepřové maso vůbec patří mezi hodně oblíbené. Typickým předkrmem je česneková pomazánka allioli a – jako všude ve Středozemí – spousta zeleniny. Jídla jsou pikantní, ale ne zas moc, kuchaři koření často kombinují, někteří náhodně. Z nápojů jsou u místních dlouhodobě populární – kromě u Španělů takřka povinného vína – bylinné likéry, nejvíce anýzový aromatický hierbas. Co se týče cen, Ibiza není nejlevnější. Ubytování v apartmánech, jež se dá se štěstím sehnat od 20 eur za noc, je lepší předem rezervovat, pobyt v luxusním hotelu totiž může vyjít i na sto tisíc!

Inzertní sdělení:

Vybírejte z tisíců zájezdů na www.travelportal.cz …celý svět na jedné adrese