Hlavní obsah
Sokolská bouda sloužila mimo jiné záškodníkům. Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Zamrzlými Krkonošemi k výcvikové základně záškodníků SS a do korun stromů

Mrazivé počasí leckoho uzemní doma v teple, pokud tedy nejste milovníci zimních sportů anebo třeba odhodlaní turisté, kteří vyráží na túru za každého počasí. V Krkonoších lze totiž i přes sněhovou nadílku navštívit zajímavá místa.

Sokolská bouda sloužila mimo jiné záškodníkům. Foto: Ondřej Kořínek, Novinky
Zamrzlými Krkonošemi k výcvikové základně záškodníků SS a do korun stromů

Ranní teplota padající k minus 15 stupňům v 600 metrech nad mořem v krkonošské národním parku předznamenává dobrodružnou cestu na Černou horu. Přesně tam máme namířeno a světe, div se, dokonce po svých. Milovníci zimních sportů nad tím možná budou kroutit hlavou, ale aspoň se s nikým nebudeme muset mačkat ve stopě.

Hrádek Aichelburg se tyčí v lese nad hlavní silnici do Pece.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Než vyrazíme z krásné horské obce Velká Úpa, tak nám to nedá, abychom se nepodívali na lesní hrádek Aichelburg u Horního Maršova. Cesta k němu vede od průsmyku, který je znám bitvou u Horního mostu. V roce 1778 tudy chtělo táhnout pruské vojsko, před kterým místní obyvatelé utekli do lesů. V průsmyku se však schovali horalé, kteří na vojáky tvrdě zaútočili. Padl velitel, baron Unruh von Rudolfstandt, a další tři desítky pěšáků. Zbytek byl v průsmyku zajat, nebo utekl.

Cesta k hrádku vede po 400 kamenných schodech, ovšem bez značky. Tedy alespoň jsme žádnou nezahlídli. A to se nám vymstilo. Přestože jsme byli vybaveni navigací, nechali jsme se svést stopami, které však nevedly k hrádku, ale kamsi do lesa. S námahou jsme se pak další půlhodinu škrábali na správnou cestu hlubokým sněhem. Naštěstí byl dobře promrzlý, takže se příliš nepropadal.

Krkonošská magistrála běžkaři zavalena nebyla.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Hrádek nechali postavit zaměstnanci panství na památku hraběti Bertholdu Aichelburgovi, který zemřel v roce 1861. Byla do něj umístěna busta hraběte a na nádvoří se konaly různé oslavy. Po dvaceti letech panství koupili Czernin-Morzinové a hrádek začal chátrat. Obnovy se dočkal až po revoluci díky hradní společnosti. Veřejnosti se otevřel opět v roce 2000. Jeho součástí je opět hradní síň s bustou. Žádného průvodce tam ale nečekejte. V sezóně si musíte půjčit klíče v informační centru Veselý výlet a sami se obsloužit. Cesta zpět po kluzkých schodech byla naštěstí díky nesmekům pohodlná. V létě se můžete vydat na lesem na zelenou značku a dál do nitra Krkonoš.

Unikátní rašeliniště

Naše zimní túra ale začíná o kus dál ve Velké Úpě, odkud vyrazíme údolím Javořího potoka po zelené značce směrem vzhůru. Sem tam padající sněhová vločka dává na vědomí, že azurového nebe se asi nedočkáme. Chodník je však schůdný, vše je zmrzlé na kost, a proto nikde není ani živáčka. Míjíme Červenokostelecké boudy, kde překvapivě potkáváme rodinu se saněmi, jež se chystá ve adrenalinový sjezd. Potok je téměř zamrzlý, a tak není divu, že ani vodopády nejsou vidět. Místy je až metr sněhu. Při přechodu přes most zjišťujeme, že sněhem celý zapadl.

Zapadlé stavby Černé hory

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Po pár dalších metrech jsme u rozcestníku Pod Kolínskou boudou a rovněž na krkonošské magistrále. Nezbývá nám nic jiného, než jít kilometr po ní, ale kupodivu nepotkáváme tolik běžkařů, jak jsme si mysleli. Projíždí kolem nás lidé na snowboardu, saních, bobech, lžících a podobně. Na příznačném místě zvaném Václavák ale přece jenom odbočujeme na zelenou k Černohorské rašelině.

Rozhledna na Černé hoře byla zavřená.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Je třeba myslet na to, že se nacházíme v národním parku a na okraji první zóny, která je nejpřísněji chráněna. Je nutné se pohybovat pouze po značených cestách a nenarušovat unikátní přírodní ekosystém. Zdejší vrchovištní rašeliniště je největší v Krkonoších a není zde téměř žádný odtok vody. Rašeliník zde roste už šest tisíc let a jeho vrstvy mohou mít až několik metrů. Rašeliniště zabírá plochu 65 hektarů a neroste na něm téměř žádný strom, protože se svou vahou propadne. Okolo vede také naučná stezka, která je však přístupná pouze v létě. Kousek od žluté značky se můžete podívat na šestimetrovou rozhlednu, odkud lze vidět největší část vrchoviště.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je jednou z nejvzácnějších památek Krkonoš.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

A protože jsme se dostali až do 1200 m.n.m., zima tady ukázala, co je to pořádná kosa. Mráz, vítr a chumelenice, to vedlo k odpočinku v jedné z místních bud. Teplá polévka a grog přijdou vhod a připraví tělo i mysl na další pochod.

Bouda půjde k zemi

Nejvyšší bod Černé hory je vysílač a také rozhledna vysoká 21 metrů. I když je někde napsáno, že je otevřena celoročně, není tomu tak. Při naší návštěvě byla zavřená a nevypadalo to, že je to výjimečné. Nejfrekventovanější místo je samozřejmě u lanovky do Janských lázní a sjezdovky. Zvažujeme, zda si půjčit saně a sjet kopec dolů. Jako správní trekaři jdeme ovšem pěšky.

Na vrcholku se nachází unikátní rašeliniště s rozhlednou.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Míjíme Sokolskou boudu, která již deset let chátrá a pravděpodobně ji čeká demolice. Bouda byla postavena v roce 1929 a hovořilo se o ní jako o nejvyšší boudě v ČR. Bouda má bohatou historii, během druhé světové války například sloužila vojákům SS jako výcvikové středisko pro záškodníky proti Rudé armádě. Podle některých zdrojů však tito muži a ženy nebyli příliš úspěšní. Přilehlá Volská louka, která byla vykácená už v 16. století, byla posetá municí a stálo zde také protiletadlové dělo. Bouda měla být zbourána již v roce 2017, avšak akce byla přeložena o rok. Developer tam chce za 100 miliónů korun postavit zbrusu nový objekt.

Ze stezky je vidět třeba na lyžařský svah.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

K Sokolské boudě kdysi patřil také horský hotel o něco níže, který se nazýval Černý nebo také Desítka. V prezidentském apartmá tam přespali Tomáš Garrigue Masaryk nebo Edvard Beneš.

Zmrzlé Krkonoše ze stezky korunami stromů.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Z vrcholu Černé hory se lze dostat nespočetným množstvím cest, kromě lanovky odtud vede mnoho značených tras, běžeckých i cyklistických. Jelikož se potřebujeme dostat do Horního Maršova, jdeme po žluté k Černé boudě a dále po zelené. Asi pětikilometrovou cestu lesem zakončíme u kostela Nanebevzetí Panny Marie, který zde stojí od počátku 17. století a je jedním z nejcennějších v Krkonoších. Impozantní je okolní hřbitov s monumentální hrobkou Aichelburgů. Celý areál, prohlášený kulturní památkou, vhodně doplňuje 400 let stará lípa. Je zde také informační centrum, kde si můžete nakoupit suvenýry.

Pakliže se vydáte do Janských lázní, ať už lanovkou, nebo pěšky, nezapomeňte navštívit kolonádu u lázní. Zdejší pramen prý byl nalezen už v roce 1006, ale první zápis je až z roku 1300. Lázně se specializují mimo jiné na léčbu obrny.

Podzemní expozice informuje o životě v půdě.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Od minulého roku však Janské lázně nabízí ještě jedno lákadlo – stezku korunami stromů, kam jsme se vypravili druhý den. Je dlouhá více než dva kilometry a vysoká 45 metrů. Za 220 korun si můžete prohlédnout také podzemní expozici, která velmi zajímavým způsobem vypráví o životě v půdě. Na stezce nechybí různé atrakce, avšak výhled nepatří mezi top desítku. Jako na dlani sice máte město a protější lyžařský areál, ale to je téměř vše. Výhled ze stezky na Lipně je rozhodně zajímavější.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.
Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.
yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků