Hlavní obsah

Pravý Lisabon – to je fado! Tklivá píseň o smutku a zhrzené lásce zpívaná v tichu horké portugalské noci.

Tajemné kouzlo nocí v Lisabonu

Uprostřed letní noci kráčíme po dlažbě staré minimálně pět set let. Starodávnou uličkou do příkrého kopce. Lisabonem, městem plným strmých ulic, kostelů a teras. Nakonec náš průvodce vklouzne do úzkých dveří, pár příkrých schodů směrem dolů, velká cedule s nápisem „Bacalhau de Molho“ a stojíme u vchodu do prostorného sklepení zařízeného jako luxusní restaurace.

Tklivá píseň fado

„Tiše, už to začalo,“ vybídne nás náš Vergilius a ukáže na skromný prostor mezi stolky, kde přede dvěma kytaristy stojí štíhlá dlouhovlasá žena s černým šátkem přes ramena a zpívá tklivou píseň. Nikdo v sále ani nedýchá. I když rozumíte portugalsky sotva dvě slova, přesto okamžitě vytušíte, že ta žena vyjadřuje písní své trápení, nostalgii, zoufalství, hoře… Fado. Takhle zní skutečné lisabonské fado – velkolepá píseň o stesku.

Nejpřesnějším výrazem, jak charakterizovat fado, je portugalské slovo saudade. Ono se vlastně nedá pořádně přeložit do češtiny – znamená i lítost, splín, stesk, nostalgii po něčem, co je pryč a nemůže se vrátit.

Zasnění hosté sedí ve sklepení, které určitě ještě pamatuje Jindřicha Mořeplavce, a soustředěně, s přivřenýma očima vnímají píseň o ztracené lásce a deštivé noci. Obyvatelé Lisabonu se věnují dojemné hudbě v zastrčených hospůdkách a kavárničkách už dobrých 160 let. Je běžné, že velcí milovníci fada vlastní restaurace s tímto programem. Zpěvačka – asi čtyřicetiletá – je oblečená do černých šatů. Její zvučný hlas proniká do každého z nás.

Dominantou celého města je katedrála Sé, která byla postavená roku 1150 na místě, kde původně stála mešita.

Foto: Jiří Houdek, Právo

Nebraňte se. Nemá to smysl. Fado se vetře do vaší duše. Teprve teď mi dochází význam slovíčka „saudade“. A také si uvědomuji, že opravdové fado je možné slyšet pouze na jediném místě na světě – pozdě v noci, ve starodávné lisabonské čtvrti Alfama…

Fascinující Alfama

Když se rozední, Alfama náhle změní tvář. Na smutky a nostalgie není čas, je nutné se alespoň trochu zorientovat v husté změti úzkých středověkých uliček soustředěných kolem opevněného hradu. Nejstarší část Lisabonu je kouzelná. Právě na ní je znát, že portugalská metropole kdysi dávno patřila Maurům a Alfama představovala pro ně tehdy celé jedno město.

V Alfamě jsou všechny uličky úzké, křivolaké, malebné a stoupají do kopce. Říká se jim becos.

Foto: Jiří Houdek, Právo

Tato čtvrť je fascinující v každé denní době. Zatímco v odpoledním horku poklidně podřimuje, naplno se probudí až navečer, kdy se místní usedlíci objeví před svými domy a restaurace (jichž je tu opravdu hodně) se začínají náhle plnit. Při procházce zdejšími točitými uličkami objevíte malebná zákoutí, půvabné kostely, úchvatné vyhlídky z porůznu roztroušených teras. Ulice v téhle čtvrti jsou nebývale strmé. Je možné využít tramvajovou linku – jízda starodávnými vozy skýtá už sama o sobě romantický zážitek.

V Alfamě stojí i katedrála. Byla postavena roku 1150 na místě původní mešity, brzy poté, co Alfonso Henriques znovu vydobyl Lisabon na Maurech. Říká se jí Sé – byla totiž určena coby sídlo pro prvního lisabonského biskupa, anglického rytíře Gilberta z Hastingsu. Sé je zkratka pro slova Sedes episcopalis – stolec biskupa.

Elevador čili výtah

Máte dost šplhání do kopce po kočičích hlavách prostředkem úzkých a křivolakých uliček? Snadná pomoc – využijte vedle stařičkých a malebných tramvají i dopravní kuriozitu – jedinečný výtah Elevador de Santa Justa. Tato mohutná kovová věž vystupuje do výšky 32 metrů mezi domy poměrně úzké Rua de Santa Justa ve čtvrti Baixa, která těsně sousedí s Alfamou.

Kabina výtahu je obložena dřevem s mosazným kováním a interiér připomíná dobu na počátku 20. století, kdy konstrukci originálního veřejného dopravního prostředku navrhl Raoul Mesnier du Ponsard, žák Gustava Eiffela. Výtah vás vyveze na vrcholek, kde se nachází kavárna, k níž vede malé točité schodiště. Z plošiny je nádherný výhled na město.

Pohled na lisabonský hrad a jeho hradby

Foto: Profimedia.cz

Mořský svět

Je ještě jedno místo v Lisabonu, které nesmíte minout – Oceanárium. Největší akvárium v Evropě, v němž můžete pozorovat faunu a flóru všech světových oceánů. Návštěvníci vidí podmořský život ve dvou patrech, chodí po rozměrných ochozech obepínajících tuto obrovskou prosklenou nádrž vysokou 23 a širokou 32 metrů.

To vše je doplněno mnoha menšími bazénky a akvárii na bočních cestičkách. A pořád je na co se dívat – pohybuje se tu 25 tisíc exemplářů z více než 200 druhů živočichů, a to včetně velkých žraloků, rejnoků, najdete zde i mantu (druh obrovského rejnoka), dva metry dlouhou murénu či mořského ďase, jenž si vás zvědavě prohlíží skrze 27 cm tlusté sklo.

Největší Oceanárium v Evropě stojí na pilotech v ústí řeky Tejo.

Foto: Jiří Houdek, Právo

Oceanárium leží na břehu, v místech, kde se řeka Tejo rozlévá do velké zátoky. Právě tady je moderní část města, kde vládne současná architektura, je tu velké obchodní centrum, pavilón pro pořádání veletrhů, sportovně-kulturní hala ve tvaru létajícího talíře… Před třinácti lety se zde konala světová výstava a ještě před tím tu byla jen opuštěná rafinérie a sklady ropy. Lisabon je prostě město nečekaných proměn…

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků