Hlavní obsah

Pražská zoo oslavila devadesátiny ve stylu swingu

Dnes si už Prahu neumíme představit bez její zoologické zahrady a těžko uvěřit, že se o její vznik bojovalo dlouhých 50 let! V roce 1881 se uvažovalo o jejím zřízení v Královské oboře, později byl vybrán ostrov Štvanice. O konečném vítězství Troji rozhodl tamní velkostatkář Alois Svoboda, když daroval pro zoo své pozemky.

Foto: archiv Zoo Praha a Petr Hamerník/Zoo Praha

V úterý 28. září se v trojské zoologické zahradě uskutečnila slavnost k jejím 90. narozeninám za doprovodu swingové muziky.

Článek

Myšlenku založit v Praze zoologickou zahradu v podstatě nikdo nezavrhoval, ale málem ji umořily vleklé spory o její umístění. Nejvytrvalejším bojovníkem za její existenci byl profesor Jiří Janda (1865-1938), zanícený ornitolog, kterého jako malá holka poznala budoucí herečka Zita Kabátová.

S rodiči bydlela v Úvoze číslo 5, ve stejném domě jako středoškolský profesor, k němuž chodila na návštěvy. „Žil v přízemí, k domu patřila zahrádka, a když jsem si tam šla hrát, vždycky mi ukázal nějaké zvíře. Choval různé druhy exotických ptáků, ale také malé ještěry a všelijaké plazy. Jemu vděčím za to, že jsem si zvířata oblíbila, později jsem na zoo finančně přispívala," vzpomínala Kabátová.

Masaryk lvici nechtěl

Janda je autorem mnoha knih o ptácích a o zoologických zahradách, které se staly jeho životním tématem. Seznámil se s nimi v Drážďanech, Londýně i ve Versailles, a když se konečně schylovalo k vybudování pražské zoo v Troji, koupil si tam s předstihem domek a s manželkou se starali o první zvířata určená pro budoucí zahradu.

Foto: archiv Zoo Praha a Petr Hamerník/Zoo Praha

Jiří Janda, zakladatel Zoo Praha

Měl tam papoušky, srnku a čtyřměsíční lvici Šárku, kterou majitel rakouského Circusu Rebernigg daroval prezidentu T. G. Masarykovi, ale ten ji odmítl.

V květnu 1926 bylo založeno Hospodářské, nákupní a stavební družstvo Zoologická zahrada, které si u architekta Karla Maška objednalo sádrový model budoucí zoo. V něm se počítalo dokonce i s benzinovou dráhou, která by návštěvníky vozila po vybrané trase. Vzhledem k nedostatku financí nakonec zvítězila úspornější varianta.

Zlatonosný Písek. Básnil o něm i Fráňa Šrámek

Cestování

První část zahrady byla slavnostně otevřena 28. září 1931 a profesor Janda se ve  svých 67 letech stal jejím prvním ředitelem. Zpočátku bylo zpřístupněno osm hektarů v dolní části areálu. Za jednoduchou pokladnou a zastřešeným vchodem návštěvníci našli vlčinec, který sloužil úplně první zvířecí obyvatelce, vlčici Lottě z Podkarpatské Rusi, a velkou voliéru dravců, jejíž zadní stěnu tvořil skalní masiv.

Šlo tehdy o největší expozici svého druhu v Evropě. Za výběhem vlků vyrostl dřevěný domek, který dostal název Šárčin pavilonek podle již zmíněné lvice Šárky, která tu žila s dalšími lvy, tygry a dočasně i s paviány. V roce 1935 byly šelmy přestěhovány do nového lvince pod skálou a domek osídlili exotičtí ptáci.

Foto: archiv Zoo Praha a Petr Hamerník/Zoo Praha

Hlavní budova s parkovištěm za první republiky

Krátce po otevření zoo vyrostl pavilon pro slony, hrochy a nosorožce. Budova obdélníkového půdorysu s vyvýšenými výběhy a vnitřním a venkovním bazénem se stala ještě před svým dokončením domovem pro teprve ročního slona indického Baby. Po něm přišel hroch Petr a nosorožec Max, oba od cirkusu Kludský, jenž zkrachoval a vyprodával zvěřinec. V pavilonu se předvádělo cvičení se slony a patřil vždy k nejnavštěvovanějším. Slon Baby první léta chodil volně po zahradě jen v doprovodu svého ošetřovatele.

Neprakta si hrál s ještěry

Na počátky pražské zoo vzpomínal kreslíř a humorista Jiří Winter-Neprakta (1924-2011): „Otec v zahradě spolu se svým dělníkem zasklíval všechna terária a já jsem je nadšeně doprovázel. Odmalička jsem si se zvířaty všelijak hrál. Co chvíli se stalo, že aligátor hodil ocasem příliš silně, rozbil sklo a hned spěchali sklenáři zasklívat, aby neutekl. Já jsem chodil s nimi, pouštěl jsem ještěry ven po podlaze a bavil se tím, jak se přicházející návštěvníci vylekali. Vůbec mě nenapadlo, že by mi mohlo některé zvíře ublížit."

Tady se zrodila Nepraktova celoživotní záliba ve zvířatech všeho druhu a posléze dostal zakázku nakreslit pro zoo sérii tabulek s různými výzvami jako Krmení zakázáno. Pojal ji po svém — obrázky doplnil humornými komentáři. Rok po otevření zahrady sem doputovali první koně Převalského, hřebec Ali a klisna Minka, a 21. března 1933 se jim narodilo hříbě, klisna Heluš.

Nejdéle žijící gorila v českých zoo uhynula

Koktejl

Právě pražská zoo se zasloužila o záchranu tohoto asijského „prakoně". V roce 1959, kdy se ředitelem stal Zdeněk Veselovský (1928-2006), se v zoo konalo I. mezinárodní sympozium na záchranu koní Převalského. Na základě dosavadních úspěchů byla zahrada pověřena, aby vedla mezinárodní plemennou knihu a ta je v její péči dodnes.

Hýta a Batul

Pro širokou veřejnost bylo vždycky atraktivní spojení populárních osobností se zoo, k němuž docházelo prakticky od jejích počátků. Již v roce 1934 daroval král komiků Vlasta Burian pražské zoo párek lachtanů, kteří dostali jména podle tehdy populární dětské knížky Hýta a Batul. Vaňhova rybárna pro ně do Troje posílala mořské ryby.

Páni Voskovec s Werichem zase zoo darovali osla Bubiho, původně pořízeného pro účely hry Osel a stín, kterou uváděli v Osvobozeném divadle. Oslíka prý denně večer vodil chovatel na představení do Vodičkovy ulice z nedalekých stájí poštovních koní v Jindřišské ulici. Později vozil po areálu zahrady dětské návštěvníky.

V 60. a 70. letech patřili k oblíbeným kmotrům zvířat Karel Gott, Waldemar Matuška, Jiřina Bohdalová, ale také třeba Jiří Suchý, který je jen o dva dny mladší než zahrada. Křtil tady medvídky Tingla a Tangla, když v Semaforu hráli hru Jonáš a tingltangl.

Foto: archiv Zoo Praha a Petr Hamerník/Zoo Praha

Zvířata v zoo vždy podporovali známí umělci, na snímku Jiřina Bohdalová.

Ani zvířatům se nevyhnuly dějinné události. Za druhé světové války se zoo podařilo přežít jen díky vlastnímu hospodářství, kdy si vypěstovala zeleninu a další plodiny jako krmivo pro zvířata. Maso pro šelmy se dováželo z venkovských jatek a peníze na něj vydělávali někteří zaměstnanci improvizovanými cirkusovými představeními. Konala se nejprve v plátěném, posléze dřevěném cirkusovém stanu, a to nakonec až do roku 1951.

Snad nejpozoruhodnější událostí se během válečných let stal vůbec první umělý odchov ledního medvěda na světě. V roce 1942 medvědice Nora porodila dvě samičky. Starší mládě nemělo chuť do života a uhynulo, ale mladší Ilun prospívala až do šesti měsíců věku, kdy nepřežila pád ze stromu.

Ničivé povodně

Spodní částí areálu prošla v polovině března 1940 povodeň, která se naštěstí obešla bez ztrát na životech zvířat. Mnohem horší následky měla povodeň v srpnu 2002, kdy se výběh slonů proměnil v jedno hluboké jezero a slon Kadíra v něm nakonec musel být utracen. Stejný osud potkal i hrošici Lentilku.

Foto: archiv Zoo Praha a Petr Hamerník/Zoo Praha

Žirafy severní núbijské

Dnešní Zoo Praha se od té původní liší snad na každém kroku. Spoustu zážitků nabízí půl kilometru dlouhá stezka vinoucí se kolem Údolí slonů, které bylo otevřené v roce 2013. Velkorysý dar chovatele exotických ptáků Stanislava Rákose (†2012) umožnil provést stavbu Rákosova pavilonu, v němž bydlí vzácní papoušci spolu s desítkami dalších ptačích druhů.

Zoo nabízí noční prohlídky, při nichž můžete pozorovat zvířata termokamerami a další speciální technikou. Pavilon hrochů zase umožňuje pozorování svých obyvatel pod hladinou, kam lze nahlédnout skrz velká okna, ohraničující vnitřní i venkovní bazén.

Před dvaceti lety vznikl Africký dům, částečně zapuštěný do terénu, určený pro skupinu severních núbijských žiraf, a tak bychom mohli pokračovat.

Rio stráží už 90 let. Jeden z novodobých divů světa slaví kulatiny

Cestování

Může se vám hodit na Firmy.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám