Praha je magickým městem

I když se většina obyvatel hlavního města dnes stěhuje za jeho hranice, přesto existují lidé, kteří se jeho magické vůně nechtějí vzdát.

„Praha je nejkrásnější v neděli, když všichni odjedou na chaty a chalupy a já se mohu věnovat tomu, co mám rád. Navštívím kostel, posedím v zahradách Pražského hradu a pak zajdu do oblíbené hospůdky. Jsem patriot a Prahu miluji,“ říká Milan Šimáček, kterého většina filmových fanoušků zná jako představitele kulaka Vaty ve snímku Černí baroni nebo rotného Soudka v Tankovém praporu.

A i když při natáčení dalších filmů zavítal do vesnic okolo Prahy, rád se vracel tam, kde celý život bydlí.

Katedrála svatého Víta.foto: PRÁVO/Michaela Říhová

„Na výlet jsem chodil z Prahy dvě na Prahu tři a už pět let bydlím v centru historie – v Melantrichově ulici,“ říká muž, pro kterého je neděle dnem nicnedělání: „Zamířím většinou do Týnského chrámu, který je nejvýznamnějším chrámem na pravém břehu Vltavy. Kromě zasvěcených kněží jsou tady i unikátní varhany a svůj věčný spánek zde spí dánský astrolog Tycho Brahe.“

Podle Šimáčka stojí za návštěvu i Nejsv. Salvator u Karlova mostu a mezi jeho oblíbené trasy patří i cesta z katedrály sv. Víta, nejvýznamnější katedrály na levém břehu řeky – v neděli jsou tady prohlídky až od 12 hod. – do hradních zahrad, kde posedí a přečte si knihu a pak sejde dolů do restaurace U Rudolfina.

„Je to jedna z mála hospod v českých rukou, je založená na štamgastech a dostanete v ní pravou českou svíčkovou nebo smažené tvarůžky,“ tvrdí znalec pražských hostinců.

„Všechny jsem je v centru Prahy prochodil už v mládí, a tak jsem mohl přispět i do knihy od nakladatelství Růže o nejzajímavějších českých hostincích. V historickém jádru je to vedle už jmenované restaurace U Rudolfina v Křížovnické třeba proslavená pivnice U zlatého tygra v Husově ulici,“ dodává Šimáček.

Historické jádro zahrnuje urbanistický celek Pražského hradu a Hradčan, Malé Strany včetně Karlova mostu, Starého Města s Josefovem (jde o dochovanou část bývalého Židovského města), Nového Města, Vyšehradu i jejich jednotlivé památky.

Po pěti letech budou opět k vidění české korunovační klenoty. Jejich výstavu načasovala Správa Pražského hradu na dny od 19. do 29. dubna od 9 do 17 hod.

Dějištěm nebude jako obvykle gotické podlaží Starého královského paláce, kde je stálá expozice Příběh Pražského hradu, ale Vladislavský sál. Naposledy v něm byly klenoty vystaveny před padesáti lety.

Zájemci však ani tentokrát nemohou počítat s tím, že se na všechny dostane. Hrad předpokládá, že denně do sálu vpustí zhruba pět tisíc lidí. Klíčovou bude jedenáctá hodina dopolední, kdy se jediná přístupová cesta na výstavu, tedy brána z Opyše do Jižních zahrad, uzavře.

Prstenec zeleně kolem Pražského hradu tvoří sedm zahrad. Historicky nejcennější je zahrada Královská, k západu se rozprostírají novodobé plochy u budovy Jízdárny a také Lumbeho zahrady.

V 18. století pak začaly pod Pražským hradem vznikat tzv. palácové zahrady.foto: czechtourism

K zahradám patří i areál Horního a Dolního Jeleního příkopu. Souvislý zahradní pás pod jižním průčelím vytvářejí zahrady Rajská a Na Valech a miniaturní Hartigovská. Na severozápadní hraně Hradu je zahrada Na Baště.

Ze sedmi hradních zahrad je pět přístupných. Královská zahrada a jižní zahrady jsou v zimním období uzavřeny, zahrady Na Baště a Na terase

Jízdárny jsou otevřeny po celý rok. Vstup je volný. Mezi zahrady patří i Chotkovy sady, vinoucí se od Královského letohrádku až k Chotkově ulici.

V 18. století pak začaly pod Pražským hradem vznikat tzv. palácové zahrady. Ledeburská, Malá Pálffyovská zahrada, Velká Pálffyovská zahrada, Kolowratská zahrada a Malá Fürstenberská zahrada jsou vzájemně propojené.

Otevírají se na jaře a za vstup do nich se platí.