Hlavní obsah
Jižní Wales láká na nedotčenou krajinu s četnými vodopády. Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

Po stopách bájného mnicha k vodopádům i starobylé velšské hospodě

Wales, menší nespokojený sourozenec a soused Anglie, se Moravě podobá nejen svou rozlohou. Disponuje krásnou přírodou, pitoreskními hrady a dobrým alkoholem, to vše v mytickém vydání opředeném keltskými kouzly.

Jižní Wales láká na nedotčenou krajinu s četnými vodopády. Foto: Taťána Marenčíková, Novinky
Po stopách bájného mnicha k vodopádům i starobylé velšské hospodě

Snad kvůli chladnějšímu klimatu není dosud Čechy příliš navštěvován. Je to škoda, protože vesničky jižního Walesu jsou jako vystřižené z detektivek Agathy Christie a šťavnatá zeleň národního parku Brecon Beacons je doslova balzámem na duši.

Prozkoumat park důkladně by trvalo týdny, ale to nejzajímavější lze vidět i za prodloužený víkend. Ale našlapujme potichu, davy turistů pořizujících si tvrdošíjně selfie tuto doslova pohádkovou krajinu ještě neobjevily.

Fotogenická zákoutí čekají v Brecon Beacons na každém rohu.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

Země vodopádů

Jedné z pěti částí zmíněného národního parku se říká Země vodopádů a za pár dnů ji křížem krážem pohodlně prozkoumáte po svých. Vstupuje se do ní v malebné vesničce s trochu krkolomným názvem Pontneddfechan. Ve velštině ostatně vypadá většina slov jako náhodný, nevyslovitelný a pro cizince zcela nezapamatovatelný shluk písmen.

Malebná vesnice dýchá klidem.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

V Pontneddfechanu žije několik stovek stálých obyvatel pečujících o své vymazlené domky s předzahrádkami, lucerničkami a keramickými lesními obyvateli. A pak už je tam jen božský klid. Obchod byste tu hledali marně, ten je ve vedlejší vesnici. Příjemná procházka cestou tam se může stát poněkud náročnější cestou zpět, zvlášť pokud při nakupování neodoláte pivům a cidrům z výborné lokální produkce.

Do jediného nájemního domku ve vesnici se vejde šest lidí.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

Pomoc je ale snadná, lze využít autobus nebo taxi. Jedno tam totiž funguje. Sympatický řidič obvykle vozí do školy děti ze vzdálenějších konců vesnice, ale rád popoveze i dospělé pasažéry za cenu v Británii více než vstřícnou (pět liber za šest kilometrů). Klasické hotely přímo ve vesnici též nenajdete, ale můžete si od místních pronajmout útulný domeček s krbem a zahradou. A vydat se vstříc vodnímu království.

Během jediného dne v Brecon Beacons můžete obejít tucet vodopádů.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

Tras se nabízí hned několik a jsou rozděleny podle délky a náročnosti. Dobrou startovací možností je nenáročná, ale půvabná Elidirova stezka.

Elidir byl podle pověsti mladý novic a pověstný lenoch. Utekl ze svého opatství, aby si jinde polepšil. Měl štěstí. Ujali se jej elfové a vzali ho do svého světa. Vstup do něj je prý stále schovaný na břehu řeky Nedd Fechan, kterou stezka lemuje. A ať už se jej rozhodnete hledat, nebo ne, procházka starodávným keltským lesem je odměnou sama o sobě.

Zeleň národního parku je balzámem pro unavené oči.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

Nešťastní milenci

Dobře schůdná a jen mírně stoupající cesta se zurčícím vodním tokem napravo a divokým zeleným porostem nalevo vás po půlhodince pohodové chůze přivede k rozcestí s můstkem. Když budete pokračovat pořád rovně, dojdete k nejoblíbenějšímu místu trasy, asi šestimetrovému vodopádu Gwladus.

K vodopádu se váže další mýtus, tentokrát o velšském Romeovi a Julii. V šestém století se princezna Gwladus vrhla do rozbouřené řeky, protože jí otec zakázal provdat se za jejího milého Einiona. Vodopád vytryskl nad místy, kde zmizela v mrazivých vodách. Když to Einion zjistil, skočil do řeky v témže místě a vodopád od těch dob připomíná nešťastné milence.

Vodopád Gwladus je oblíbeným testem odvahy místní mládeže.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

I dnes se zde do často rozbouřených vod vrhají velšští mladíci, naštěstí za jiným účelem a s veselejším koncem. Vodopád je oblíbeným místem zdejší omladiny, která se zde osvěžuje a skoky do malé a nepříliš hluboké laguny demonstruje svoji odvahu.

Množství vodopádů na trase závisí i na ročním období a srážkách.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

Když se dostatečně vynadíváte a vrátíte zpět k rozcestí, za dřevěným mostkem máte dvě možnosti. Kratší, pravá cesta vede ke staré důlní štole, z větší části zatopené, k ruinám domu, který si již přivlastnila všudypřítomná bujná zeleň, a stezkou mezi kapradím až do vesnice Pont Melin-fach. Podél hlavní cesty po chvíli dojdete zpět do Pontneddfechanu.

Pont Melin-fach už je na dohled.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

Ani ne dvouhodinová trasa příhodně končí nedaleko nejstylovější hospody v okolí s názvem Starý bílý kůň (Old White Horse). Historie tradičního podniku se datuje až do šestnáctého století a není od věci dodat, že zde vaří opravdu skvěle. Zvláště pokrmy s pórkem, národní zeleninou, se těší velké oblibě. A v útulném interiéru s plápolajícím krbem uprostřed místnosti servírují poctivé venkovské porce.

Hospoda Starý bílý kůň v Pontneddfechan má venkovskou atmosféru i poctivou kuchyni.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

A znovu vodopády

Pokud však toužíte po delším a poutavějším treku, vydejte se na rozcestí rovně proti proudu dalšího ramene řeky. Tato cesta už je náročnější, vyžaduje pevnou obuv, odhodlání a nejméně šest hodin času. Odměnou za úsilí vám záhy budou několikery peřeje a následně další, kaskádovité vodopády.

Země vodopádou nadchne romantiky i fotografy.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

Záhy po posledním vodopádu končí les a trasa pokračuje přes kamenný mostek nefrekventovanou silnicí k nedalekému statku. A tady začíná ta pravá zábava pro milovníky zvířat. Dřevěnými schůdky totiž sestoupíte do ohrady. Turistické trasy často vedou soukromými pozemky a farmáři výletníkům laskavě dovolují projít mezi chundelatými bekajícími ovcemi.

Stezky vedoucí ohradami potěší nejen děti.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

Cesty bývají obstojně značené ukazateli s šipkami a názvy ve velštině a angličtině. Jen kilometráž na nich nenajdete, maximálně ambiciózní časový údaj pro dobře trénované jedince. Někdy se však stane, že šipka vede dvěma opačnými směry a název kýžené lokality nikde. Pak to chce zapojit orientační smysl a doufat. Na místo určení pravděpodobně dojdete oběma cestami, jen jedna z nich bývá nezanedbatelně kratší.

Typicky červená telefonní budka nechybí ani na samotě u lesa.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

Ve sporném bodě jsme vhodně zvolili směr doprava a přes louku s pestrobarevným kvítím dorazili ke starému hřbitovu a následně typicky britské červené telefonní budce. Spolu s nedalekou benzinkou a minimarketem, který dělá čest svému jménu, jediným vymoženostem civilizace na trase.

Venkovské hřbitovy ve Walesu se od českých dost liší.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

Pár set metrů po silnici šipka doleva s popiskem Sgwd, tedy vodopád, naznačuje, že přes pastviny navážete na další turistickou trasu s všeříkajícím názvem Čtyři vodopády. Každý z nich je přitom větší, působivější a nebezpečnější než ty předchozí. Stejně jako cesta k nim.

Chodníčky na úpatí skály střídají sestupy ze svahu kořenovými systémy majestátních stromů a někde uměle vytvořené schody, často však ve zrádně kluzkém nebo drolivém provedení. Tady už pár turistů potkáte, protože trocha klouzání za ty výhledy stojí. Navíc se dá ke všem vodopádům dostat a můžete se tu i vykoupat. Exoticky vyhlížející červené a jantarové zbarvení kamenů v jezírkách je dnes už jen připomínkou těžební historie železitých rud v oblasti.

Rudě zbarvená jezírka připomínají dřívější těžbu.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

Cesta končí u koně

Působivým zakončením výletu je pak poslední vodopád, Sgwd yr Eira. Chcete-li totiž dojít zpět do vísky Pontneddfechan, musíte projít přímo pod ním. Pohled skrz pohyblivou vodní záclonu je obzvláště působivý. A stezka pod vodopádem je kupodivu méně kluzká než většina cesty k němu.

Stezka pod vodopádem patří k nejoblíbenějším místům trasy.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

A pak už vás čeká jen poklidná více než hodinová procházka loukami vonícími bylinkami a vřesovišti, kolem romantických stromových solitérů a vápencové skály Dinas zpět do vesnice. Kamenný mostek ústí přímo naproti jediného nájemního domku ve vesnici. A ke Starému bílému koni též není daleko. Po patnácti kilometrech v krásném a různorodém, ale chvílemi pořádně náročném terénu je přece třeba uhasit žízeň.

Krajina jižního Walesu je velmi různorodá.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

Co je ještě k vidění

Na území národního parku Brecon Beacons se nachází čtrnáct církevních staveb a dvanáct středověkých hradů nebo jejich ruin. Za nejimpozantnější bývá označován Carreg Cennen Castle v obci Trapp. Zajímavostí jistě je, že se v této oblasti nachází také rozsáhlý jeskynní systém. Kromě již zmíněných vodopádů jsou tu i Henrhyd Falls, které se objevily v batmanovském filmu Temný rytíř povstal.

Do Cardiffu nebo Swansea(na snímku) se jezdí za příjemnými plážemi, nákupními možnostmi, sportem a kulturou.

Foto: Taťána Marenčíková, Novinky

Do Walesu se nejsnáze dostanete leteckým spojením Praha– Londýn–Cardiff se změnou letiště v Londýně (z Heathrow na London City). Ceny zpátečního spoje začínají zhruba na 6000 korunách. Kombinace letu Praha–Londýn a včasné autobusové jízdenky může být ale až třikrát levnější.
Dopředu zakoupená zpáteční jízdenka z Londýna do Cardiffu začíná již na 150 korunách, podle konkrétního času. Navazující spoj do Pontneddfechanu stojí od 115 korun.
Ve Walesu se platí britskými librami. Do zásuvek potřebujete adaptér.
Nevadí-li vám řízení vlevo, nejpraktičtější je půjčit si auto. Ceny půjčoven a jednotlivých modelů se hodně liší, auto střední kategorie lze sehnat už od 500 Kč za den.
Nájemní dům v Pontneddfechanu, v němž lze ubytovat až šest osob, pořídíte pod 3000 Kč za noc. Autobusová zastávka se nachází zhruba minutu chůze od něj.
Nejlepší doba pro návštěvu Walesu je od května do začátku listopadu, nejméně deštivé jsou letní měsíce.
www stránky: visitwales.com, breconbeacons.org, visitcardiff.com

Cardiff a Swansea

V letních měsících se dá vyjet za koupáním (a samozřejmě nákupy) do zhruba 35 kilometrů vzdáleného Swansea, kde jsou příjemné písečné pláže.

 

Ze stejných a mnoha dalších důvodů lze doporučit 58 kilometrů vzdálené hlavní město Cardiff, které je kulturním a sportovním centrem země.

Proto jsou také nejoblíbenějšími turistickými atrakcemi St Fagans National History Museum, obrovská venkovní expozice o historii, zvycích a kultuře Velšanů, svatostánek kulturních představení Wales Millennium Centre a Millennium Stadium, dobře známé centrum fotbalu a nejoblíbenějšího národního sportu – ragby.

Za návštěvu stojí i rozlehlý Cardiffský hrad s více než dvoutisíciletou historií, na kterém je možné pozorovat kombinaci římských, normanských a novogotických prvků.

 

Vzdálenost mírně přes sto kilometrů dělí Pontneddfechan od Pentre Ifan, největšího a zároveň nejzachovalejšího neolitického dolmenu („kamenného stolu“) ve Walesu, pocházejícího zhruba z období 3500 let př. n. l.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků