Hlavní obsah

Ostrov jako z pohlednice. Italské Burano bojuje s mizejícími tradicemi

Nedaleko italských Benátek leží ostrov Burano. Jeho pestrobarevné rybářské domky ho proslavily po celém světě, teď ale čelí novým výzvám. Bydlet na ostrůvku už není pro mnoho mladých lidí atraktivní, a tak odsud postupně odcházejí. Místní tradice je tak obtížnější předávat dál, píše agentura AP.

Ostrov jako z pohlednice. Italské Burano bojuje s mizejícími tradicemi

Přestože patří ostrovy Burano či Murano k okouzlujícím, a ne tolik přelidněným místům v Benátské laguně, pro mladou generaci to nehraje velkou roli. Populace Burana se aktuálně pohybuje kolem 2700 lidí, přičemž se číslo každoročně snižuje zhruba o 60 — někteří obyvatelé zemřou, jiní se odstěhují na pevninu.

„Spousta lidí už tady nechce dál žít, protože musíme čelit mnoha těžkostem. Třeba velkému přílivu nebo vysokým nákladům na život. Nejde jen o bydlení. Základní věci, jako jsou jídlo nebo i benzín jsou mnohem dražší, protože je musíte dovážet po vodě,“ vysvětluje jeden z místních, čtyřiadvacetiletý Andrea Bon.

„V domě za mnou bydlelo sedm lidí, ale když v něm zemřeli rodiče, jejich děti se z Burana odstěhovaly. Dům tak zůstal prázdný. Teď patří mojí rodině, ale nikdo v něm nebydlí,“ doplnil Bon s tím, že sám si raději koupí úplně nový dům, než aby se nastěhoval do existujícího.

Stavět nové domky je na Buranu obtížné kvůli striktním regulacím. A většina budov je naprosto identických — jsou dvoupatrové a dohromady mají kolem 40 metrů čtverečních. Úřady ale pravidla nedávno uvolnily, aby vyšly místním vstříc. Nově povolují i jisté změny ve struktuře domů.

„Rád bych tu žil dál s rodinou a udržoval místní tradice naživu,“ tvrdí Bon.

Z Benátek mnoho lidí nepřijede

Zřejmě nejproslulejší tradicí je krajkářství. Místní typ krajky zvaný punto in aria by měl být klíčem, jak Burano a jeho sousedící ostrovy oživit. Lokální iniciativa Venezia Nativa by ráda přilákala více návštěvníků. Přestože krásy Benátek přijede ročně objevovat na 30 milionů lidí, jen 1,5 milionu z nich se jede podívat i na Burano.

„Vždy, když se doslechnu o mladých párech, kteří se k nám vracejí, jsem nadšená. Populace stárne, a když někdo zemře, je to jako bodnutí do srdce, protože je nás tu čím dál méně. Všichni se známe, jsme jako jedna velká rodina,“ tvrdí Federica Molinová, která vede s manželem místní řemeslnou pekárnu.

Ukázat tradice turistům chtějí i další místní. Domenico Rossi je jedním z dvaceti posledních lovců krabů na ostrově. Ve svých 50 letech je i tím nejmladším. Návštěvníkům ukazuje činnost, která byla kdysi na Buranu zcela běžná.

„Vždy tu sázíme na kvalitní, udržitelný turismus. Nechceme velké masy lidí, spousta míst v Benátkách byla už zničena,“ tvrdí Rossi.

Přes všechno úsilí místních spatřují mladí i tak více výhod v životě na pevnině a ve velkých městech. Tradice jim nic neříkají, a tak jsou Burano a další malé ostrůvky v Benátské laguně jen stínem svých někdejších já.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků