Článek
V žádné jiné oblasti Řecka, ale ani jinde na světě však nespatříte tolik rozdílných i protikladných architektonických památek. Vedle starořeckých divadel a antických chrámů narazí návštěvník ostrova na byzantské kostelíky a kláštery, gotické katedrály, benátské pevnosti, turecké minarety a koloniální stavby z viktoriánské doby.
Dračí sémě
Toto střídání civilizací, dobyvatelů a panovníků málokdy probíhalo pokojně. Většinou bylo doprovázeno násilím a krutostmi většinou na úkor převažujícího řeckého elementu. Ozvěna dramatických dějin zasahuje až do dneška.
Malebné modrobílé uličky v Nikósii
Kypr získal nezávislost teprve v roce 1960. Posledními koloniálními vládci byli Britové. Ti cílevědomě zasévali sémě nevraživosti mezi dvě hlavní komunity – řeckou (80 procent) a tureckou (18 procent). Svou úrodu ono dračí sémě vydalo v roce 1974.
Turecko využilo pokusu o puč, který provedli řečtí ultrapravicoví důstojnici proti prvnímu prezidentovi Kypru, arcibiskupu Makariovi. Obsadilo severní část Kypru a v roce 1984 tam vyhlásilo tzv. severokyperskou tureckou republiku, kterou dodnes uznává jen Ankara.
Teprve v posledních letech došlo k výraznému zlepšení vztahů mezi obyvateli i mezi institucemi jižního a severního Kypru. V tzv. zelené linii, která rozděluje ostrov na dvě části, bylo otevřeno několik přechodů. Přesto Nikósie (Lefkosia) dodnes představuje jedinou snad poslední rozdělenou metropoli poválečné Evropy.
Nikósie, hlavní administrativní středisko ostrova v posledním tisíciletí, leží ve vnitrozemí. Díky dálniční síti se za necelou hodinu dostanou její obyvatelé nebo návštěvníci do přímořských letovisek, jako např. Agia Nappa, Larnaka nebo Limassol.
Dnes má Nikósie tři sta tisíc obyvatel, je moderní evropskou metropolí s luxusními obchodními centry, hotely, vládními budovami i velvyslanectvími. Jádro metropole tvoří staré město, které je obklopeno opevněním se širokým příkopem a s věžemi ve tvaru srdce, ještě z dob benátské nadvlády (1489–1570).
Pohled z výšky
Staré město je labyrintem úzkých uliček s tavernami, kavárničkami i obchody se suvenýry. Ulice Lidras (Ledra) kdysi bývala nejrušnější oblastí kyperské metropole. V posledních 35 letech tudy prochází „zelená linie“, která rozděluje Nikósii na řeckou a tureckou část.
Návštěvník, který chce spatřit město vcelku, má možnost navštívit nejvyšší budovu na starém městě Pyrgos tu Siakola. V posledním, jedenáctém patře tohoto obchodního střediska se nalézá vyhlídka, odkud je možné spatřit celé město.
Turisté před Starým zájezdním hostincem Büyük Han v Nikósii
Tam lze získat informace o nejdůležitějších památkách a o složitém vývoji kyperské metropole. Zvláštním dojmem působí demilitarizovaná oblast těsně pod vyhlídkou. Zanedbané domy, obchody se starými nápisy, staré reklamy, zchátralé byty, které jejich obyvatelé museli kvapně opustit ve dnech turecké invaze, jsou oblastí, kam nikdo nechodí s výjimkou tzv. modrých přileb, vojáků OSN, kteří už čtyři desítky let střeží toto město duchů.
Turecká káva, nebo kyperská?
Návštěvníci Nikósie, ale i její obyvatelé mají již možnost přecházet z jedné části města do druhé. Kyperští a poté turečtí policisté zkontrolují cestovní doklady a hned poté vejdete do turistické oblasti turecké Nikósie, která působí dojmem velkého orientálního bazaru.
Většina nabízeného zboží je stejná jako v druhé části. Stejné olivy, stejné sušené a citrusové plody, dokonce stejné halumi (tvrdý sýr), stejná káva, ale s jiným názvem: tady je turecká, zatímco pár metrů dál jste si ji mohli dát jako kyperskou.
Světoběžníci, kteří ctí tradice
Kypřané se mezi sebou oslovují „kumbare“ – kmotře. Vysvětlují to tím, že na poměrně malém ostrově, pokud nejsou všichni spojeni nějakou přímou příbuzenskou vazbou, jsou spojeni nepřímo, po linii kmotrovství, které je na pravoslavném ostrově velice rozšířené. Na Kypru nejdůležitější etapy člověka začínají, vrcholí a končí v kostelech.
Desetitisíce Kypřanů získaly vzdělání na vysokých školách v Řecku, v Británii, ve Spojených státech, ale také v Rusku a v bývalém Československu. V těchto zemích Kypřané získali i jistý kosmopolitní charakter, který je často v příkrém rozporu se zavedenými tradicemi vzdáleného a izolovaného ostrova.
Kyperský Řek má se svým pevninským soukmenovcem hodně společného, většinou zlozvyky a neřesti. Například náruživě kouří. Zatímco Řekové s 42 % kuřáků drží primát v Evropě, Kypřané s 38 % jsou na druhém místě. Totéž platí i u spotřeby kávy. Obliba studené kávy „frapé“ je jak na Kypru, tak v Řecku tak vysoká, že převažuje nad tradiční kávou.
Kypřané a Řekové milují telefonování. Cizinec, který je pozoruje, má dojem, že mobil tvoří součást jejich těl. V zahraničí nejspíš poznáte Řeka i Kypřana podle délky telefonních hovorů. Mají totiž nevysvětlitelnou potřebu podělit se v přímém přenosu s někým blízkým o své dojmy, o tom, co se právě vedle nich odehrává.
Kypřan a Řek by se dali charakterizovat podle Aristotela jako „zoon politikon“ – bytost politická. Zájem o politiku je tradičně velký a účast v jakýchkoliv volbách je na evropské poměry zvlášť vysoká. Na rozdíl od Řecka však na Kypru vliv politiky souvisí s preferencemi nejoblíbenějšího sportu: fotbalu. Podle příslušnosti k fotbalovému klubu lze vystopovat pravicové či levicové preference.
Bazar končí u majestátní gotické katolické katedrály Agia Sofie, která byla v roce 1570, kdy Nikósie přešla pod kontrolu Osmanů, přeměněná na mešitu Selimye, na počest tehdejšího sultána Selima. Zajde-li člověk dál od této turistické oblasti, je překvapen nejen chudobou okolních budov, ale též silně orientální atmosférou.
