Hlavní obsah
Jeden ze tří pahorků San Marina Foto: Dana Ehlová

Nezávislosti si San Marino cení nade vše

Republika San Marino, nejmenší a nejstarobylejší nezávislý stát světa, ostrůvek v srdci Itálie, který překonal nejrůznější bouře v Evropě a navzdory všem nátlakům si udržel nezávislost dodnes. Hrdé, ale skromné republice vzdali hold takoví velikáni jako Abraham Lincoln či Napoleon Bonaparte.

Jeden ze tří pahorků San Marina Foto: Dana Ehlová
Nezávislosti si San Marino cení nade vše

Stát leží nedaleko výběžků Apenin a jeho dominantu tvoří ostrý vápencový kopec Monte Titano s hlavním městem San Marino na východní straně. Území o rozloze 60,5 km² je rozděleno na devět obvodů a žije zde zhruba 23 tisíc obyvatel.

Vládní palác

Foto: Dana Ehlová

Podle pověsti se ve 4. století na Monte Titano uchýlil před pronásledováním výnosů císaře Diokleciána křesťanský kameník Marino, který přišel z Arbe (Rábu), ostrova v Dalmácii, aby pracoval na stavbě přístavu v Rimini.

Zanedlouho za ním doputovali další a vytvořili na hoře Titano první společenství, jež se nerozpadlo ani po Marinově smrti.

Překrásné výhledy z Monte Titano

Foto: Dana Ehlová

Zhruba v 10. století začali Sanmarinští stavět opevnění a ochranné zdi, aby uchránili svoji svobodu. Potvrzením skutečné existence opevněného města je „diploma di Berengario“ z roku 951 a „Bolla di Onorio III“ z roku 1126. Rukopis nejstarší ústavy, která se zachovala až do dnešní doby, pochází z roku 1295, pak následovalo šest dalších, poslední 21. září 1600.

Sanmariňané (na rozdíl od Italů) vždy žili svobodný život. Na jeho obranu vytvořili ozbrojené oddíly a výborně cvičené útvary, zákony schvalovala rada zvaná Arengo. Odmítli podřídit stát vládě papeže (první 1291), aby platili daně, i všechny další pokusy o podmanění. Nezávislost San Marina a jeho zařazení mezi evropské země stvrdil roku 1815 kongres ve Vídni.

Historické centrum hlavního města

Foto: Dana Ehlová

Město San Marino bylo opevněno a chráněno třemi hradebními zdmi z různých období. První hradba zahrnovala i vnější zeď tvrze a pokračovala až k okraji skály. Druhá hradební zeď ze začátku 14. století chránila město až po místo, kde stojí vládní palác. Třetí zeď podle projektu Belluzziho její stavitelé dokončili v roce 1549.

Na třech vrcholcích hory do nich byly „zasazeny“ tři pevnostní věže, jež se staly symbolem republiky a jsou zobrazeny jak ve státním znaku, tak na vlajce. Patří mezi nejznámější turistická lákadla a zároveň poskytují úžasné výhledy.

Při prohlídce San Marina proto nelze vynechat procházku podél třetího traktu opevnění, který spojuje Skalní bránu (Porta dela Regue) s bránou sv. Františka (Porta di San Francesco) a věží divadla Titano. Z druhé hradby zůstala část, restaurovaná před sto lety, která klesá od druhé věže (Fratta) až k parkovišti.

Tři vrcholky ve státním znaku na SPZ

Foto: Dana Ehlová

A unikátní historické centrum města? Je plné klikatých uliček, paláců, kostelů a zcela právem se dostalo na seznam památek UNESCO. Připomeňme, že část ostatků sv. Marina se nachází pod oltářem v bazilice Svatého.

Vedle historických objektů však nelze opomenout ani muzea starých aut, voskových figurín, mincí a poštovních známek a další. Zkrátka každý turista si tu najde to své. Pozornosti žádného z nich ovšem nemůže uniknout hlavní náměstí Piazza della Liberta, kde vojáci v barevných uniformách, jež dotváří kolorit pozoruhodné zemičky, střeží sídlo vlády (Palazzo Publico).

Pohled do kostela Svatého, kde jsou ostatky sv. Marina

Foto: Dana Ehlová

Vedle dojmů zrakových je třeba uspokojit i ty chuťové. Tradiční italská kuchyně, včetně vína nebo lahodného citronového likéru, to vše servírované pozorným usměvavým personálem dokonale umocní zážitky z tohoto maličkého, ale nesmírně zajímavého, kousku naší planety.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků