Článek
Domorodci z komunity Torja, jež obývá provincii Pangala, věří v blízké propojení života a smrti. Neobvyklou tradici proto považují za největší oslavu života, přestože nezasvěceným může událost připadat vyloženě obskurní.
Rodiny se shromáždí nad hroby a mrtvé vyzvednou z rakve — tu pak mohou vyčistit nebo rovnou vyměnit za novou. Nebožtíkům dopřejí nové oblečení, občas jim do úst vloží cigaretu a konverzují s nimi, ačkoli odpověď nečekají.
Nebožtíky je třeba po vyjmutí z rakve trochu zkrášlit.
Místní chovají zesnulé ve velké úctě.
Tradice je v místní komunitě hluboce zakořeněna, přestože domorodci jsou z velké části protestanti, kteří navíc obývají dominantně muslimskou zemi.
Když některý příbuzný zemře, rodina jeho mumifikované tělo nechává týdny a někdy i roky v domě nebo v takzvaném tongkonanu, což je stavba určena speciálně pro mrtvé. Rodina za zesnulého truchlí, ale běžně s ním nadále interaguje, jako by byl živý. Nebožtíci často sedí také u stolu.
Do ceremonie se mohou zapojit i návštěvníci.
„Místní lidé věří, že duše zemřelých žije mezi námi, dává na nás pozor a žehná nám. Proto před samotným pohřbem neříkají o nebožtících, že jsou mrtví, ale pouze nemocní. Své zesnulé velmi ctí,“ popisuje Eric Crystal Rante Allo z místní organizace Aman.
Návštěvníci se běžně mohou ceremonií pokochat. Ti odvážnější se pak mohou do oslav i zapojit.
Jihovýchodní Asie s otevíráním hranic turistům tápe
