Hlavní obsah
Přístavní zátoka ve městě Mahón je nejhlubší ve Středomoří. Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Menorca je ostrov zelený a přívětivý

Když obyvatel Menorky v neděli ráno vyjde z domu, nasliní si prst a zkoumá, odkud vane vítr. Pokud fouká severní tramontana, zamíří do závětří na jih. Fouká-li to z jihu, je na severním pobřeží spousta plážiček, kde se před větrem člověk také schová.

Přístavní zátoka ve městě Mahón je nejhlubší ve Středomoří. Foto: Bohuslav Borovička, Právo
Menorca je ostrov zelený a přívětivý

Pokud se na Menorce něco opakuje, tak jsou to snad jen ty střídající se větry. Všechno ostatní je tak rozmanité, že za týden nebo dva své dovolené tam nic nezažijete ve stejné podobě dvakrát.

Druhý největší a třetí co do počtu obyvatel z rodiny španělských Baleárských ostrovů zaujme na první pohled svou sytou zelení. Borovice a neopadavé křoviny tvoří skoro souvislou přívětivou pokrývku. Když na Koňské stezce plné výmolů a balvanů podruhé spadnete z kola, přijde vám ostrov docela drsný. Pak se ale v městečku Es Mercadal s úsměvem zdravíte s lidmi, které jste nikdy neviděli, a zase vám to tu připadá přívětivé.

Úředně je metropolí Menorky město Mahón na východním okraji ostrova. Zařídili to počátkem 18. století Britové, kteří tehdy ostrov ovládali. Připravili o výsadní postavení město Ciutadella na opačném konci ostrova, které se s tím dodnes nesmířilo.

Ostrov zaujme na první pohled svou zelení.

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Mahón (katalánsky Maó) je elegantní město na skalním hřbetu. Jeho podobu významně poznamenala stoletá britská přítomnost. Svažující se ulice a široká schodiště vás dříve nebo později přivedou do přístavu. Pět kilometrů hluboká a až bezmála kilometr široká zátoka je největším přírodním přístavem ve Středomoří a po Pearl Harboru druhým na světě.

Při vyhlídkové plavbě uvidíte na východním břehu zátoky elegantní rezidence s moly, u nichž kotví plachetnice i motorové čluny.

Návaly turistů Menorca nestrádá.

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Lazaret a Alcatraz

Zátoka je tak rozlehlá, že je tam místo na ostrůvek, kde byli plavci ze zámoří drženi v karanténě, i na mnohem větší ostrov zvaný Lazaret. Tam byli „odkládáni“ lidé se žlutou zimnicí, tyfem, neštovicemi, cholerou.

Vstup do zátoky střeží rozlehlá pevnost Isabely II., které místní říkají Alcatraz a v níž bylo za Frankovy diktatury politické vězení.

V Cales Fonts, kde se můžete nechat vysadit, bývala britská posádka. Dnes je to malebný rybářský přístav, jehož jednu stranu zabírají pěkné restaurace pod skalním útesem.

Hospody pod útesem v Cales Fonts

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Na opačném konci ostrova je Ciutadella. Pokud se tam zrovna nekoná nějaká slavnost, je to město tiché, klidné a noblesní. Zůstal mu status náboženské a kulturní metropole. Jeho tvář je nezaměnitelně španělská. Katedrála i panské domy z pískovcových a vápencových kvádrů, mnohé připomínají pevnosti.

Podobně jako Mahón ani Ciutadella nemá středověk. Tehdy tam Aragonští bojovali s Maury, a co zůstalo stát nebo bylo nově postaveno, to z velké části zničil v 16. století loupeživý Turek.

Tak třeba radnice na troskách maurské pevnosti působí velice starobyle, ale byla postavena teprve v 19. století. Mimořádným zážitkem je pohled do pravěkých dějin Menorky skrze tamní megalitické stavby. O tom, kdo, jak a za jakým účelem je vybudoval, se toho moc neví. Domněnek je hodně, ale žádná nebyla opravdu potvrzena.

Do hlubin věků

Jedním z nejznámějších objektů tohoto druhu je Naveta des Tudons nedaleko Ciutadelly. Mohutná klenutá pohřební komora připomíná trup lodi položený dnem vzhůru. Odborníci soudí, že svému účelu sloužila někdy v letech 1300 až 750 př. n. l.

Navet, byť menších a hůře zachovaných, je na ostrově mnoho. Jsou součástí tzv. talajotické kultury sahající do 2. tisíciletí př. n. l. a zmizevší s punskou a římskou kolonizací Menorky krátce před začátkem naší éry.

Jeden z nejrozlehlejších megalitických areálů je Trepuco malý kousek od Mahónu. Jeho součástí jsou někdejší obytné prostory, kyklopská zeď z mohutných kvádrů, obrův stůl, dvě kamenné desky postavené na sobě ve tvaru T.

Megalitické stavby v Trepuco

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Starověké pohřební komory vznikaly i ve vápencových jeskyních, jichž je na ostrově plno. Několik jich je v útesu u dnešního letoviska Son Bou na jihu ostrova.

Jejich posledními obyvateli byli na přelomu 60. a 70. let minulého století hippies při svém tažení do severní Afriky.

Ozvěnou talajotické kultury jsou kamenné zdi a zídky, jichž je na Menorce údajně až 15 tisíc kilometrů a neustále přibývají. Lemují cesty a silnice, tvoří hranice pastvin a polí, chrání zemědělské pozemky před slaným větrem, zpevňují hlinité svahy.

Koňskou stezkou od pláže k pláži

Kolem ostrova vede bezmála dvousetkilometrová cesta, místy jen pěšina, známá jako Koňská stezka. Sloužila jako spojnice mezi strážními věžemi a vojenskými posádkami na pobřeží. Sjízdná byla a namnoze dosud je pouze pro koně. Dnes tudy vede turistická trasa, o níž platí to, co bylo řečeno v úvodu. Za každým kopcem nebo zátokou se ocitáte v jiném světě, málokdy máte dojem, že podobnými místy jste už procházeli.

Na Koňské stezce

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Od letoviska Santo Tomás na jižním pobřeží se můžete vypravit do nedalekého Son Bou s nejdelší písečnou pláží. Je to jeden z mála úseků vhodných i pro rekreační cyklisty. Ty další už jsou většinou pro zdatnější bikery. Ti ostatní však mají také dost prostoru ve vnitrozemí na málo frekventovaných asfaltkách či na polních cestách.

Cesta vede loukami a mokřady, kde se pasou prasata, narazíte na koně i na krávy. Po každých několika stech metrech za sebou musíte zavírat dřevěnou branku, aby zvířata nepřecházela na cizí pozemky.

Pokud se ze Santo Tomás vydáte na západ, dostanete se po Koňské stezce, která vede po skalním útesu přes několik zátok s malými plážemi, do Cala Caldana, kde je několik hotelů a apartmánových komplexů.

Dál na západ pokračují zátoky s plážemi, kam se dá dojít jen pěšky z parkoviště, které je někdy vzdálené pár desítek metrů, ale někdy i několik kilometrů. První případ platí pro jednu z nejpopulárnějších pláží Cala Macarella nebo nedalekou Cala Turqueta, z níž cesta pokračuje přes Cala Talaier do Son Saura a tak to jde až na jihozápadní cíp ostrova Cala en Bosc.

Pláže bývají v hlubokých zátokách, jako je Cala Turqueta.

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Dobře značená Koňská stezka vede po polních cestách mezi pastvinami, po temeni desítky metrů vysokých útesů, někde lesem, jinde zas po kamenité pláni. Jen v některých částech turistického okruhu, zejména na jihu ostrova, narazíte po každých několika kilometrech na nějaký typ „občerstvovací stanice“.

Na severním pobřeží, kde je pláží méně, jsou menší a často schované pod skalami, si jídlo i nápoje musíte nést s sebou. Vděčným místem je zhruba v polovině severní části ostrova Cabo de Caballería s majákem na konci nebo sousední Cap Fornells se stejnojmennou rybářskou vesnicí. Do blízkosti mnoha pláží, které tam jsou, se dá dojet autem.

Mahonésa

Bylo to někdy v roce 1756, poté co Francouzi porazili Angličany v bitvě u Mahónu. Skupina důstojníků v čele s maršálem Richelieu (prasynovec pověstného kardinála) se přišla najíst do jedné z tamních hospod. Zaskočený hospodský jim předložil studené maso a k ochucení narychlo umíchané vaječné žloutky v olivovém oleji. Recept se dostal do Paříže, rychle získal oblibu jako salsa mahonésa, kterou Francouzi překřtili na mayonnaise. Tedy majonézu.

 

Monte Toro 

Přesně uprostřed ostrova se tyčí do výše 357 metrů kopec Monte Toro. Až na jeho vrchol se dá vyjet autem a je z něj rozhled po celém ostrově. V tamním kostele je soška Panny Marie, ochránkyně ostrova ze 13. století.

Pomáda

Kultovní a od konce 60. let minulého století velice rozšířený nápoj. Citronáda s džinem Xoriguer v poměru 2 : 1 (ti odvážnější používají poměr 1 : 1). Původně nápoj vyráběli v sifonové láhvi v podobě chutné pěny – pomády. V Ciutadelle témuž nápoji říkají ginet.

Nejlépe autem

Auto (např. Opel Mokka) můžete při troše štěstí mít už od tří set Kč na den i s pojištěním. Běžně se dá auto půjčit za 500 Kč na den.

Katalánští Španělé

Obyvatelé Menorky jsou Katalánci, jejich jazyk se od španělštiny mírně liší, jak lze vidět na dvojjazyčných nápisech a na silničním značení. Se současným děním v Katalánsku nechce být Menorca nijak spojována. 

Kromě něčeho na zub a hlavně pití jsou na výlet do přírody vhodné trekové hole a nezbytné dobré boty. Mohou to být i pevné a dobře padnoucí sandály.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků