Čarokrásný Chambord je největším ze zámků na Loiře

Když teprve jednadvacetiletý František I. Francouzský usedl roku 1515 na francouzský trůn, ihned vyrazil dobýt zpět italskou provincii Milán. Po vítězství nad Švýcary u Marignana se vrátil sebevědomý mladý král plný ambicí, okouzlený italským renesančním uměním.

A aby o své důležitosti utvrdil sebe i svět, nechal (mimo jiné) postavit v údolí řeky Loiry zámek Chambord, neuvěřitelnou stavbu s lesem komínů, která po staletí ohromuje každého, kdo ji spatří.

Jako ideální místo pro něj byla zvolena zátoka řeky Cosson, jež se třicet kilometrů odtud vlévá do Loiry. Že toto místo bylo obydleno i v dobách dávno minulých, dosvědčuje např. keltský původ slova Chambord, tedy Cambo-Ritos neboli brod v ohybu.

Archeologické výzkumy ukázaly, že tu ve středověku stály malé vesničky, jejichž obyvatelé využívali místní pec a mlýn. Obrovské množství divoké zvěře v okolí přitáhlo pozornost hrabat z Blois, jež tu na místě dnešního zámku postavila tvrz, která se časem dědictvím dostala do majetku královského rodu.

O několik let později chtěl František I. ukázat světu své bohatství a tvrz přebudoval na zámek. Že se jednalo o projekt opravdu velkolepý, dokazuje i fakt, že se snažil vykoupit či směnit všechny okolní pozemky.

Zajímavostí bezesporu je, že někteří majitelé se své půdy odmítli vzdát, takže na pozemku králova panství zůstaly ostrůvky patřící jiným vlastníkům.

V září roku 1519 začal na místě staré lovecké tvrze hrabat z Blois, vyrůstat největší ze všech zámků na Loiře. Františkovi bylo v té době 25 let, a přestože do projektu vložil obrovské investice, nikdy jej neplánoval jako trvalé královské sídlo. Během své více než třicetileté vlády tu strávil v souhrnu jen 72 dnů. Zámek jinak zůstával prázdný, a dokonce i nábytkem se zaplnil jen během krátkodobých králových pobytů, při nichž se chtěl pochlubit svou mocí a bohatstvím důležitým, většinou korunovaným, návštěvníkům.

Na počátku všeho bylo nutné zatlouci do země dvanáctimetrové kůly, aby se zpevnily mokřiny, na nichž zámek stojí. Na stavbě se podíleli zkušení řemeslníci, kteří předtím pracovali na jiných zámcích v údolí. Práce však byly přerušeny po králově porážce u Pavie a jeho zajetí v Madridu, ale roku 1526 začal tento unikát znovu růst.

Přestože je jeho základnou masívní tvrz obklopená čtyřmi věžemi, využívá jak tradičních architektonických prvků středověké Francie, tak přináší i nádech italské renesance. Ta se projevuje především v lehkosti a dekoraci fasád, symetrii budov a ve využití prvků, jako jsou lodžie či pilastry.

Nejslavnější odraz soudobé Itálie tu však představuje originální dvojité schodiště v centru celé stavby. Dvě vzájemně propletené spirály, kde se dva lidé jdoucí proti sobě nemusí potkat, dosahují šířky osmi metrů.

Genialita této konstrukce je často připisovaná Leonardu da Vinci. Je pravda, že roku 1516 přišel na žádost Františka I. do Francie, ale zemřel čtyři měsíce před započetím stavby Chambordu, takže byl zřejmě spíše inspirátorem než projektantem.

K jeho nápadům však patří pravděpodobně i středově souměrná dispozice zámku, vodotěsné terasy a patrně i toalety se systémem dvojitých nádržek a s odvětráváním.

František I. zemřel roku 1547. Dokončení svého geniálního projektu se nedožil, přestože většina budov spatřila světlo světa už v roce 1539 a celé královské křídlo bylo dostavěno dokonce o čtyři roky později.

Práce pokračovaly i za Jindřicha II. až do jeho smrti roku 1559. I on tu však během své dvanáctileté vlády moc nepobyl a po většinu času tu žili jen sluhové, kteří se o prázdnou nemovitost starali.

Celý zámek byl dokončen až za vlády Ludvíka XIV., jenž pověřil svého oblíbeného architekta Hardouina Mansarta přístavbou západního křídla. V této době bylo upraveno i okolí a postaveny stáje. Král si prosadil také přeložení toku řeky Cosson blíže k zámku.

Za celou dobu své existence byl Chambord nejdéle obývaný v 18. století. Tehdy tu totiž Ludvík XV. na tři roky ubytoval svého tchána Stanislava Leszczyńského. Dalších sedm let tu strávil Mořic hrabě Saský. Ten nemovitost získal jako odměnu za vítězství u Fontenoy roku 1745 a jako snad jediný si rozlehlý zámek opravdu užil. Měl tu svůj dvůr, pořádal velkolepé oslavy a hony a zval si sem množství umělců i učenců. Držel si zde dokonce i vojenskou posádku.

Velkou změnu znamenal příchod Velké francouzské revoluce, během níž byl zámek vypleněn a veškerý zbývající nábytek rozprodán. Na rozdíl od mnoha dalších šlechtických sídel však zůstala budova neponičená, i když opuštěná chátrala až do roku 1809, kdy ji za zásluhy věnoval Napoleon svému maršálu Louisi Berthierovi. Ten tu však pobýval také jen zřídka a jeho vdova pak Chambord prodala.

Zámek dlouhý 156 metrů a vysoký 56 metrů se 77 schodišti, 426 místnostmi a 287 krby je postaven z tufu, tedy měkkého kamene, který si zachovává oslnivě bílý vzhled, a čím je starší, tím je tvrdší a jasnější.

Základ stavby tvoří pevnost, v jejímž středu se nachází slavné dvojité schodiště, z nějž v každém patře vybíhají čtyři chodby, které dané podlaží rozdělují na čtyři samostatné části.

V přízemí je vystaven nádherný kočár vyrobený pro hraběte z Chambordu roku 1871. Přestože se na jeho výrobě podíleli nejlepší mistři své doby (vytvořil jej kočárník Binder a sedadla pochází od slavné pařížské firmy Hérmes), nebyl nikdy použit. Zhlédnout tu lze i patnáctiminutový film o historii celého zámku.

V prvním patře se nachází královské apartmány a návštěvníci mohou nahlédnout do prostředí aristokratického života od 16. do 19. století. Největší místností tady i na celém zámku je obrovská kaple, kterou začal stavět už František I. nedaleko svých pokojů, ale dokončil ji Hardouin-Mansart.

Apartmány krále Františka I. původně stávaly ve středu budovy, ale později byly přesunuty do východního křídla. Tady je možné si prohlédnout jeho ložnici a oratoř, ale i radní sál, jenž měl původní rozměr 270 m², ale v 17. století byl kvůli zjednodušení vytápění rozdělen na menší místnosti. V centrální části budovy se stále nacházejí přepychové státní apartmány Ludvíka XIV., jejichž nábytek byl znovu vyroben dle dobových dokumentů.

V druhém patře obdivují návštěvníci nádherně zdobené klenby chodeb, v nichž převažuje kombinace monogramu Františka I. s jeho erbovním zvířetem - mlokem. Na zámku je možné najít celkem osm set vyobrazení tohoto zvířete. Celé poschodí je však věnováno lovu: v jeho severní části si lze prohlédnout různé typy lovu zvěře v 16. století a ostatní místnosti zdobí tapisérie s výjevy mytických honů.

Byla by velká škoda nevyšplhat na terasy, z nichž se nabízí nejenom skvělá podívaná na střechy zdobené 365 komíny různých tvarů i velikostí, ale i úchvatný výhled do okolí. Dámy odtud dříve mohly sledovat průběh honů v okolních lesích.