Západ USA - klasický okruh Kalifornií, Arizonou, Utahem a Nevadou, den 10 - Las Vegas, Hoover Dam a Valley of Fire

Ráno s mým spolubydlícím vstáváme už po sedmé hodině. Za dvacet minut již vcházíme do bufetu v přízemí našeho hotelu Stratosphere. Podle popisu našeho průvodce Petra se zde máme na co těšit, proto si dáváme dost času před srazem na odjezd fakultativního výletu, který je v devět hodin. Petr měl jako vždycky pravdu – dlouhé samoobslužné pulty nabízejí takový výběr jídla, že není v naší moci ode všeho jen ochutnat.

Začíná teprve snídaně, ale tady defilují i takové lahůdky, jako pečená žebra, čínský pepper steak, hamburgery, smažené kuřecí řízky… a zde se projeví různorodost chutí – můj spolubydlící se striktně drží „snídaňových“ jídel, na stůl si nanosil croissanty a nechal si usmažit omeletu snad se vším, co v nabídce bylo, počínaje houbami s papričkami a konče malými krevetami. Já jsem jako předkrm zvolil kuřecí polévku a jako hlavní chod pečená žebra s vařeným americkým bramborem a čínskou zeleninou. Samozřejmě nezůstalo jen u těchto „hlavních“ chodů, a proto jsme sraz stihli na poslední chvíli.

Zatímco ti, kteří nemají zakoupený fakultativní výlet, si mohou pospat déle a následně celý den brouzdat po Stripu a poznávat lákadla Las Vegas, my ostatní se vydáváme naším vanem nejprve k Hooverově přehradě na řece Colorado. Po rychlé Boulder Highway nejprve navštěvujeme městečko Boulder, kde si nakoupíme nápoje a svačinu na půlden strávený mimo stravovací možnosti. Petr nám doporučuje, abychom si každý koupili i velký sáček popcornu, prý se může hodit. Pokračujeme k přehradě, kde absolvujeme bezpečnostní prohlídku. Poté nás Petr vysazuje na nevadské straně přehradní hráze.

Sraz máme za půl hodiny na parkovišti na protější, tedy arizonské straně. Procházka přes nejvyšší skořepinovou hráz v Americe je opravdový zážitek. Informační cedule doplňují předchozí Petrův výklad, a my fotíme ostošest. Scházíme se podle dohody, projíždíme ještě několik serpentin nad přehradou, aby i ti se širokoúhlými fotoaparáty dostali přehradu do záběru, a jedeme zpět do Nevady. Parkujeme na malém parkovišti, odkud vede chodník k mostu nad přehradou. Teprve z mohutného mostu, otevřeného před dvěma lety, je ten správný pohled na celé údolí a přehradní hráz! Už chápu, proč má silnice na mostě bariéry, přes které není vidět ani z autobusu. Mnoha lidem by se při pohledu dolů do třísetmetrové hloubky udělalo zle.

Pokračujeme k jezeru Lake Mead, kde navštívíme jednu z marin – místo, kde lidé spouštějí své čluny do vody a kotví s nimi. Na Petrův pokyn si bereme s sebou sáčky s popcornem. Velmi čistou, sytě zelenou vodou je vidět dno i v hloubce tří metrů pod plovoucím chodníkem. Petr hodil do vody hrst popcornu a hned se začaly slétat divoké kachny, kterých jsme si předtím vůbec nevšimli.

Vzápětí k našemu úžasu začaly ze všech stran připlouvat velké ryby podobné našim kaprům. Petr ještě párkrát přihodil a během jedné minuty jsme před sebou měli výjev jako v rybích sádkách – snad tisíce ryb se pralo o popcorn, voda v okruhu nějakých dvaceti metrů se doslova „vařila“. Na půl hodinky jsme této zábavě propadli – dokud nedošel popcorn. Jak rychle se ryby sjely k nám, tak rychle byly pryč.

Klikatou silnicí podél jezera odjíždíme do státního parku Valley of Fire. Viděli jsme v minulých dnech mnohé geologické skvosty, ale tady se příroda vyřádila snad nejvíc. Skalní masívy jsou vyzdvižené mohutným tlakem, rozlámané, prostoupené navzájem. To vše v převažující rudé barvě, místy doplněné tmavě hnědou, krémovou a bílou barvou sedimentů. Celkově to vše působí zcela impozantně a nepozemsky. I tady ale v minulosti žili lidé, jak dokazují staré indiánské petroglyfy.

Kolem šesté hodiny večerní přijíždíme zpět do Las Vegas. Petr nás vysazuje před naším hotelem The Stratosphere. Máme dvě hodiny, než se zase všichni vydáme za poznáváním města. Tohoto času využíváme k lehkému občerstvení a hlavně k návštěvě vrcholu věže Stratosphere. Zatímco ostatní stojí ve frontě na vstupenky, my jdeme rovnou k výtahům, protože naše cestovka má návštěvu vyhlídkové terasy ve výšce bezmála 300 metrů nad Stripem zahrnutou v ceně ubytování. Ani ne za minutu jsme nahoře.

Tají se nám dech. Rozhled z vrcholu věže je impozantní, navíc jsme dorazili přesně na západ slunce. Město pod námi se rozsvěcí, obloha hraje všemi barvami… Ale není tu jen vyhlídka, jsou zde i atrakce pro turisty. Tedy jen pro otrlé. My jsme se rozhodli vyzkoušet „Big Shot“ – vystřelovací mechanismus, který vás katapultuje 80 metrů vysoko nad vyhlídkovou plošinu, a volným pádem pak padáte zpět. Čtyři jsme přemohli strach a usedáme do zcela anatomických sedaček, jsme přikurtováni a čekáme, co bude dál. Po chvíli se řada sedaček nadzvedá, pod námi to syčí a burácí, napětí roste…a najednou ohromný tah, ve zlomku vteřiny mizí světla, tváře kamarádů, a my se řítíme kamsi nahoru v naprostém tichu.

Plošina se sedačkami se samovolně zastavuje neskutečně vysoko nad místem startu, pod nímž ještě mnohem níž, kdesi v hloubce, leží Las Vegas. Ve chvíli, kdy se mi to celé skoro začíná líbit, přijde obrat. Plošina se s trhnutím zastaví, naše těla setrvačností vyletí nad sedačky, ramenní pásy se nám zaříznou do paží, a v příštím okamžiku nás ohromná síla žene zpět k zemi. Američanky na druhé straně katapultu ječí tak, že přehluší hluk helikoptéry, která právě prolétá kolem. Za další tři vteřiny jsme těsně nad plošinou a bleskově, ale měkce brzdíme. Ještě dvě mnohem menší zhoupnutí a je po jízdě. Propoceni opouštíme svoje sedačky a chápeme, proč tu není fronta.

Další dvě atrakce – velký kolotoč, který se po vysunutí nad propast rozevře a jízdu absolvujete čelem dolů, a výkyvné rameno s vozíkem nad propastí, vynecháváme, ale vyfotit si je nezapomeneme. Tou „nejdrsnější“ atrakcí tady na vrcholu je ale „Sky Jump“ – skok z věže. Upoutáni na tenké ocelové lanko prostě skočíte, přičemž deset metrů nad zemí vás mechanismus zbrzdí a zastaví. O tomto „tréninku na sebevraždu“ jsme odmítli třebas i uvažovat. Zájemců bylo ale dost – z této atrakce má hotel dokonce v televizi přímý přenos. Kdykoliv jsem tento kanál naladil, někdo zrovna skákal.

V osm hodin odjíždíme od hotelu na downtown. Centrum města je odděleno od Stripu několika mílemi téměř obyčejné ulice amerického města. Procházka po Fremont Street, hlavní ulici centra, je atrakcí sama o sobě. Průčelí hotelů a kasin září tolika světly, neóny a reklamami, že oči doslova přechází.

Nad tím se klene oblouková obrazovka, která ulici v délce několika set metrů zcela zakrývá. Každou hodinu zde po setmění probíhá světelná show, která nemá obdoby. Nejprve během okamžiku zhasnou všechny reklamy a světla ulice a následně se rozzáří nebe nad ulicí. My jsme byli svědky představení „Pocta skupině Queen“ s velkolepou grafikou a skvělou hudbou.

Po skončení show obloha opět potemní a vládu převezmou světla ulice reklam. Petr nás vzápětí zavedl do kasina hotelu Golden Nugget, kde je vystaven největší kdy nalezený zlatý nugget. Pořádný kus zlata! Působí velmi sugestivně, neboť u automatu na malé zlaté cihličky s vyrytým nápisem Las Vegas stojí fronta Asiatů s kreditkami v rukách.

Z downtownu odjíždíme před desátou večerní. Máme na vybranou volný večer nebo fakultativní představení Le Réve, vodní show v hotelu Wynn na Stripu. Asi polovina skupiny volí kulturu před hazardem a jedou s námi. Musím konstatovat, že tak úžasné představení jsem v životě neviděl. Výkony artistů – umělců byly zcela jedinečné, stejně jako technická stránka celého představení. Jediná stinná stránka byl zákaz natáčení a fotografování, takže tento zážitek si každý odnese jen v paměti. Myslím, že po nadšeném vyprávění pak ti, kteří se nezúčastnili, mohli jen tiše závidět.

Do hotelu jsem se vrátil nad ránem poté, co jsem odmítl odvoz po představení, protože jsem se vydal na prohlídku několika dalších kasin. Do tohoto města se musím vrátit, je toho tady tolik k vidění!

Zítra je v plánu cesta přes Údolí smrti do kalifornského Fresna!

Autor: Michal Kužel America Tours