Článek
Krušné hory bývaly známé především jako naleziště mnoha rud. Odedávna se tu těžilo železo, cín, měď, místy stříbro, později wolfram, dokonce i uranová ruda. Svědčí o tom i místní názvy Měděnec, Cínovec nebo třeba Krupka. Ačkoli by se mohlo zdát, že název Krupka nemá s těžbou nic společného, i její název upozorňuje na to, že v obci se kutalo. Místu se dřív říkalo Krupá hora nebo jen Krupá, přičemž slovo "krupý" mělo ve staré češtině význam "mohutný". A "hora" neznamenalo jen horu coby kopec, ale také horu, kde se těží. A v případě Krupky byl tato "hora" plná cínu.
Historie je velmi dlouhá
Podle odborníků se tu cín dobýval pravděpodobně už v době bronzové. Tehdy jen rýžováním v potocích nebo povrchově. První písemné zmínky o těžbě cínu v Krušných horách jsou z desátého století. Písemné svědectví o ní podal obchodník z dalekého Orientu, Ibrahim íbn Jákúb, člen poselstva chalífy al-Hakima, které tehdy projíždělo Čechami.
Největší rozkvět těžby cínu zažívala Krupka v 15. a 16. století. Z hornické osady se stalo město. Ačkoli rozlohou neveliké, mělo několik kostelů, byl tu minoritský klášter, dokonce dva hrady. Vytvořila se tu vrstva bohatých těžařských rodin, které investovaly do dolů i v sousedním Sasku.
Na konci 16. století začalo dobývání cínu v Krupce pozvolna upadat. Zdrcující ranou pak byla třicetiletá válka. Krupkou prošla rabující vojska císařská, švédská i saská. Pak už těžba spíš jen skomírala. V devatenáctém a dvacátém století bylo ještě několik pokusů těžbu vzkřísit. V 50. letech dvacátého století ale kdysi slavná těžba cínu v Krupce skončila definitivně. Štafetu rozkvětu mezitím převzal sousední Bohosudov -městečko s významným poutním kostelem, kde se začaly v 19. století otevírat také hnědouhelné doly.
Cesta do současnosti
Z dávné slávy Krupky do dnešních časů zbyly jen zmíněné kostely a hradní zříceniny a pak také několik štol v okolí. Nejstarší z nich se jmenuje Dürrholz - jak říkají místní Duršlovka, která byla ražena v 15. století. Dostat se do ní je dnes už nemožné. Pokud by si návštěvníci chtěli nějakou štolu prohlédnout, mají přece jen možnost.
Asi dva kilometry nad Krupkou je veřejnosti přístupná štola Starý Martin. Je to jedna z nejmladších štol v Krupce. Razit ji začali ve druhé polovině 19. století. Otevírá severozápadní část žíly Lukáš. Ta patřila mezi nejvýznamnější rudné žíly krupského revíru. Měří dva kilometry a je tak nejdelší cínovou žílou nejen u nás, ale i ve střední Evropě. V některých úsecích obsahuje hornina až několik procent cínu. Při návštěvě štoly Starý Martin si tuto žílu - rekordmanku - mohou příchozí dobře prohlédnout. Žíla Lukáš ale není to jediné zajímavé, co je ve štole k vidění. Její prohlídka je zároveň exkurzí do dějin havířství. Jsou tam vystaveny nástroje a výbava havířů z různých dob -od jednoduchých krumpáčů až po moderní sbíječky.
Skrytá krása
Štola sama o sobě má i jistý půvab. Je tam například tzv. pseudokrasový útvar, štolou protéká voda, která místy tvoří malé vodopády, koneckonců i na blyštivou žílu Lukáš je pěkný pohled. Štola Starý Martin v Krupce na Teplicku je tak zajímavá, že se o ní tuto neděli bude hovořit v cyklu Česko země neznámá i na všech regionálních stanicích Českého rozhlasu. (Více na internetové adrese www.rozhlas.cz/regiony )