V této chvíli právě opouštíme městečko Ballinamore na severozápadě země. Tam má svou základnu společnost Locaboat. U ní jsme si pronajali obytný člun - hausbót, abychom pohlédli na Irsko ze žabí perspektivy, z hladiny řek a jezer.

Šífař zelenáč

Byl jsem považován za nejzkušenějšího z posádky, a proto mi svěřili kormidlo. První zkouška šikovnosti dopadla dobře. Hladce vplouváme do zdymadla, uvazujeme člun a komora se začne plnit vodou.

Zdánlivá jednoduchost práce kormidelníka vedla dalšího z členů posádky k přesvědčení, že to zvládne také. Nejzkušenější je vyhnán od kormidla a toho se ujímá šífařský zelenáč.

Kousek předběhnu a prozradím, že jak se ukázalo v následujících dnech, práci kormidelníka opravdu zvládne každý. Prozradím také, že šífařského zelenáče jsme už od kormidla nedostali. Pouštěl nás k němu jen ve chvílích naprosté nezbytnosti, což bylo tak třikrát denně a pak ještě dvakrát, když se vydával pravidelný a značně omezený příděl alkoholu. Snídal a obědval za jízdy u kormidla.

Putování den po dni: na hausbótu od města k městu
Před několika lety, po důkladné rekonstrukci, obnovili na pomezí Irské republiky a Severního Irska soustavu kanálů spojujících dvě tamní řeky a vytvořili Vodní cestu Shannon-Erne. Je to prostor, v němž je několik set kilometrů řek a kanálů splavných pro rekreační plavidla.
BALLINAMORE: Městečko, v němž má svou základnu společnost Locaboat a kde naše putování začíná. Moc jsme toho neviděli, přijeli jsme vpodvečer, seznámili se s lodí a nazítří jsme vyplouvali. V celém Irsku si městečko získalo pověst ráje rybářů. V jeho bezprostředním okolí jsou tři desítky jezer a jezírek.
BALLYCONNELL: Sice prý taky město, ale spíše je to ve svahu roztahaná vesnice. Má jednu hlavní ulici, v níž je hospoda vedle hospody. Dopluli jsme tam bez zvláštních příhod, jen jsme se v úzkém kanálu několikrát otřeli bokem člunu o břeh. Šífař-začátečník, o němž už byla řeč, v této chvíli už kormidelník, sedí za kormidlem. Zbytek posádky během plavby vaří pokrmy a kávu, myje palubu a taháním za lana asistuje při přistávacích manévrech.
BELTURBET: Cestou do městečka Belturbet jsme na dvě hodiny zastavili u panství Crom. Z hladiny jezera jsou vidět zříceniny z počátku 17. stol. Nynější majitel obývá zámek, který není přístupný a pro své (platící) hosty má v bývalých hospodářských budovách rozlehlý penzión. V Belturbetu se řeka valila docela silným proudem a přistát u mola přídí po proudu nám dalo dost zabrat. Na kopci jsou dva kostely. Oba byly zavřené a v tom hezčím, pseudorománském, si kostelník cosi zapomněl, tak se vrátil a my jsme si prostou stavbu prohlédli i zevnitř.
ENNISKILLEN: V cestě stálo jezero Upper Lough Erne, členitá vodní plocha s množstvím ostrůvků a zátok. Za pomoci značek -bójek - jsme se jím propletli, ale dvakrát jsme se museli vracet a správnou cestu hledat. Překročili jsme hranici mezi Irskou republikou a Velkou Británií, aniž bychom o tom věděli. V cíli naší cesty, ve městě Enniskillen, na nás čekal vysloužilý řídící učitel a místní písmák John Cunningham. Provedl nás uličkami staré čtvrti, ukázal nejstarší hospodu, soudní dvůr, pár kostelů a skončili jsme na hradě. Viděli jsme pomníček, navršenou hromádku kamenů, k níž jeden přidala i princezna Diana, a uctila tak oběti "krvavé neděle", bombového atentátu z roku 1987, při němž zahynulo jedenáct lidí.

Plovoucí chalupa

Obytné čluny jsou různě velké a rozdílně vybavené. Ten náš má čtyři ložnice pro dva až tři nocležníky a celkem pohodlně na něm může bydlet sedm lidí. Pokud by se hodně stěsnali, tak až dvanáct.

Kuchyňka s prostornou ledničkou a v veškerým vybavením včetně sporáku a trouby je sestavena velmi účelně. Nádobí do ní vybrali tak, aby se daly připravit špagety, usmažit řízky, uvařit v páře knedlíky nebo upéct štrúdl.

Nejvíce používaným místem je salón, který slouží jako jídelna, obývák, bar - prostě ke všem činnostem, které se neodbývají v kajutách nebo v kuchyni. Když to počasí dovolí, dá se sedět také u stolku na otevřené palubě.

Na tu se dají naložit i jízdní kola a plavbu lze kombinovat s poznáváním okolí. Člun vyvine rychlost maximálně deset až dvanáct kilometrů za hodinu, takže s ním nezkušení amatéři nemohou dělat přílišné psí kusy, ani kdyby chtěli, a plavba je tudíž bezpečná.

Olej i bouře

Voda v úzkých kanálech je tím, čemu vodáci říkají olej. Ani se nehne. Řeky sice mají daleko k horským bystřinám, ale s proudem se v nich musí počítat. Zavítali jsme sice jen na jedno jezero, ale to nám ukázalo několik tváří. Cestou tam bylo klidné jako rybník, ale na zpáteční cestě s námi vítr a vlny pořádně mávaly.

Před cestou nás na základně vybavili objemnou taškou, kde byla spousta všelijakých map, "dopravní" předpisy a další užitečné věci. Taška ležela první dva dny v koutě. Teprve třetí den začíná dopravní cesta houstnout, přibývá ramen, přítoků a nakonec jezero.

Tam už se bez podrobné mapy neobejdeme, nejméně jeden z nás ji sleduje skoro stále a další mu hlásí čísla bójek, dopravních značek, které míjíme. I tak se nám dvakrát podařilo zajet do slepého kouta jezera Upper Lough Erne, než jsme našli správnou cestu ven.

Dovolená na hausbótu

Trávit dovolenou na obytném člunu má osobité kouzlo. Má v sobě něco z půvabu chalupy a táboření, ale jste každý den jinde, a to bez otravného balení a vybalování. Tam, kde to jde, si můžete nachytat ryby nebo nasbírat houby. Nechcete vařit? V každém městečku, na které narazíte a kde se případně rozhodnete přenocovat, najdete tucet hospod, v nichž budete vítanými hosty.

Dovolenou zpestří také již zmíněná kola. Znalci doporučují plout denně tak pět až šest hodin a zbytek času využít k vycházkám a vyjížďkám po zajímavých místech v okolí.

Rady a doporučení na cesty
Počasí a sezóna: Sezóna rekreačních plaveb na Vodní cestě Shannon-Erne začíná v dubnu a končí v polovině října. Ať se tam vypravíte kdykoliv, je třeba mít na paměti, že v Irsku se během jednoho dne vystřídají všechna roční období, a počítat s tím při volbě oblečení.Při plánování programu je užitečné počítat s jedním dnem na prohlídku Dublinu, kam z ČR přiletíte a odkud budete zase odlétat. Z Dublinu do Ballinamore je to autobusem kolem tří hodin. Mezinárodní společnost Locaboat provozuje půjčování hausbótů v pěti zemích Evropy. K jejich řízení není nutné žádné oprávnění. Cena za týdenní pronájem se mění podle typu lodi a sezóny, ale vychází přibližně na 9000 korun na osobu.
Dobíjení: Na lodi je teplá i studená tekoucí voda, je tam ústřední topení, vaří se na plynu. Důležité je ale pamatovat na dobíjení baterií mobilů a fotoaparátů. K tomu je třeba stejné nabíječky, jaká se používá např. v autě. Pokud máte jen tu klasickou, nezbývá než zajít čas od času na pevnině na pivo nebo na večeři a v hospodě si baterii dobít. I tak ale musíte mí tříkolíkovou "anglickou" redukci.
Doprava, peníze: Stejně jako v Británii je v Irsku o hodinu méně než u nás. Po silnicích se jezdí vlevo, ale na vodních plochách se plavidla míjejí levou stranou, tj. vyhýbají se vpravo. Pokud doputujete až do Severního Irska, budou od vás při placení chtít britské libry, eura tam běžně neberou. Nejjednodušší je proto platit kartou.
WWW stránky: www.tourismireland.com, www.discoverireland.com -Irská turistická agentura, www.locaboat.cz - české zastoupení společnosti Locaboat, www.fermanaghlakelands.com - jezerní oblast na hranicích Irské republiky a Severního Irska, oblíbené rekreační středisko