Spréva se tady rozlévá do desítek kanálů. Na březích rostou letité duby i olše a mezi nimi drobné usedlosti. Do některých míst, třeba Lipje a Leipe, dlouho ani žádné cesty nevedly. Dodnes se zde jezdí na loďkách. V roce 1990 bylo území prohlášeno za biosférickou rezervaci.

Není to jediný z magnetů Srbské Lužice, území ležícího jen pár kilometrů za našimi severními hranicemi. Turista zde najde dřevěné kostely a pravěká sídliště. Historický Budyšín se starými hradbami je zvlášť poutavý při nočním osvětlení. Nezřídka se domluvíme i česky.

Legendární český sorabista - jak se nazývají odborníci zabývající se problematikou Srbské Lužice - Vladimír Zmeškal v roce 1930 uvádí na 140 tisíc obyvatel. Dnes se v lužickém "ostrůvku" v Německu hlásí ke slovanství asi třetina, podle odhadů však lužickou srbštinou mluví či alespoň rozumí pětina, nejvýše polovina. Jejich počet ubývá, pro nedostatek žáků se uzavírají školy a zbývající musí chodit do německých.

Srbská Lužice se dělí na Horní - v okolí Budyšína a Dolní u Chotěbuzi. Podle zásady cuius regio, eius religio - koho panství, toho víra - vedle sebe na poměrně malém území žili katolíci - zejména v Horní Lužici - i evangelíci v Dolní. Lužickosrbský jazyk se také dělí ve dva dialekty. V Horní Lužici se v okolí Chroščicy, německy Crostwitz, domluvíme i česky, zejména se staršími lidmi. V Dolní Lužici je to už výjimka.

Nejčastěji se do Lužice jezdí na velikonoční jízdy křižáků na koních, ale katolická liturgie dochovala i další svátky a poutě, které stojí za to zhlédnout. Zajímavé jsou i zvyklosti v okolí evangelického Slepa, Schleife. Krásně je zde prostě po celý rok.

Błota, země kdysi slovanská

Na území Błot, Spreewaldu, ležícím mezi Chotěbuzí a Lubinem (Cottbus, Lübben), odpradávna žili Slované a osídleno bylo už v dobách prehistorických. I turisté sem přijížděli už před sto lety. Tehdy tu potkávali ženy v krojích. Později prý starosta dával pětimarkovku holkám, aby se v nich aspoň promenádovaly. Dnes to nahrazují folklórní slavnosti.

Přibližně ve středu území leží Borkowy, německy Burg. Jde o lázeňské místo, zapadlou vísku v močálech nečekejte. Zdejší ortopedická klinika má jméno a léčí se zde i nemoci kardiovaskulární. Po kanálu jezdí loďky s vorařem v klobouku...

Nejstarší část rozlehlého městečka je zmiňována už v roce 1315 jako Villa Bork. Na Schlossbergu sídlili lidé už v mladší době kamenné a bronzové, před 2700 lety. K archeologickým nálezům patří zlatý kultovní vozík. Dnes tu najdeme leda kruhové valy. Pak přišli Slované a v roce 1000 tu polský král Boleslav postavil hrad.

Geniální nápad měl pruský král Bedřich Vilém I. Půdu v okolí věnoval svým vysloužilým vojákům. Noví kolonizátoři si v bažinaté zemi na umělé výšině, kam nedosáhla vysoká voda, postavili dům a obdělávali pole. Vznikl tak Burg-Kauper, od 1960 část Burgu. Nedaleko hradiště se tyčí vyhlídková, dvacet devět metrů vysoká věž. Nedávno byla zrenovována a z jejího vrcholku přehlédneme nekonečné lužní lesy.

Zastavme se ještě ve Werbenu. Prastará ves existuje bezmála tisíciletí, i když je zmiňována v matrice míšenského biskupství až roku 1346. Ale po roce 1100 zde už stál kostel. V tom dnešním, ze 14. století, jsou unikátní malby na stropě, zobrazující polní plodiny. Slovo wjerba znamená v lužické srbštině pastva. Všimněte si domků postavených v kruhu kolem návsi. Tak dochovaných starodávných okrouhlic není mnoho.

Pomník od roku 2003 připomíná lužického básníka a buditele Mato Kosyka. Narodil se v roce 1853. Napsal více než 200 básní a do klasické literatury vstoupil epickým dílem Lužická svatba - Wendische Hochzeit. Dožil se bezmála devadesátky a zaznamenal způsob života obyvatel Błot, se kterým se už nesetkáme.

Z Werbenu ovšem pochází i Christiane Charlotte Gottliebe von Schönfeldt (1741-1772). Provdala se za Carla Alexandera von Bismarck, jejím vnukem byl legendární říšský kancléř Otto von Bismarck.

Budyšín je městem věží

Město Budyšín stojí na dávné kupecké cestě z Porýní na východ - na Görlitz (Zhořelec) a Vratislav. V roce 2002 oslavilo tisíc let od první dochované zmínky o něm.

Most míru se nad údolím Sprévy vypíná bezmála sto let. Historickou část Budyšína z něj má člověk jak na dlani. Spréva město obtéká a na ostrohu se tyčí hrad Ortenburg. Před dávnými lety zde vzniklo opevněné hradiště a poté na druhé straně řeky, na dnešním ostrohu, i město. Historická Vodní věž je vysunutá před hradby a za ní je patrná další věž, kostela sv. Michala.

Snadno lze získat dojem, že Budyšín je, podobně jako Praha, městem věží. Bývají restaurované, v některých městských hradbách lze posedět, a nabízejí občerstvení na "malý hlad". Jiné slouží jako ubytování.

V Karáskově věži byl vězněn český loupežník

Lví věž, kterou sorabista Zmeškal překládá jako Lavskou podle srbskolužického Lawska veža, Lauenturm, vznikla v roce 1400. Na průčelí poutá od roku 1923 nápadný reliéf krále Albrechta na koni. Nejslavnější je asi padesát šest metrů vysoká Bohatá věž, Reichenturm. Je šikmá, k severovýchodu je odkloněná o téměř půldruhého metru a z vrcholku přehlédneme celé město. Mikulášská věž tvořila na počátku 16. století součást městského opevnění. Zajímavý je svorník klenby. Představuje prý hlavu úředníka Petera Preischwitze, který chtěl město vydat husitům. 

Koželužskou věž zná mnoho mladších návštěvníků Budyšína. Je součástí městských hradeb a od roku 1992 zde sídlí hostel. Vznikla na počátku 16. století a připadla k obraně koželuhům, kteří pracovali v uličce pod ní.

Budyšín má i svoji Daliborku. Nazývá se ovšem Karáskova věž. Jan Karásek pocházel z pražského Smíchova. Vypracoval se na vůdce loupežnické bandy, která se specializovala na přepadávání bohatých kupců. Legendy připomínají, že z lupu neváhal pomoci lidem chudým. Když byl zajat, uvěznili ho právě v budyšínské věži, která dnes nese jeho jméno.

Na pomezí Dolní a Horní Lužice

Rovinatá krajina se nazývá hole čili heide. Wojerecy (Hoyerswerda) bylo malé městečko na Holštrowské holi (Elster heide). Vodní hrad pocházel z roku 1272. V přestavěné renesanční budově sídlí muzeum, knihovna a archív. V roce 1467, kdy část lužických stavů opustila krále Jiřího z Poděbrad, se zde jeho příznivci pět týdnů úspěšně bránili sympatizantům Matyáše Korvína. 

Osud Wojerecy jako hlavního města Horní Lužice poznamenal nález a zpracování hnědého uhlí v okolí. Do kraje přijížděli odborníci z celé NDR a ze sedmi a půl tisíce obyvatel se do roku 1975 město rozrostlo na pětašedesát. Paradoxně však rozvoj města rozmělnil populaci a zasadil další hřeb do rakve Lužických Srbů. Vydolovaná krajina je zatopená.

Na náměstí Marktplatz je renesanční radnice. Všimněme si však vysokého štíhlého poštovního milníku z roku 1732. V Sasku nejsou výjimkou, je pěkně zachovalý i opravený. Milníky označovaly cesty a pro poštovní kurýry udávaly vzdálenost. Do Prahy je zWojerecy 25 1/4 poštovní míle.

Novou ves založily koně

Až do roku 1673 do Wojerecy docházeli na bohoslužby lidé z Błunu (něm. Bluno) i okolí. Dnes obě místa dělí dvacet kilometrů, tehdy, před vznikem vodních nádrží, to bylo podstatně blíž. Podle starých pověstí stála dávná vesnice na severovýchod od dnešní. Když vyhořela, místní vypustili koně a tam, kde se začal pást, postavili nový kostel a ves.

Nevýhodou pověsti je, že prokazatelně dříve než kostel stála škola. Kněz do Błunu docházel každých čtrnáct dní, mezitím ho suploval místní učitel. Hrázděný svatostánek, vysvěcený v prosinci 1673, přesto patří k nejstarším v okolí. Dřevěná věž je ovšem o století mladší.

Pozoruhodný je interiér, zejména typický oltář s Madonou s dítětem z roku 1480 a skupina soch ze 13. století.

Těžba krajinu změnila natolik, že doporučit - jako průvodce před 80 lety - pěší cestu Mužakovskou holí (Muskauer heide) z Wojerecy do Sprowje (Sprey) nelze. Zdejší srubová dřevěná kaple z r. 1780 s vyřezávaným oltářem sv. Barbary však za návštěvu stojí.

Rady a doporučení na cesty:
Doprava: Vlak - Do Budyšína lze využít jízdenku SO+NE. Auto - Liberec-Hrádek nad Nisou -Zittau (Žitava)-Löbau-Budyšín. Nejblíže do lužické metropole Budyšína je z hraničního přechodu v Rožanech ve Šluknovském výběžku. Do Błat je nejblíže dálnicí do Drážďan, Lübbenau, Vetschau.
Ubytování: Na cestu za hranice se lze vydat, i když máte ubytování v Čechách, například penzión Ráj poutníků, Rekreační 17, 40779 Mikulášovice, telefon: 412 394 166. www. raj-poutniku.webpark.cz V Lužici jsou "levné" Jugendherbergy v Neschwitzu: V-T.Brade@ web.de nebo v Budyšíně: jhbautzen@ djh-sachsen.de. Ceny asi 16 eur za osobu a noc se prodraží, nemáte-li členskou legitimaci mládežnických hostelů. Lze ji získat např. v GTS v Praze Ve Smečkách, přibližně za 200 Kč.
Výstup na věž: Mnohé z věží jsou jako muzea přístupné. Jinde lze ukojit "malý hlad", případně přespat. Bohatá věž (Reichenturm). Otevřeno: 10-17 hod., poslední návštěva 16.30, vstupné asi 1 euro. Brjazyn: návštěva kostela duben až říjen středa 10.00-12.00 hod., jinak též paní Hotzkow, telefon 035606/259. Błun: návštěvu kostela prý umožní paní Matula, Kirchstrasse 7.
WWW stránky: www.ralbitz.rosenthal.de www.luzice.czwww.bautzen.dewww.djh-sachsen.dewww.raj-poutniku.webpark.czwww.grossschutzgebiete.brandenburg.de,  www.spreewald.de/www.hoyerswerda.de/www.elsterheide-bluno.de