Proč tak nízké množství cestujících dobrovolně platí poplatek za vymazání své uhlíkové stopy – to je otázka, která stojí před komerčními aerolinkami. Samozřejmě, jedním argumentem budou peníze samy o sobě. U lovců levných letenek, studentů či osob v horší finanční situaci se nedá příliš očekávat, že dobrovolně zaplatí poplatek, který obvykle jde do stokorun až nízkých tisíců korun. Proč jej však nemají motivaci zaplatit ani ti, kteří by na to měli? Na vině může být úplná neznalost této možnosti, tak i nedostatek informací k tomu, jak se s těmito penězi nakládá.

Vymazat svou uhlíkovou stopu můžou cestující přímo zaplacením poplatku u aerolinek, které to umožňují, případně u společností, které se tzv. „offsetováním” emisí skleníkových plynů zabývají. Hlavním důvodem, proč lidé tento dobrovolný poplatek platí, je čisté svědomí. Ač je uhlíková stopa, kterou za sebou letecká doprava zanechává, pouhým zlomkem toho, co lidstvo vytváří, hodnoty to nejsou zanedbatelné.

Když jsem se začal zajímat o to, jakou uhlíkovou stopu jsem zanechal svou nedávnou cestou do Chile, zjistil jsem, že činí odhadem něco okolo pěti tun oxidu uhličitého. Toto ekologické zatížení se obvykle vypočítává na základě typu letadla, vzdálenosti mezi destinacemi a vytíženosti daného letu. Je logické, že je vaše osobní uhlíková stopa značně nižší, pokud je letadlo plné, než když vás cestuje 14 v celém Boeingu 777. I to jsem před pár lety zažil a ani nechci vědět, na kolik by mě vymazání mé uhlíkové stopy vyšlo tehdy.

Vymazání uhlíkové stopy by však mělo zůstávat tak trochu v uvozovkách, protože samozřejmě danou stopu nevymažete, pouze ji vykompenzujete. Jde tedy o takové druhé nejlepší možné řešení. A to hned po možnosti, že by daná uhlíková stopa vůbec nevznikla. Nejrůznější programy na kompenzaci uhlíkové stopy mají například aerolinky Qantas, Austrian Airlines, Air Canada, KLM, Brussels Airlines a další.

Ekologické sporáky i nové lesy

A kam tedy peníze za offsetování uhlíkové stopy jdou? Každé aerolinky podporují jiné projekty. Například nizozemské KLM investují do kuchyňských sporáků v afrických zemích. V Ghaně s novými sporáky ušetří ročně 180 kilogramů dřevěného uhlí na osobu a nový sporák už obdrželo přes 50 000 rodin v několika zemích. Koupě ekologického sporáku se ukázala jako efektivní ochrana životního prostředí. Nechybí pak ani obnova deštných pralesů v Panamě a obecně vysazování nových stromů.

Podle dat nizozemských aerolinek si u nich poplatek za vymazání uhlíkové stopy v roce 2017 zaplatil jeden z 535 cestujících. Jde o lepší výsledek, než činí celosvětový průměr, prostor pro zlepšení je však stále ještě velký. Podle KLM je však pozitivní, že počet pasažérů využívajících tuto možnost kompenzace se meziročně zvýšil o 50 procent. Konkrétně svou uhlíkovou stopu uhradilo v roce 2017 na 60 000 zákazníků nizozemských aerolinek.

Některé aerolinky platí přímo

Aerolinky Qatar Airways a Emirates možnost kompenzace uhlíkové stopy zákazníkům neumožňují. Obě společnosti svorně tvrdí, že tuto možnost zákazníkům nenabízejí proto, že je na aerolinkách a nikoliv zákaznících, aby se staraly o podporu programů kompenzujících uhlíkovou stopu letecké dopravy. Navíc je průměrné stáří letadel těchto aerolinek jen zhruba šest let a nová letadla bývají ekologičtější než starší modely. Ač si tedy při cestě s těmito aerolinkami svou stopu nevymažete, můžete letět s klidnou hlavou.

Aerolinky Emirates navíc v červnu ohlásily, že na svých letech během tohoto roku nahradí plastová brčka za papírová, následovat posléze mají i nápojová míchátka a tašky, do kterých dostávají zákazníci své duty-free nákupy. Plastové lahve využívané na palubách letadel jsou již nyní recyklovány.

Udržitelná paliva

Tématem, které je běžnému cestujícímu asi nejvzdálenější, je používání udržitelných leteckých paliv, což je až doposud spíše hudba vzdálené budoucnosti. Jednou z prvních vlaštovek je první evropský závod na výrobu udržitelného leteckého paliva, který vyroste v nizozemském Delfzijlu. Za tímto projektem stojí tamější aerolinky KLM, které po vyvinutí závodu budou ročně po dobu deseti let odebírat 75 tisíc tun udržitelného leteckého paliva, a budou tak jeho hlavním odběratelem.

Toto palivo by mělo vytvářet minimálně o 85 procent méně emisí CO2 než stávající fosilní paliva. Kuriózní přitom je, že surovinami pro výrobu tohoto moderního paliva budou mimo jiné třeba i použitý kuchyňský olej z místního průmyslu nebo vodík získávaný z vody pomocí větrných elektráren.