Německou Kostnicí na kole

Imperie, žena vnadných tvarů, byla totiž vznešenou kurtizánou. Sochař Peter Lenk posadil na jednu z jejich dlaní nahého císaře s korunou na hlavě, na druhou nahého papeže s tiárou na hlavě. Oba mají velikost loutek. Socha nabízí řadu výkladů toho, co symbolizuje.

Žádný z možných významů se však nelíbil představitelům církve, ale ani řadě lidí, kteří v Kostnici žijí. Chtěli, aby město odstranilo tu pobuřující sochu. Imperia však stojí na soukromém pozemku Německých drah. A jejich vedení rozhodlo, že zůstane stát u vjezdu do přístavu. Nikdo jim nebude mluvit do toho, co mají mít na svém pozemku. A tak tam Imperie stojí dodnes. Už neprovokuje tolik jako před lety. Stala se spíš jednou z místních zajímavostí.

Seděl jsem na letní terase u středověké budovy, ve které se odehrával kostnický koncil (Konzilgebäude). Stojí hned vedle přístavu. Zdejší restaurace nabízí středověká jídla v moderní úpravě. Objednal jsem si hovězí roštěnku. Byla voňavá a krásně měkká. Tmavá sladkokyselá omáčka jí dodala příjemně aromatickou chuť. S přílohou na způsob chlupatých knedlíků byl ten středověk báječný.

Po večeři jsem si šel prohlédnout budovu. Nosníky a stropy z masivních dubových trámů působí v rozlehlých vybílených sálech impozantním dojmem. Ještě dnes, po víc než 600 letech. Celá stavba navíc stojí na stovkách dubových pontonů, podobně jako řada dalších budov v centru města. Půda na břehu jezera byla kdysi podmáčená.

Mohutná katedrála Münster, největší v Kostnici, ukazuje, jak bohatá byla zdejší církev, ale i město už ve středověku. To leželo na jedné z obchodních stezek, které vedly z Itálie na sever Německa. Krásně vyřezávaná dubová vrata, ale také točité schodiště v jedné z lodí uvnitř, oltář i tajuplná románská krypta pod ním, to všechno jsou věci, které stojí za vidění.

V této katedrále obvinili mistra Jana Husa z kacířství. Český kazatel však nebyl hlavním chodem kostnického koncilu, ale jen malým zákuskem. Svatí otcové se snažili vyřešit především církevní schizma, tedy vládu tří papežů najednou. Tříštila vliv církve a vnášela do jejího života chaos.

Koncil trval téměř tři a půl roku. Během nich se do města, které mělo pět až sedm tisíc obyvatel, nastěhovalo dalších patnáct tisíc lidí a v jedné chvíli jich tam prý žilo až padesát tisíc. Prostě praskalo ve švech. Také sem přijelo asi 700 prostitutek. Jestli do nich můžeme počítat i milenky a konkubíny, které si církevní otcové často vydržovali, není známo. Ale Kostnice se v té době stala pro spoustu mocných a bohatých pupkem Evropy.

Římskému králi Zikmundovi Lucemburskému, inteligentnímu, pragmatickému a občas i cynickému panovníkovi, který mluvil sedmi jazyky, se nakonec podařilo přesvědčit všechny tři papeže, aby abdikovali a církevní představitelé si mohli zvolit muže, který bude zase jednotně řídit církev. Absurdní bylo, že kvůli tomu musel uvrhnout jednoho ze vzdorovitých papežů do vězení, ve kterém koncil dříve držel mistra Jana Husa, než ho odsoudil a nechal upálit.

Dům, ve kterém měl Jan Hus bydlet do svého zatčení, najdete v centru města, v Husově ulici, blízko jedné z hezky zachovalých městských bran. Říkají mu tady Hushaus. Koupil ho český stát. Fakt, že Hus bydlel jinde, nemění nic na významu tohoto církevního reformátora a jeho činů. Expozice s řadou interaktivních prvků, kterou najdete v Husově domu, se je snaží připomenout.

Vyrazil jsem z přístavu výletní lodí na nedaleký ostrov Mainau, který patří švédské šlechtické rodině Bernadottů. Proslavil se hlavně jako jedna nádherná zámecká zahrada. Ročně ho navštíví dva miliony lidí. Roste v něm spousta vzácných stromů: určité druhy cedrů, cypřiše nebo japonský javor katsura, ale i další unikáty. Třeba čínské sekvoje, prastaré stromy, které prý na zemi rostly už v časech dinosaurů.

V každém ročním období tu kvetou trochu jiné druhy květin. Já jsem tu viděl stovky jiřin a hortenzií nejrůznějších barev i druhů. Zážitkem byl i tropický skleník s malým vodopádem, plný exotických motýlu. Žije jich tu kolem 120 druhů a pocházejí z různých koutů světa.

Na další nedaleký ostrov, Reichenau, jsem vyjel na kole. To je vůbec nejpraktičtější způsob, jak poznat Kostnici a její okolí. Cyklostezky jsou dobře značené, mají často asfaltový povrch a vedou tu převážně po rovině. Na ostrově jsou krásně zachované baziliky z roku 800 až 1100, ale také klášter založený roku 724, který se později stal jedním z významných center vzdělanosti. Najdete tu i bylinkářskou zahradu z 9. století a řadu dalších atrakcí. Celý ostrov je součástí světového dědictví UNESCO.

Zpátky do Kostnice jsem se vrátil z nedalekého přístavu lodí. Když se na chvilku zakoukáte do vln Bodamského jezera, vidíte, že voda v něm je velmi čistá. V létě se v ní můžete vykoupat. Kolem jezera leží území tří států: Německa, Švýcarska a Rakouska. Vede kolem něj také 273 kilometrů hezky udržovaných cyklostezek. Kolo si můžete vzít i na loď, pokud si chcete zkrátit cestu nebo vybrat určitou část trati, třeba tu, která vede kolem populárních vinařství.