Obyvatelé Norimberku by byli asi nejraději, kdyby se o jejich městě mluvilo zejména jako o rodišti světoznámého malíře Albrechta Dürera. Ale tak tomu jednoduše není. Otisk Hitlerova dvorního architekta, později ministra zbrojního a válečného průmyslu nacistického Německa Alberta Speera je sice možné nalézt v několika dalších německých městech, ale Norimberk láká turisty nejvíce.

Hajlovat se tu nesmí

Zejména mimoevropští turisté jezdí právě do Norimberku, aby se podívali, kde probíhaly ony slavné procesy, a prohlédli si pozůstatky nacistického sjezdového komplexu, tzv. Reichsparteitagsgelände. Tam, ze svého místa na hlavní tribuně Zeppelinova pole (Zeppelinfeld), promlouval Hitler k německému národu. Právě na tomto místě se dnes turisté fotí nejčastěji. A jak byste asi mohli tušit, čas od času se to neobejde bez problémů.

„Když tu provádíme skupiny turistů, musíme zejména ty ze Spojených států už v autobuse instruovat, že až se budou fotit na místě, kde stával Hitler, nesmí hajlovat. Nám to může připadat jako úplná samozřejmost, ale některým z nich se to zdá zábavné,“ říká mi česká rodačka Alena Borsky, která v Norimberku žije už zhruba třicet let a živí se jako průvodkyně.

Velké množství turistů, kteří dorazí do Norimberku na jednodenní výlet v rámci putování po Evropě, o městě často nic neví. Jedou na výlet za stavbami třetí říše a následně jsou překvapeni tím, jak dlouhou historii město má. Ačkoli ze starého města bylo během jediného dne bombardování zničeno téměř devadesát procent, dnes byste to díky citlivě zrekonstruovaným budovám nepoznali.

Zlatý sál

Temná turistika je velkým trendem posledních let a potvrzuje to i skutečnost, že právě oblast na okraji města, kde jsou pozůstatky staveb třetí říše koncentrovány, je jednou z hlavních atrakcí města. A to i přesto, že nebyly dostavěny, nebo jsou již v poměrně špatném stavu. Na to, že mělo jít o tisícileté město, mají budovy problém i s tím, aby přestály sto let. Areál se rozprostírá na ploše jedenácti kilometrů čtverečních a důkladné prozkoumání vám zabere minimálně půlden.

První zastávkou bývá nejčastěji nedostavěná kongresová hala inspirovaná římským Koloseem, v jejíchž útrobách dnes naleznete Dokumentační centrum národního socialismu. To mě osobně spíše zklamalo. Světlým bodem byl však přístup na terasu s unikátním výhledem do nitra kongresové haly. Po tzv. Große Straße, kterou měli pochodovat vítězní vojáci wehrmachtu, pak zamiřte ke slavnému Zeppelinově poli.

Pohled na kongresovou halu z dronu

Pohled na kongresovou halu z dronu

FOTO: Jakub Kynčl, Právo

Dobové snímky ukazují, jak silné protiletecké světlomety vytvořily ze Zeppelinova pole obří světelný dóm, kde kužele stoupaly tak vysoko, kam jen lidské oko dohlédlo. Právě na chrám světla mnozí pamětníci vzpomínali jako na nejpůsobivější faktor těchto obřích srazů. Světelná sloupoví tu samozřejmě už nikdy neuvidíte, ale pokud do Norimberku přijedete o víkendu, máte možnost v rámci speciálních prohlídek navštívit i tajemnou místnost ukrývající se přímo v hlavní tribuně Zeppelinfeldu, tzv. Zlatý sál.

Hitler sem nevkročil

Mramorová místnost se zlatými mozaikami na šest metrů vysokém stropě působí po rozsvícení světel mystickým dojmem. Jak vypadala osvícená pouze plameny, si můžeme jen představovat.

Speer plánoval, že Hitler projde přes toto místo a schodištěm vystoupí na vršek hlavní tribuny. Vyjde z nitra budovy a sejde ke svému řečnického stupínku. Hitler však chtěl lidem zdůraznit, že je jedním z nich, a tak se ke svému místu prodral davem příznivců a následně vystoupil nahoru. Říká se, že do Zlatého sálu nikdy ani nevkročil.

Cesta zpět do centra trvá autobusem asi půlhodinu. Máme štěstí, slunečný den v únoru není v Norimberku samozřejmostí. Toto roční období však zaručuje, že se u pamětihodností nemusíme mačkat. Mnohá místa máme zcela pro sebe jako třeba válečný kryt Kunstbunker, kde během bombardování města místní uchovávali vzácná umělecká díla. Tam jsme na prohlídce byli všehovšudy tři.

Klobásy jen s hořčicí

Ale to rozhodně neplatí pro klobáskárnu Bratwursthäusle bei St. Sebald. To je totiž doslova „masovka“. V neustále plné restauraci se servírují primárně právě domácí klobásky, které tu připravují denně čerstvé a uprostřed restaurace grilují na otevřeném grilu. V hlavní sezoně jich tu denně vyrobí přes deset tisíc. Lidé sem chodí i na tzv. take-away. Klobásky dostávají do čerstvých baget, zakápnou si je hořčicí a zase jdou. „Jakmile si dá někdo na klobásky kečup – je to jasně turista. Místní totiž ke klobáskám uznávají pouze hořčici,“ směje se Alena Borsky.

Ve městě můžete narazit i na mnoho romantických zákoutí.

Ve městě můžete narazit i na mnoho romantických zákoutí.

FOTO: Jakub Kynčl, Právo

Turistická sezona v Norimberku začíná o Velikonocích. V těch nejpopulárnějších knajpách si v létě bez rezervace nesednete. Ve staré části města si nenechte ujít návštěvu restaurace Albrecht Dürer Stube a objednejte si místní specialitu – Schäufele. Pečené vepřové ramínko s bramborovou šiškou, jablečným zelím a konvičkou výpekové šťávy sice není ani vzdáleně dietní, ale se slinami v ústech si na něj vzpomenete ještě za mnoho týdnů. A chcete-li být jako místní, objednejte si k němu i kvasnicové pivo. Když už, tak už.