Počet židovského obyvatelstva v Hartmanicích (712 m n. m.) dosáhl v roce 1880 deseti procent tamního obyvatelstva, proto není divu, že modlitebna ve vedlejších Kundraticích kapacitně nestačila. Proto se Hartmanicko-kundratická židovská obec rozhodla postavit v Hartmanicích novou, která sloužila židovskému obyvatelstvu z obce i okolí od roku 1883. Obec zakoupila od stavitele Georga Beywla pozemek i s jeho obytným domem. Ten byl později se synagogou propojen a sloužil jako škola a byt rabína.

Svému účelu sloužila synagoga jen pětapadesát let. Hartmaničtí židé byli jedni z prvních, kteří před nástupem fašismu obec opustili a ukryli se ve větších městech.

Udělali dobře, protože Hartmanice byly nakonec Němci zabrány a budova zkonfiskována. Všechno, co připomínalo židovskou tematiku, bylo zničeno a budova sloužila jako dílna truhláře Ferdinanda Pelikana, který však padl ve válce.

Interiér synagogy

Interiér synagogy

FOTO: Profimedia.cz

Pod dalšími správci budova už jen chátrala, sloužila jako armádní sklad pneumatik, v patře hráli Hartmaničtí ping-pong. V osmdesátých letech jí hrozilo stržení. K demolici naštěstí nedošlo, přesto rozklad stavení pokračoval. Záchrana přišla v roce 2002, kdy dům koupil Michal Klíma a za účelem jeho obnovy založil Občanské sdružení Památník Hartmanice.

Nebylo čeho se chytit

Následovaly dlouhé měsíce hledání vodítek, podle nichž by bylo možné budovu zrekonstruovat tak, aby se co nejvíce podobala té původní. Našel se pouze jeden nekvalitní snímek exteriéru, který byl publikován v knize vydané odsunutými Němci. Fotka byla zdigitalizována a zvětšena na rozměr zhruba 2 x 3 metry, aby bylo možné z ní vyčíst co nejvíc detailů.

Další dokumenty, které by dosvědčovaly původní vzhled svatostánku, se vypátrat nedařilo. Jedna nepříliš kvalitní fotka byla pro náročnou rekonstrukci zbědované stavby málo. Nezbývalo než vypracovat alespoň amatérský historický průzkum. Členové občanského sdružení hledali v zahradě a v objektu sebemenší artefakty, které by napověděly, jakým směrem se při obnově vydat.

A objevili – kusy původních litinových zábradlí, podle nichž ve slévárně nechali odlít jejich repliky, kus téměř kompletně zničeného původního okna nebo torzo dveří, které byly zhruba do jedné třetiny uhnilé. S těmito zbytky si pohrál truhlář František Živčák, který měl dílnu naproti synagoze a při rekonstrukci sehrál jednu z klíčových rolí. Vytvořil repliky, které jsou k nerozeznání od původních komponentů synagogy.

Takto po malých krůčcích postupovali, dokud v Hartmanicích nestála opět důstojná budova hrdě nesoucí odkaz našich předků.

Celá rekonstrukce trvala tři roky. Šestnáctého května 2006 byla synagoga slavnostně otevřena. Až později byly nalezeny i další dokumenty včetně stavebních plánů. Ty posloužily jen jako potvrzení, že se podařilo budovu obnovit podle originálu.

Unikátní sbírka

Rozsáhlé pátrání, které Michala Klímu zaválo až do Vídně nebo Jeruzaléma, nakonec odhalilo tolik dokumentů, že vznikla naprosto unikátní sbírka, jakou se může pyšnit málokterá jiná synagoga. Kopie dokumentů jsou součástí výstavní expozice Historie a rekonstrukce synagogy a najdete tu kousky věru unikátní – dokumenty z inventarizace synagogy prováděné při jejím zabírání či korespondenci mezi úředníky, kteří zábor prováděli. Mimochodem podle historiků to byla uměle vytvořená agenda, která neměla za úkol nic jiného než oddálit nebo v ideálním případě úplně zabránit narukování úředníků na frontu.

Prohlédnout si lze i zajímavou expozici.

Prohlédnout si lze i zajímavou expozici.

FOTO: Tomáš Vacín, Právo

V dalších expozicích se dozvíte něco o spolužití Čechů, Němců a Židů na Šumavě. Vyprávění probíhá pomocí konkrétních příběhů a osudů lidí zasazených do kontextu historických událostí. Prohlédnete si Šumavu na historických snímcích, přečtete si mnoho zajímavého o šumavských vesnicích, které byly systematicky zlikvidovány komunistickým režimem po roce 1948. I tato expozice je bohatě doplněna fotografiemi.

Synagogu můžete navštívit a projít si ji buď individuálně, nebo v doprovodu průvodce. Na prohlídku si vyhraďte aspoň hodinu.