Článek
Nedávno zrenovovaný hrad představuje podle starosty Domenica Giangiordana skvělou příležitost, jak do městečka přilákat návštěvníky.
„Je to velmi nízký poplatek, spíš takové dýško,“ okomentoval starosta cenu pronájmu a dodal, že je z hradu úchvatný výhled do zvlněné krajiny a na Apeniny.
„Naším cílem není vydělat peníze, ale spíše nakopnout lokální ekonomiku tím, že přilákáme klientelu, která si potrpí na neprovařené lokality,“ dodal Giangiordano.
Přímo pod hradem leží městečko.
Památka, jíž se přezdívá hrad v oblacích, nabízí jednak kapli pro svatby, ale také věžní prostory pro večerní koktejlové party nebo sklepení a bývalou mučírnu na zajímavé firemní večírky a bankety. Umístění hradu na pitoreskní skále jen umocňuje onu romantickou auru, kterou místo vyzařuje.
Byl drancován
Ne vždy byl ale zdejší region tak klidný a idylický, jako je tomu nyní. V minulosti byl známý coby Údolí smrti. Hrad byl několikrát vyrabován barbary, vojáky nebo i piráty, kteří na něj od pobřeží dělali nájezdy.
„Hrad byl po staletí opuštěný a obývali ho psi a ovce. A podívejte se na ten klenot teď,“ pyšní se starosta. Navzdory tomu — a snad i kvůli množství hradů po celé Itálii — památka nelákala tolik návštěvníků, kolik by si podle místních zasloužila. Je to možná i vzdáleností Roccascalegny od větších měst.
Hrad byl v minulosti několikrát vydrancován a po staletí byl opuštěný.
Cesta na vrchol hradu je navíc nesnadná, nevede k němu žádná silnice, aby se dalo pohodlně zaparkovat před branami. Musí se šlapat. Proto starosta případným nevěstám doporučuje, aby boty na podpatku sundaly, protože občas se i podkovy oslíků při cestě na vrchol zaseknou v kamenných schodech. Úplně nejlepší je prý jít bos.
A ti, kteří na hradě vydrží do noci, možná potkají i jednoho nezvaného hosta. Mezi místními se povídá, že hrad obývá bezhlavý duch barona Corvo de Corvise, který si ve středověku vyhrazoval právo spávat se všemi čerstvě vdanými vesničankami, až ho jeden rozezlený ženich ubodal.
Stovky let pak baronův duch bloudil hradem a zanechával na zdech krvavé stopy. „Spali tu lovci paranormálních jevů, prý barona slyšeli křičet a pobíhat kolem jako šílence,“ přiživuje legendu zdejší kastelán Marcello Giangiordano.