Ještě před několika stoletími tu pasáčci hnali ovce. Těch bylo ale tolik, že postupem času všechnu trávu vypásly a zahubily. Kořeny zadržující písčitou půdu pod povrchem byly najednou pryč, a tak se mohla začít oblast proměňovat. Váté písky se navíc kumulují i na místech, kde se mění síla větru. Z kdysi zelených luk se tak stala „poušť“ známá jako Olešské písky.

Nachází se asi 30 kilometrů od pobřeží Černého moře v Chersonské oblasti. „Naše poušť patří k největším písečným lokalitám v Evropě. A najdete toho u nás víc než na opravdových pouštích – jsou tu drobné rostliny, stromky, keře. Žije tu i dost zvířat včetně vlků a zajíců, nebo dokonce ryb v jezírkách. To nás odlišuje, není tu jen písek a duny,“ tvrdí dozorkyně parku Jana Demydovová.

Podle průvodce Olexandera Khybenka si mnoho lidí myslí, že podobná krajina je k nalezení jen v takových zemích, jako jsou třeba Turecko nebo Egypt. „Ano, tento přírodní fenomén je pro Ukrajinu neobvyklý, ale nemění to nic na tom, že je moc krásný. A roste nám tu čím dál víc rostlin,“ pochvaluje si Khybenko.

Teploty šplhají vysoko

V Olešských píscích najdou návštěvníci duny, z nichž některé jsou i 20 metrů vysoké. Bývá tu také pořádné vedro, v létě teplota vzduchu dosahuje i 45 stupňů a povrch bývá rozpálen až na 75 stupňů Celsia. Vhodnější pro návštěvu jsou proto například rána nebo období mimo hlavní sezónu. „Je to neskutečná nádhera. Netušil jsem, že na Ukrajině, která je známá svou černozemí, máme tak velkou písečnou plochu. A ten lesní porost na obzoru dodává místu zvláštní kouzlo,“ uvedl turista Mykola Fisajuk.

Olešské písky byly ustanoveny národním parkem v roce 2010 a v letošním roce ho prozatím navštívilo 2600 turistů v rámci organizovaných prohlídek. Čísla jsou ovšem nekompletní, protože v oblasti je spousta míst, na která se mohou lidé vydat sami.

Může se Vám hodit na službě Firmy.cz: