Na stavbu, která trvala 18 měsíců, nebyl 61letý nadšenec zcela sám, pomáhalo mu deset dobrovolníků. Robertshawovým záměrem je umožnit lidem, kteří třeba nemají možnost se jet podívat na autentické zákopy ve Francii či Belgii, nahlédnout do života někdejších vojáků. Součástí zákopů totiž není jen obranný val, zpoza kterého bojovníci stříleli, ale i vnitřní prostory ukrývající například ošetřovnu, kuchyni nebo sklad munice. Venku je zase k vidění drobná železniční kolej, po níž se přepravovaly zásoby.

Zákopy u Canterbury v Kentu mají být nyní stálou expozicí, Robertshaw chce ale také nabízet zážitkové balíčky, při nichž se lidé na 48 hodin převtělí do kůže vojáka z přední bojové linie. „Náš zákopový systém ukazuje, jak z 90 procent vypadal život vojáka v první světové válce. Nechodilo to úplně tak, jak můžete vidět ve filmech, kdy se přecházelo přes okraj a neustále se bojovalo. V jednom zákopu strávili vojáci vždy maximálně pět dní v kuse, pak se vyměnili s jinou posádkou,“ tvrdí Brit.

Zážitkové balíčky chce Robertshaw spustit na podzim. „Lidé přijedou, vyfasují uniformy a dostane se jim vysvětlení, jak takový pobyt v zákopu probíhal. Čekají je noční hlídky, práce i odpočinek, předtím, než dorazí ranní inspekce, aby zkontrolovala, zda splnili přidělené povinnosti. Bude to velmi intenzivní,“ slibuje.

Vycházel z dobových dokumentů

návštěvníci najdou na parcele dva druhy zákopů - jeden britský a jeden německý. Robertshaw, který studiem konfliktu strávil desítky let, vysvětluje, že každý z nich je odlišný. Britský, který se rozprostírá na 60 metrech, dokáže pojmout 30 lidí, německý je oproti tomu menší, vejde se do něj pouze 10 lidí.

Německý zákop je třetí, který Robertshaw vykopal. Ten úplně první si před několika lety zhotovil na vlastní zahradě. Jednalo se o repliku britského zákopu, pro nějž je typické obložení vlnitým plechem. Ten nechybí ani na pozemku u Canterbury. „Vždycky jsem toužil postavit skutečně věrohodnou repliku, ale chtěl jsem ukázat spíš ten běžný život vojáků než simulovat válečnou vřavu, v níž se ocitli pradědečkové či jiní příbuzní mnohých lidí,“ tvrdí.

Stavba systému zákopů vyšla Brita na nějakých 8000 liber, zhruba 300 tisíc korun. Při konstrukci se snažil co nejvíce držet podoby skutečných zákopů, vzorem mu byl například ten z linie Hawthorn Ridge ve Francii, kde proti Němcům bojovali Britové. „Ujistili jsme se, že bude zákop odpovídat i původní hloubce, vycházeli jsme z dobových dokumentů. Geologie Kentu je naštěstí podobná oblasti řeky Somme, kde se bojová linie nacházela.”

Pro Robertshawa je první světová válka velmi osobním tématem, protože jeho dědeček John Andrew Robertshaw bojoval právě v bitvě na Sommě a v bitvě u Arrasu. „Nemyslím, že bude moje dílo někdy hotové, vždy na něm budu pracovat. Ale nechci z toho dělat památník lidem, kteří během první světové války padli, je to spíš památník někdejšího způsobu života,“ uzavřel Brit.