Espresso, gelato, vacanza. Kávička, zmrzlina, dovolená. Byť zní všechna ta slovíčka mazlivě italsky, vyslovují se s tvrdším nádechem, kterým se mluví na Sardinii — na ostrově, který zaplavují Italové jako kobylky v půli srpna, zatímco v červenci a pak ještě až do října ho „milostivě“ nechávají turistům. Aby si na vlastní oči a následně lýtka, kolena a zbytek celého těla mohli vychutnat takzvaný „Karibik Evropy“.

Na počátku bylo jediné slovo

To přízvisko si Sardinie opravdu zaslouží. Podobně průzračné moře, které míchá s dovednostmi impresionistického malíře barvy od jasně modré přes odstíny akvamarínu a topazu až po tyrkysově smaragdovou zeleň, byste našli jen v Portoriku, na kubánském Varaderu či na korálových ostrůvcích u Belize.

Tyrkysově zbarvené moře jako z Karibiku nejlépe oceníte při pohledu z výšky.

Tyrkysově zbarvené moře jako z Karibiku nejlépe oceníte při pohledu z výšky.

FOTO: Petr Tůma

Sardinský blankytný horizont navíc lemují pláže, kterých jsou celé stovky. I proto mají nepřeberně velikostí i tvarů. Italsky se jim říká „spiaggia“ což je první slůvko, které byste si měli při cestě na Sardinii naučit. Milujete zlatavý jemný písek? Máte ho mít. Vyznáváte opuštěné zátoky delikátně schované ve skalách? Žádný problém, jsou jich desítky.

Stejně jako břehů oblázkových, těch se sopečným pískem barvy nejhlubší noci, pláží zaplněných až k obzoru barevnými slunečníky a hnědnoucími lidskými těly či těch romantických jako ze stejnojmenného filmu s DiCapriem. Tam budete pro změnu úplně sami. Vybrat si kousek z 1800 kilometrů dlouhého pobřeží už je však něco, co je jen a pouze na vás.

Zamotané poznávání

Sardinie ale nabízí víc možností k odpočinku a hlavně k objevování, než se o ní běžně píše. Ostrov velikosti Moravy má překvapivě hornaté vnitrozemí, které zabírá na 80 procent jeho plochy. Když vjedete do národního parku Gennargentu a stejnojmenného pohoří s nejvyšší horou Punta la Marmora (výšky 1834 m), jako byste se přemístili do Švýcarska.

Kamenných věží zvaných nuragy je po celém ostrově několik tisíc

Kamenných věží zvaných nuragy je po celém ostrově několik tisíc.

FOTO: Petr Tůma

Krávy si mašírují v klidu přímo po silničce, která se začne po chvíli točit tak sveřepě, že si díky odstředivé síle vybavíte dětské jízdy na kolotoči. S oblibou toho využívají motorkáři, kteří si v divokých serpentinách libují: asi nemají strach, že se jim vozidlo přelomí v půli. Na náhorní planině možná narazíte i na divoké koně, bezpočet ovcí pohybujících se většinou bez pastevce – hlídá je pouze obrovský ovčácký pes –, a budete-li mít štěstí, i nějaké ty „nuragy“. Další sardinské slovo k uložení si do paměti.

Hledání ztraceného času

Ne, nuragy nejsou endemický živočišný druh, ale shluky opracovaných balvanů navršených na sebe, trochu připomínající mexické pyramidy (nebo obrovské kbelíky dnem vzhůru). Zbudovala je civilizace, která za sebou nezanechala písemné památky před nějakými 3500 lety, takže se lze o jejich skutečném účelu maximálně jen dohadovat. Byly to majáky nebo pevnosti, kde se obyvatelstvo ukrývalo před lovci lidí? Africké trhy s otroky byly totiž nadohled.

Na náhorní plošině Giara de Gestura můžete potkat zdivočelé koně.

Na náhorní plošině Giara de Gestura můžete potkat zdivočelé koně.

FOTO: Petr Tůma

Chytré hlavy spočítaly, že megalitických památníků je na Sardinii na 7000. Většina nuragů se však tyčí na soukromých pozemcích, nevedou k nim žádné směrovky, natožpak turistická značení.

„Za druhou zatáčkou musíte přelézt zrezivělý ostnatý plot a vydat se vzhůru hájem korkových dubů, abyste je našli… nebo spíš nenašli,“ konstatuje ředitelka historického muzea ve vesničce Mamoiada a vrtí překvapeně hlavou, že chce někdo ty šutry vidět na vlastní oči. Opět nabízí vybledlou fotografii, která by snad měla k poznání stačit.

Sloní sirotčinec sice na Sardinii nenajdete, ale zkamenělého slona ano.

Sloní sirotčinec sice na Sardinii nenajdete, ale kamenného slona ano.

FOTO: Petr Tůma

Tatáž vesnička se v průvodcích chlubí také kamenným menhirem s reliéfy zvaným Sa Perda Pintà, jehož špici po intenzivním hledání najdeme až za vysokou zdí. Vévodí pěstěné zahradě soukromého domu.

Na sever či na jih?

Individuální poznávání ostrova autem z půjčovny má své kouzlo, ale není bez nemilých překvapení. Například když vám asi nejčastěji používaná kancelář Sicily travel (s nenápadným odkazem na mafiánské praktiky už ve jméně) napaří za dvoucentimetrové škrábnutí nárazníku doplatek větší, než byla výpůjční částka za týden. Dobrá rada tak zní: volte půjčovny světových jmen a dobrých mravů.

České cestovní kanceláře mají tuto destinaci zmapovanou poměrně dobře. „Resortů máme na Sardinii každým rokem více, protože se pověsti o tomto ostrově a zájem o něj šíří doslova rychlostí zvuku. V rámci Evropy jde stále ještě o lokalitu, kterou většina Čechů teprve začíná objevovat,“ říká mi delegátka cestovní kanceláře FIRO-tour, která mi trpělivě ukazuje mnohá zákoutí, která bych při první návštěvě některých vesnic a pláží jen těžko objevil.

Po snímku s revolucionářem a sjednotitelem Itálie Garibaldim touží všichni.

Po snímku s revolucionářem a sjednotitelem Itálie Garibaldim touží všichni.

FOTO: Petr Tůma

Kam se tedy nejlépe vydat? Sever ostrova je pokrevně spojený se Smaragdovým pobřežím (Costa Esmeralda), kde kotví ty nejluxusnější jachty a kde si dávají sraz celebrity a boháči světa. Bill Gates tam létá helikoptérou z pronajaté lodi v ceně 150 miliónů korun týdně, aby si zahrál tenisovou čtyřhru.

Ve stejné oblasti svého času korzoval i jistý český premiér nahý po zahradě vily Silvia Berlusconiho, a pokud milujete Clooneyho, právě tam natáčí film. Hotelové komplexy nabízené českými cestovkami poskládané z individuálních bungalovů s výhledem na moře, případně zubaté ostří hor tak leží v klidnějších a levnějších oblastech na jih od města Olbia či západním směrem od něj.

Městečko jako z pohádky, to je barevné středověké Castelsardo

Městečko jako z pohádky, to je barevné středověké Castelsardo.

FOTO: Petr Tůma

Směrem na jih ostrova leží stranou od turistických tras Cala Luas a zcela dole u města Cagliari pak komplex Forte Village. Osmačtyřicet akrů pozemků u pětikilometrové pláže obsadily super privátní vily a 21 restaurací, v nichž je sedm zasvěceno michelinským šéfkuchařům.

Našli byste tam například Hell’s Kitchen Gordona Ramsayho, hudebník Sting tam létá pravidelně koncertovat, a jste-li vyznavači šachu, můžete vyzvat na partičku Anatolije Karpova. I toto místo patřící neodmyslitelně k Sardinii a je důkazem toho, jak veliká je nabídka pobytů na ostrově, který se na mapě jeví jako malá, nenápadná tečka.