I když byla postavená před skoro 300 lety, stojí věž stále pevně a stabilně. „Říká se, že byla vybudovaná po vzoru Šikmé věže v Pise, ale tyto dohady se dodnes nepotvrdily. Zásadní rozdíl je ale v tom, že v Pise věž padá, zatímco ta naše je nakloněná, ale nikdy nespadne,“ uvedla vedoucí depozitáře lokálního muzea Julia Suvorovová.

Přesto se o osudu přes 57 metrů vysoké věže experti přou. Existují v zásadě dvě teorie — jedna uvádí, že měla být záměrně nakloněná už při výstavbě, druhá tvrdí, že k naklonění došlo až při budování kvůli vlhké a propadající se půdě. „Naneštěstí neexistují žádné oficiální dokumenty a zdroje, které by nám tuto záhadu objasnily, takže odborníci mají verzí několik,“ doplnila Suvorovová s tím, že kousek od věže je velký rybník, kvůli kterému mohla být půda vlhká a zkomplikovat tak stavbu.

Pokud by byla druhá z verzí pravdivá, znamenalo by to, že se stavitelům podařilo věž zachránit hned v bodě, kdy se začala naklánět a nebyla ještě hotová. Vrchní patra pak dostavěli tak, aby se nakláněla na druhou stranu a celá budova se nezřítila.

Její význam není znám

Něvjanská věž ovšem není jen architektonickou kuriozitou, ale také důležitým historickým monumentem, který připomíná události minulosti. Jelikož se k věži nedochovaly žádné dokumenty, předpokládá se, že byla vybudována kolem roku 1725 Akinfijem Děmidovem. Původní účel věže není znám, ale nachází se v ní nicméně zvonice, pozorovatelna, laboratoř i vězení.

Akinfij Děmidov a jeho rodina byli jedněmi z prvních průmyslníků v Rusku, nechali vystavět na 20 továren napříč Uralem a Sibiří. Sídlem jejich „království“ byl právě Něvjansk s věží jako symbolem města. „Industrializace Ruska, průmysl a výroba železa začaly v této oblasti, z Děmidovovy říše, jak se tomu někdy přezdívá,” uvedla ředitelka muzea Marina Morevová.

Jedním z nejzajímavějších prvků je podle šéfky muzea takzvaná akustická místnost v šestém podlaží. Zvuk v ní se totiž šíří po zdech, a tak lze v jednom rohu slyšet, co si šeptají lidé na opačném konci. Podle historiků chtěl tímto způsobem Děmidov identifikovat potenciální rebely nebo odposlouchávat vyslance z hlavního města.

Dalším důležitým aspektem je zvonkohra na vrcholu hodinové věže, která prý stála víc než výstavba celé budovy. Po přivezení z Británie hrála známé anglické melodie, po rekonstrukci ve 20. století byla přeprogramována a dodnes hraje úryvek z opery Ivan Susanin Michaila Ivanoviče Glinky. „Stejně jako před třemi sty lety se o údržbu zvonkohry i hodin staráme ručně. Každý den sem dochází hodinář,“ tvrdí Suvorovová.

Kromě již zmíněných obestírá věž několik dalších mýtů. Děmidov prý v suterénu držel vězně a ti tajně vyráběli falešné mince. Když z hlavního města dorazili úředníci, aby celou záležitost prošetřili, nechal Děmidov suterén zatopit i s vězni. V laboratořích se skutečně našly stopy po tavení zlata a stříbra, ale žádný důkaz o padělání objeven nebyl.

Na mýtech ale místním ve výsledku nezáleží. Věž je pro ně důležitým kulturním symbolem Středního Uralu, a tak každoročně oslavují výročí jejího zbudování. Letos to bylo 4. srpna a oslavy doprovodily koncerty, kostýmované prohlídky nebo závěrečný ohňostroj.