Hlavní obsah

Kuba mění tvář. Ale jen zvolna

Právo, Martin Dohnal

Tvrzení, že Kuba je zemí na prahu velkých změn, platí stejnou měrou jako to, že je ostrovem, kde se zastavil čas. Na velmi pozvolném tempu změn zřejmě příliš nezmění ani nedávný nástup nového prezidenta Miguela Díaze-Canela, jenž v nástupní řeči slíbil „modernizaci ekonomického a sociálního modelu“.

Foto: Martin Dohnal, Právo

Zeleninová a ovocná tržnice La Bertica ve staré Havaně

Článek

Patrné je to v metropoli Havaně, kde za posledních patnáct let viditelně přibylo opravených historických paláců, módních butiků či vybraných restaurací s mezinárodní kuchyní, jaké jsou ve světových velkoměstech běžné. Velkou část města však stále tvoří rozpadající se koloniální stavby s nuznými byty a v obchodech místní někdy těžko shánějí i potraviny domácí produkce.

„Kávu máme jen instantní, mléko není,“ rozhazuje omluvně rukama prodavačka velkého supermarketu v havanské čtvrti Vedado, zatímco další zákazníci překračují díru v podlaze.

Ceny potravin, které lze v poloprázdných regálech nalézt, často odpovídají cenám v západní Evropě, což je při oficiální průměrné mzdě 740 národních pesos (v přepočtu zhruba 600 korun) těžko k uvěření.

Ačkoli málokdo žije jen ze své oficiální mzdy, alespoň to často místní zdůrazňují, zůstávají pro ně mnohé potraviny luxusním zbožím.

Těžce dostupné například zůstávají i automobily, třebaže předchozí prezident Raúl Castro soukromníkům povolil obchodování s ojetinami. Místní řidiči jsou na své naleštěné americké bouráky z padesátých let minulého století patřičně hrdí a nikdy se neopomenou pochlubit rokem výroby, moc jiných možností ostatně ani nemají.

„Nové automobily nelze koupit vůbec, staré jsou strašně drahé. Hodně lidí shání autodíly z Ruska a pak si je zkouší smontovat svépomocí,“ popisuje obyvatel Havany jeden z mnoha příkladů vynalézavosti a šikovnosti běžných Kubánců. Turistu tak může těšit, že chromované historické vozy budou zdejší ulice běžně brázdit zřejmě ještě dlouho.

Foto: Martin Dohnal, Právo

Starý americký vůz křižuje ulici vedoucí k havanskému Kapitolu.

Američany Kuba neláká

Kreativitu prokazují lidé i při nakládání s internetem, který je sice stále dostupnější (karta nabízející pět hodin připojení stojí v přepočtu cca 200 korun), ale počet pokrytých míst je stále nízký, rychlost připojení většinou také. „Někteří lidé za poplatek půjčují hard disky napěchované týdenním děním na internetu. Můžete si tak zkopírovat nové epizody seriálů, písničky, zprávy, všechno,“ popisuje unikátní druh zdejšího podnikání další obyvatel metropole.

Těžkosti místním působí také politika některých amerických počítačových gigantů, kteří část svých služeb pro Kubu blokují. „K aplikacím od firmy Apple se dá dostat jen přes VPN,“ odkazuje zástupce mladé generace na způsob, jak skrýt geografickou polohu počítače.

Symbolem specifik kubánské ekonomiky je také unikátní systém dvojí měny. Konvertibilní peso jako platidlo pro cizince a ve zdejší obdobě někdejšího Tuzexu a národní peso, které se používá mezi místními.

Přestože předešlý prezident Raúl Castro už v prosinci varoval, že zrušení tohoto systému nelze dále odkládat, ani členové vlády zatím netuší, v jakém časovém horizontu by se tak mohlo stát. „Nejsem ministr ekonomiky, ani šéf centrální banky,“ krčil rameny na dotaz Práva ministr turistiky Manuel Marrero Ruz.

Jeho resort je oporou kubánského hospodářství, ale i on se musí vypořádat s nepříjemnostmi – po letech nepřetržitého růstu přišel podle oficiálních statistik totiž v prvních měsících letošního roku první propad.

Zájem turistů z Evropy neklesá, ale odliv důležitých amerických turistů byl po nástupu nového prezidenta Donalda Trumpa masívní, což dosvědčují i aktuální zkušenosti taxikářů.

Taneční párty po hurikánu

Jenže navzdory všem nesnázím zarazí návštěvníka z našich končin nakonec hlavně to, jak málo si z nich místní dělají. Oprýskané ulice pulzují životem – hlouček mužů na nároží vášnivě diskutuje o baseballu, ženy v natáčkách u otevřených dveří vaří rýži s fazolemi a klábosí se sousedkami a mládež postávající na nábřeží se vlní v dunivém rytmu reggaetonu linoucího se z historického buicku zaparkovaného u chodníku. Na kolemjdoucí se často usmívají tak, že by to v tuzemsku bylo považováno za podezřelé.

„Když se loni prohnal Kubou hurikán Irma, v některých postižených městech uspořádali pár dní poté párty, kde se tančilo až do rána. Protože jaký by mělo smysl se trápit?“ popisuje jedna z obyvatelek metropole.

Potvrzuje tak vlastně názor věrných návštěvníků ostrova, že po odjezdu z Kuby vám nebude nejvíc chybět vyhlášený rum, doutníky, písečné pláže nebo koloniální památky, ale právě místní lidé a jejich povaha.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám