Gjirokastër je město postavené na svazích lemujících údolí řeky Drin. Jeho hradby pocházejí ze 3. století a jeho opevněné stavby, z nichž většina byla postavena v 17. a 18. století, vynesly městu zápis na seznam světového dědictví UNESCO v roce 2005.

Domy v tomto městě jsou však ohroženy. Často jsou prázdné, léta neudržované a některé se dostaly do vlastnictví příliš mnoha osob. Ty se pak nedokážou dohodnout na rekonstrukci, nebo jsou příliš chudé na to, aby domy mohly udržovat.

Počátkem letošního roku nevládní organizace Europa Nostra, která se snaží zachránit kulturní a přírodní dědictví v Evropě, odhadovala, že z 615 památek v historickém centru Gjirokastëru se více než polovina stala předmětem nelegálních obchodů a 169 staveb je v kritickém stavu nebo hrozí, že se zřítí.

Hradby pocházejí ze 3. století.

Hradby pocházejí ze 3. století.

FOTO: Profimedia.cz

„Lituji každého kamene a každé zdi, které poškozuje zub času,” říká osmapadesátiletý Email Naçaj, který vzpomíná na zřícení Lolomaniho domu v zimě roku 2016. Střecha jeho domu je z poloviny zničena.

„Mám strach tu bydlet, ale matka nechce odejít,” dodává. Přestože má dost peněz, nemůže začít s pracemi. Jeden z jeho bratranců, který je spoluvlastníkem a bydlí v Tiraně, to odmítá.

Některé budovy mají desítky vlastníků, kteří nemají žádný vztah k domům zkonfiskovaným za komunismu.

Klesající počet obyvatel nepomáhá

V Gjirokastëru se narodil albánský básník a spisovatel Ismail Kadare. V románu Kamenná kronika popisuje své rodiště jako město postavené našikmo, kde kdybyste se sklouzli jednou ulicí, můžete se ocitnout na střeše některého dole stojícího domu.

Stát nepřihlíží nečinně. Bazar byl renovován za v přepočtu 78 miliónů korun za pomoci albánsko-americké asociace a Světové banky. Krámky se suvenýry tu čekají na turisty, jichž sem loni přijelo 77 000. Jejich počet roste ročně o deset až 15 procent.

Město, zasazené do pitoreskní krajiny, chátrá i kvůli ubývajícímu obyvatelstvu.

Město zasazené do pitoreskní krajiny chátrá i kvůli ubývajícímu obyvatelstvu.

FOTO: Profimedia.cz

Záchraně domů v Gjirokastëru nepomáhá ani masová emigrace, která je albánskou metlou. Podle Engjella Serianiho, který má na radnici na starosti turistiku, klesl počet obyvatel města z 34 000 v roce 2011 na dnešních necelých 25 000. S ročním rozpočtem ve výši v přepočtu 65 až 78 miliónů Kč toho však město mnoho nesvede.

Ministryně kultury Mirela Kumbarová ujišťuje, že město již není ohroženo, že ho úřady mají pevně v rukou. Od roku 2013 jsou tu zakázány jakékoli přestavby domů. Kumbarová očekává hodně od nového zákona, který umožní zakládání kulturních nadací. Doufá, že se investoři pustí do renovace, protože budou mít zájem na rozvoji turistiky, jak tomu už bylo u některých budov.

Dvacítka domů byla v posledních letech přestavěna na hotely a restaurace. Albánské ministerstvo kultury dostává jen 0,7 procenta ze státního rozpočtu. Na kulturu je vyčleněno v přepočtu 390 miliónů korun a jen část z toho jde na kulturní dědictví.

Konkrétně na Gjirokastër nepřipadá v přepočtu více než 260 000 Kč. Ale jen rekonstrukce slavného Babametova domu stála v přepočtu 4,2 miliónu Kč, které byly získány díky švédské pomoci. Jen na zajištění ruin domů, které se zřítily, nikoli na jejich renovaci nebo výstavbu, by bylo zapotřebí v přepočtu ještě dalších 31,2 miliónu korun, odhaduje Lejla Hadžičová z nevládní organizace Kulturní dědictví bez hranic.